Rebelové

Použít hezké písničky, zastylizovat se do Godardova filmu Žena je žena, zkopírovat Mélièsovu scénu z Cesty na Měsíc, upatlat bezduchý příběh a doplnit hloupými dialogy a mimořádně stupidními a omšelými vtipy, tomu snad nemůžeme říkat umělecký výkon ani při té nejlepší vůli. Renč zřejmě bral hodiny u Trošky. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (04.04.2015)

Rebelové svojim dobovým zasadením a tým pádom aj celkovou atmosférou mi pripomenuli viac muzikály Jacquesa Demyho, ako napríklad v našich kinách v tom čase konkurenčného Moulin Rouge, alebo aj československé muzikály, na ktorých popularitu naväzuje, alebo sa snaží naviazať. Ja ich priaznivcom nie som, Rebelov som ale bez problémov prežil a aj si ich celkom užil. Ale nepocítil som v nich ľahkosť, ktorá by im slušela viac, ako násilne a tendenčne narúbovaná politika. Ten rok 68 si fakt nemusíme pripomínať každým dobovým filmom, respektíve prostredníctvom filmu, ktorý má v popise žánrového zaradenia predovšetkým baviť. (23.08.2017)

Před bezmála čtvrtstoletím Rebelové vzdor svému schématickému ději, toporným dialogům a psychologicky nepřesvědčivým postavám (či spíše loutkám) zazářily, protože po uplynulém desetiletí znovu nechaly živě rozeznít skvělé písničky ze šedesátých let – v originálním znění i v převážně zdařilých coververzích a parafrázích – a některé nadto do vyprávění zasadily jako vizuálně podmanivá intermezza navazující na estetiku dobových televizních hudebních klipů. Jako v devadesátém roce jsem tehdy postřehl dívky, jak si na ulicích zpívají ty dávné sloky, a sám jsem se k nim vrátil a tuhle lásku podnes živím. Rebelové ale na rozdíl od svých předobrazů zestárli a je již zjevné, že podobně papundeklový byl celý svět tohoto papírového příběhu, a čas setřel pel i z magazínových půvabů ústřední trojice dívek (hoši krom Jana Révaie postrádali esprit již tehdy). Je zvláštní vracet se k tomuto převařenému čaji a pátrat po jeho zapomenuté chuti, když se od prvního záběru rozpadá označující a označované jako nesprávné reklamě. Ostatně sám režisér inspiraci „poctivostí“ reklamního obrazu zdůrazňoval, čímž nepřímo vyjádřil, že anachronický muzikál nového tisíciletí se rodí právě z ducha reklamy. Divák již jen eviduje a diví se, jak pomalu vše uplývá. Neschopen identifikovat se s postavami jen čeká, až se na stříbrném plátně setmí. (14.03.2024)

Špičková stylizace, výborná atmosféra, velmi povedený výběr písní. A okolo toho příběh až na několik světlých (leč historicky velmi temných) bodů utápějící se v patosu a budící v divákovi dojem, že na takhle hloupé divadlo je už trochu stár, neb jej baštil naposledy v pubertě. Nicméně i když je tomuto zásadnímu období již nějaký ten roček vzdálen, nemůže nepřiznat, že ta Norisovic Zuzka je po čertech pohledné a velmi, velmi roztomilé děvčátko. Škoda, že to je tak všechno, co může světu nabídnout;) Ono se v Rebelech vůbec příliš nehraje, jediní dva skutečně kvalitní hrdinové jsou pouhými vedlejšími postavami, čemuž odpovídá i jejich prostor. Scény pánů Hanáka a Němce zvedají akcie filmu významným způsobem, ale když se na plátně či obrazovce producíruje neherec Révai, a k tomu ho ještě deus Renč machina obdaří hlasem Bohuša Matuša, je veškeré herecké umění spláchnuto tak snadno a dokonale jako právo při politickostranických rozborech Džordžína Paroubka (zdravíme pana Krejčíře a neúplatného jihoafrického soudce). Výsledek pro film jako celek vyčíslen budiž na 60%. (10.06.2007)

Rebelie v představách autorů reklam nebo změšťáčtělých pamětníků, stvořená povrchně jako ohavnosti typu Retro a Vyprávěj. Koncem 60. let narůstaly skutečným nonkonformistům vlasy a poslouchali trošku jinou hudbu - folkové písničkáře (začínají hrát Jarda Hutka, Vláďa Merta) a tvrdší blues (ale drsněji zněli i tehdy hodně dřevní Greenhorns). (02.12.2006)