Byli jednou dva písaři

Tento seriál mám nesmazatelně přiřazen k nedělnímu dopoledni. Vždy potěší a pohladí na duši. Inteligentní humor, naprosto geniální herecké představení obou hlavních hrdinů a jejich úžasné improvizace, to vše doplněno i o dobrou práci ostatních herců, ze kterých bych vyzvedl Jaroslava Moučku. Co se týče počtu epizod, já jsem přesvědčen, že dobrý seriál (sitcomy teď pomíjím) má mít jasnou a ucelenou koncepci a za strop považuji dvacet možná třicet dílů, takže v tomhle směru mi Dva písaři vyhovují. (19.10.2011)

Nezapomenutelný laskavý a inteligentní humor pánů Sováka a Horníčka, patetické nadšení dvou "osvícenců" tu pro vědu, tu pro zocelení těla i ducha sportem, nechybí ani trocha té romantiky, prostě dílko tak půvabné a milé jako Francie, o které vypráví...ta sice nemá příliš společného s realitou historickou ani současnou, ale je nádherná. (19.04.2003)

Absolutní vrchol (nejen) české seriálové tvorby. Člověk to může vidět dvacetkrát a pořád se tomu bude smát. Improvizační schopnosti Horníčka i Sováka jsou nepřekonatelné a srovnám-li to s knihou, tak si myslím, že z ní vytáhli právě to nejpodstatnější - tu parodii měšťáka, který se domnívá, že všemu rozumí. (24.01.2014)

Když si uvědomím, že víc jak z poloviny jsou dialogy a scény improvizací Horníčka a Sováka, smekám a hluboce se klaním. Tento způsob humoru je mi velmi blízký a na každou reprízu Písařů se moc těším. Vždy, když toto dílko sleduju, uvědomuju si, jak nedoceněný herec a autor Horníček je. Tohle je zkrátka šálek mojí kávy. (28.03.2011)

Dva úžasní nezapomenutelní chlapíci Bouvard a Pécuchet v excelentním podání Sováka a Horníčka naplňují svět laskavým humorem, neotřelým řešením všeho možného a krásným přátelstvím. Když to sleduju, tož jim s povzdechem závidím to krásné bezstarostné bádání, duchaplné dialogy (Flaubert to napsal na způsob akčnějšího Gončarova, Turgeňeva nebo podobnýho týpka klasický ruský literatury) a geniální nápady... (13.02.2007)