Válka barev

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)

Z toho filmu jsem nadsen. Ne ze by se jednalo o buhvijake arcidilo, spise naopak, rezijni vedeni hercu je dost krecovite, odkaz na Zvetseninu spise usmevny a snaha nacpat do filmu co nejvice vsemoznych dalsich kulturnich odkazu bije do oci. Ale spolecne s Nahotou na prodej jde o skvelou sociologickou sondu do nasi porevolucni spolecnosti, se vsemi neduhy i hura kvazinovinkami, ktere se tehdy vyskytovaly. Filmu navic nelze uprit alespon dobra atmosfera. (07.10.2010)

Zajímavý pokus vytvořit odnož žánru, jenž u nás nemá tek pevně zasazené kořeny, ale narozdíl od Nahoty na prodej (která mimochodem v kinech utržila šestkrát tolik) tento pokus stojí za povšimnutí. Aby jste se nenechali zmást - nejedná se o žádný zázrak, snímek má mimořádně nelogický a nenávazný scénář, herecky film stojí a padá na hlavních hrdinech, ale jak říkám, s těch pokusů, které od nás vzešly je Válka barev asi ten nejpovedenější. (22.08.2005)

Tak prvních 20 minut to má skvělou atmosféru, jenže jak se začne ukazovat, že to dějově nikam nepovede, začínal jsem se s přibývajícím časem čím dál tím víc nudit. Renč si prostě chtěl zahrát na Antonioniho a Lynche, což se mu na české poměry formou do jisté míry povedlo, ale naprosto se vykašlal na něco jako obsah, děj nebo (nedej Bože!) myšlenku či sdělení. V tomhle je Válka barev naprosto odfláknutá a zabitá, protože ze začátku tu poměrně silně svítilo na nějaký zázrak mezi českými filmy, kde naprosto chybí (a skoro už ani neexistují) tyhle atmosférické filmy, ale bohužel to zůstalo u jakéhosi nedodělaného experimentu. Chtělo na tom ještě hodně pracovat, především na scénáři a na vymyšlení nějaká nosné zápletky či aspoň toho, aby to nevypadalo jako scény nahodile poskládané za sebou. A taky by to chtělo lepší herce, směšným chvílím se to nevyhnulo. I tak to je jisté oživení nezajímavé české kinematografie, akorát v devadesátkách těch oživení bylo relativně dost, tudíž nemám důvod nějak zvlášť nadhodnocovat. Ještě to teda má dobrý soundtrack, ale jinak... 2* (16.08.2020)

Vidět svět z výšky neznamená vidět opravdovou skutečnost. O tom se přesvědčil i divák spolu s hlavní postavou fotografa Ondřeje, který se až příliš zaměřuje na to, co vidí, spíše než na to, co fakticky je - zřejmě profesionální deformace... Celý příběh je tak vystavěn na tenké hranici mezi realitou a jejím zdáním. Souhlasím s uživatelem PCHE, že zvuková stopa k Válce barev (Ondřej Soukup) je do jisté míry hudební parafrází soundtracku k Twin Peaks (Angelo Badalamenti). Nicméně právě proto mi přišla daná hudba skvělá a vkusně spoluvytvářející atmosféru tohoto tajuplného filmu. Stejně jako hudba, ani hlavní zápletka není příliš originální - odkaz na Antonioniho Zvětšeninu je patrný (nemluvě o scéně na tenisových kurtech). Originalitu od tohoto snímku nečekejme. Můžete se však připravit na příjemný let, který vás nudit nebude. Atmosféra a vizuální stránka stojí za to. Na české poměry zajímavé dílo, které je dle mého názoru neprávem opomíjeno. Čtyři hvězdičky hlavně za odvahu natočit u nás koktejl z Lynche a Antonioniho. A Mejla Hlavsa v roli ruského mafiána mě fakt odrovnal! (10.08.2010)