Samotáři

Pfú, tak neviem či to bude tými 18. rokmi oneskorenia, ale skôr asi nie. Vidím to ako komicko-absurdnú mozaiku životov zopár ľudí, ktorá sa pohybuje v kruhu. Za mňa asi tak všetko. Ten kult som tam nenašla, hlášky už som počula aj lepšie. Samotná prítomnosť huliča, ktorý je permanentne mimo, už dnes nikoho nedojme k slzám smiechu ani k obdivu. Alebo áno? Nuž, možno nie som cieľovka. Najviac na celom filme ma bavilo počúvať Vesninu lámanú češtinu. (18.06.2018)

V české kinematografii výjimečný počin. Zásluhou skvělé režie, precizní technické stránky věci, patřičně haluzovitého poněkud povídkového scénáře a hlavně skvělého obsazení hlášky z filmu zlidověly, a neváhal bych říct, že role Jiřího Macháčka se stala kultem. Ani ostatní herci a herečky nezůstávají ve svém umění nijak pozadu a jako jeden celek dávají divákovi darem skvělý zážitek... Doufám, že jde o něco víc než o generační záležitost té věkové skupiny, do které patřím. P.S. Nejlepší scénka rozchodu i návratu, jakou jsem kdy viděl... PS2: Film neselhává ani po víc než deseti letech od svého vzniku, a to jsem se od té doby docela změnil;) Samotáři jsou prostě jedineční - svojí podobou odtažití a chladní a přesto vtahující a plní emocí. Velmi komplexní dílo bez slabých scén, jedinečná atmosféra místy bere dech. Protože jsem v nich zase objevil něco nového, za což mohou události těch posledních deseti let, a proto, že se mi tím pádem jinak, ale tentokrát naprosto přesně trefili do nálady, dávám tichou stovku. (01.08.2003)

Vesmír strukturálně otravný - obsahově blízký a přitom stovky světelných let vzdálený. O motání se v bludném kruhu mezilidských vztahů byly natočeny veletucty filmů, když se však v něm začne motat film samotný, nastává problém. Kultovní status Macháčkova nezralého banánu, jenž zahalen v mlze THC trousí na počkání životní moudra, mi poněkud uniká.. (02.09.2013)

„Hele Hanko, já ti musím něco říct. Já sem myslel, že teď spolu budem chodit, ale kluci z kapely mi řekli, že už jako…že už jako jednu holku mám.“ Potřeboval jsem nemálo let odstupu, abych si film dokázal plně vychutnat, ale vyšlo to. A to ať už tu ujetou a pohlcující atmosféru (spolu s výbornou hudbou), trhlé postavy a kreace jejich představitelů (Trojan, Macháček, Maciuchová či neokoukaná Mitevska), spoustu absurdních situací (některé z nich jsou navíc opravdu skvěle vypointované a pár takových se podařilo vygradovat až na hranici toho nejčernějšího humoru…třeba takové zapálení) a těžce „intelektuální“ rozhovory plné „vejšplechtů“, z nichž mě několik opravdu dostalo do kolen (nejsouvislejší „hláskovací“ pasáž je asi ta v taxíku). U pozdějšího Ondříčkova počinu Jedna ruka netleská jsem se sice smál častěji (navzdory velkému rozdílu ve zdejším hodnocení obou snímků), což bylo nejspíš dáno i tím, že tady bylo rozpracovaných až zbytečně moc dějových linek (i když propletených) a také se chvílemi hrálo více na vážno, ale i tak se Samotářům podařilo mě pořádně pobavit a těch slabších 5* nakonec přece jenom dám. „…a máš nás rád.“ – „Myslíš, že vás mám rád?“ – „Samozřejmě, že nás máš rád.“ – „Aha…“ (13.11.2008)

Samotáře jsem viděl poprvé jako malej kluk, a v tý době mě na tom zajímaly hlavně ty vtipný Macháčkovy huličský hlášky, a zbytek byl divný, i když ne úplně nezajímavý. Teď, napodruhé, víc doceňuju tu podivnost. Postavu "kameramana" jsem měl předtím zafixovanou jen jako slizkýho křiváka a padoucha filmu. Teď mě ale přišla tahle postava zajímavá, jak je to vlastně sociopat, který se snaží něco cítit. Vyzná se v buddhismu a přitom je jeho život spíš svědectvím něčeho úplně opačnýho a negativního. Na Samotářích se mi pak vlastně líbí v podstatě všechno - i ta obyčejnější romantická linka, kde hlavní "samotáři" hledají lásku, přemýšlí nad tím, co všechno může být osudem a znamením, a někdy z toho vykřesou něco hezkýho. V neposlední řadě i na moje třicetiletý já pořád stoprocentně funguje humor filmu. Prostě Samotáři jsou film s nezaměnitelnou atmosférou, skvělou komedií i pěknou hloubavou sondou do romantických vztahů. Paráda. (9/10) (19.10.2019)