Hraje skupina Spinal Tap

Mnoho slavných hudebníků si po dosažení určité mety musí připomenout, že nejde o sen, ale neskutečné štěstí kombinované s tvůrčím duchem a dřinou. Tento snímek nám dává možnost ochutnat, jak ztělesnění takového snu vlastně vypadá. Kdo by nechtěl být alespoň na okamžik rockovým velikánem? Možná trochu směšným, možná dokonce i maličko hloupým, ale přesto velikánem, který žije svůj sen naplno. Hraje skupina SPINAL TAP je filmem srandovním, ovšem nikoliv krutým. Sdílí radost z toho, že jsou tito hudebníci sami sebou. Má slitování s jejich nabubřelými egy. I přes všechny charakterové absurdnosti nejde o špatné chlapy, ale milé blázny, kteří žijí v chatrném, přesto relativně dobře poslepovaném snu. V samotném závěru skupina získá záchranný kruh v podobě japonského turné a divák ví, že si ho zaslouží. Vždyť tihle staří kluci hrají pro radost, a o to jde. Od roku 1984 vzniklo několik napodobenin a imitací vycházejících ze snímku Hraje skupina SPINAL TAP, ale ani jeden se vtipem a úderností nedokázal svému vzoru přiblížit. Režisér Rob Reiner byl ve správný čas na správném místě. Díky němu a souboru jeho talentovaných spolupracovníků vznikl skutečný kult a klasika na poli fiktivních dokumentů. Více. (27.05.2023)

Všetko závisí na každom divákovi, ako sa bude pozerať na prekvapivý filmový debut, inak všestranne nadaného režiséra Roba Reinera, lebo je to jednak FIKCIA, ale tak perfektné spracovaná, že jej uveríte takmer každú REPLIKU. My sme poučení a informovaní, mnohí, vtedy neboli, a tak bez problémov uverili tomu, na čo sa pozerajú. Mne sa to ľahko hovorí, ale v dobe, spred 30. rokov, nebol žiaden INTERNET, preto má film také kúzlo, že zmiatlo publikum, ktoré sa prišlo na rockument pozrieť. Vďačím tomu najmä Reinerovi a hlavným hercom, stelesňujúci spevákov, ktorí zároveň napísali i scenár. Sú vierohodní, vedia spievať, chodia po turné, majú fanúšikov, dokonalá atmosféra, že chcem veriť, a som ochotný sa na určitú dobu ponoriť do skupiny Spinal Tap, ktorá má CHARIZMU. V niektorých momentoch, je snímok geniálny, napríklad kontrola jedného z frontmanov na letisku, či pokec členov skupiny ohľadom predchádzajúcich bubeníkov, ktorí mali krutý osud... Vystriedalo sa všelijakých členov zo skupiny - neúrekom. Túto VEC pokladám za nespochybniteľný KULT, nielen preto, že som o ňom čítal v knihe, ale jednoducho PRETO, že JE ! Stačí si ho raz pozrieť, a máte v tom naprosto jasno ! (22.10.2016)

A já si pořád říkal, kdo jsou ti Spinal Tap (Nová míza!) ze Simpsonů! Zatraceně zábavné parodování heavy metalu jako hudby i životního stylu - texty, vzhled muzikantů, produkce (turné) a vše kolem ("11 !!!"). Doporučuji všem, kteří mají tenle styl hudby alespoň trochu rádi. Stajně tak všem pozérským posluchačům progresivního metalu (a dalších moderních odnoží, které občas zapomínají na své kořeny), ale těm neřikejte, že je to fikce.Tak z toho budou mít mokrý trenky ještě za týden. Skvělý úlet, skoro 5*. // Edit: ok, po druhé projekci dávám jedenáct z deseti. (26.12.2013)

No tak tohle me vcelku zklamalo. Nevadil by mi ten dokumentarni styl natoceni, ale Reiner precejen jeste nebyl zkusenej, takze to neni uplne doladeny. Problem je, ze ve filmu jsou bud rozhovory s clenama kapely, zabery jak jedou na turne, jsou na pokoji atd. a zabery z koncertu. Obcas se sice povede nejakej vtipek nebo hlaska, hlavne diky tomu, ze clenove kapely jsou fakt pohodari, jenze jako komedii bych to rozhodne neoznacil. Tak jediny, co stoji za pozornost, pak jsou ty koncerty, chytlavy pisnicky s perfektnima textama, ale tech je bohuzel malo, aby to vytahli na vic nez 3*. Jeste, ze ma film jen 80 minut. (12.08.2009)

V roce vzniku tohodle praštěného dokumentu jsem přišel na svět, premiéra mi tak tehdy unikla jen o fous. V rádiích tenkrát točili pecku Lick My Love Pump pořád dokola, máma s tátou na ni pařili jak ztrhaní. Lidi venku chodili v zařezaných elasťácích a na okurky se stála fronta delší než na banány. Po letech jsem se konečně k tomuhle zaprášenému klenotu vysokého umění dostal i já a musím uznat, že v osmdesátkách se točili mnohem lepší hovadiny než dneska. Břitké a v některých momentech až imbecilní humory pronášené s vážnou tváří zde fungují na jedničku, třešinkou trhající bránici jsou pak samozřejmě vražedné texty písní. Rob Reiner je magor v tom nejlepší slova smyslu. Můj oblíbený Happy End se tímto dočkal důstojného nástupce (nebo je to obráceně?). Spinal Tap forever! Jo a dávejte si bacha na cizí zvratky… (27.08.2013)