Dáma na kolejích

Jadro filmu vypĺňa niečo v štýle rozpohybovanej reklamy lesklých vnútorných častí farebných obálok dobového časopisu Technický magazín. Všetko farebne načančané a vyglancované. Obsah je rovnako zradný ako reklama. Ponúka oslobodenie žien od kolobehu práce a domácich povinností, no spôsobom ukazujúcim len pastelovo žiarivú víziu oslobodenia. Ten je veľmi vzdialený sivej uniformite bežného sveta socializmu počas ČSSR. Dej sa v závere vracia do reality šedých odtieňov. Žuvačkový ružovkastý svet sa rozplýva ako nerealizovaný sen manželskej rebélie a končí návratom do každodennej rachoty. Za tento deziluzívny moment si muzikál dve hviezdičky zaslúži. Zvyšok o ničom - nudné piesne i hudba, len zriedka pripomínajúca momenty vynikajúcich skladieb Starcov na chmeli. Choreografia skladieb často rozťahaná a nudná. Moralistický chór svojimi odporúčaniami pripomína skôr dobovú komunálnu satiru partnerských nezhôd prezentovanú humoristickými časopismi Roháč či Dikobraz ako nejaký rebelský tón kinematografie. Ponúknutá vízia pôsobí podobne odstrašujúco ako umelo vytvorený svet v Truman Show. Tam sa upozorňovalo na deformitu umelého sveta manipulovaných ľudí, tu sa deformita ponúkla ako možné riešenie. Ako vravím - skoro celé zle. (15.04.2014)

Horší komunistický muzikál jsem snad nikdy neviděla. Obávám se, že začínám mít velikou averzi na Jiřinu Bohdalovou, protože mi je její způsob herectví naprosto cizí a v poslední době mě jenom rozčiluje těmi odpadovými filmy. To je nejhorší, když všichni Češi protěžují xichtíky jako jsou Bohdalová, Brzobohatý(několik měsíců po jeho smrti neustálé kondolence médií už tak dost zdeptané rodině),Gott, Brožová, Jirásková, Vondrcha a spol.... DĚSNÝ (17.12.2012)

Porozumět tomuto dílu, které poetikou i použitou metodou vědomě navazuje na STARCE NA CHMELU, není snadné. Přesah do retrospektivní emancipace, která končí zdánlivou hospodyňskou odevzdaností puťky z tramvaje, zřejmě nalézá své vypovídací jádro právě v prolnutí oněch krajních scén šoku z manželovy nevěry v úvodu a návratu do řidičského křesla tehdy moderní tramvaje v závěru tohoto muzikálového filmu. Zde jakoby tvůrci vyjádřili svůj názor na nablýskanou výpravnost značné části retrospektivních scén, které byly v přímém protikladu se skutečnou tváří komunistického protosocialismu té doby. Oprýskané budovy, zanedbaná města a vesnice, infrastruktura před odpisem a spou s tím touha konečně začít po létech strádání a nedostatků opravdu žít. Průvod felícií, tehdejších supranedostatkových supervozů a jejich jízda po ještě prvorepublikové jakobydálniční komunikaci tuto aureolu virtuální reality před 45 lety ještě více zvýrazňuje. Zřejmě poprvé tehdy Jiřina Bohdalová naznačila, že její umělecké možnosti dalekosáhle přesahují formát navenek prvoplánové - a tím i povrchní - lehce nadrzlé komičky. Přehlédnout nelze ani půvab a už tehdy vyzrálé herectví předčasně zesnulé a nedoceňované Libuše Geprtové stejně tak jako mužské protagonisty. Tehdy nastupující Radoslav Brzobohatý i Liberečan s pražským rodným listem František Peterka (asi nejvíce známý z KRKONOŠSKÝCH POHÁDEK) se rozhodně neztrácejí a zejména Peterka, který tu má ojedinělou možnost k rozehrání svého chlapského herectví, naznačuje, že i na regionálních scénách té doby působily vyzrálé herecké osobnosti. Když přemýšlím nad tím, proč tento muzikál, scénářově i choreograficky vypravený na stejné invenční úrovni jako STARCI NA CHMELU, vlastně zapadl, jen těžko hledám odpověď. Zřejmě je tu rozdíl dán již námětem: zatímco v prvním případě Pucholt vzlétá ke hvězdám a naznačuje přitom meze tehdejšího režimu a jeho ideologie v působivém oparu stříbrného větru, v DÁMĚ je hrdinkou udřená žena-dělnice, odbývaná za své dvojité směny jednou za rok emdéžovitým večírkem, táhnoucí z nezbytí svou káru, pro niž jí ze stříbrného větru zbývají již jen právě ony nečekané záchvěvy náhle rozbolavělého srdce. Chodit po zemi a trpělivě sbírat a trhat fakta a souvislosti vnímané navíc ženským mámovským zrakem není - a asi nemůže být - pro diváka tak poutavé a strhující. Právě v tom však tkví skutečný půvab a přínos tohoto neprávem zapomínaného a rozporně přijímaného klasického díla autorské trojice Rychman-Blažek-Koníček. (25.08.2007)

Kromě dost divných písniček mi ten film nepřipadá vyloženě špatný. Je tam spousta správně uhozených nápadů a rozuzlení je chytré. Druhá půlka už se ale dost vleče, pořád se propírá stejný problém a to se omrzí. Musím říct, že je to takové, zajímavé, zvláštní dílko. Doporučuji šmahem neodsuzovat a dávat si pozor na různé nápady a vtípky, ať už vizuální, choreografické, nebo dějové. Stojí za to se s tímto filmem seznámit, byť celkově je opravdu slabší. (20.03.2009)

Kterak socialisticky uvědomělá, pracující žena, přistihla svého muže při polibku a nadělala mu ze života následně fašírku :-). Pokud stejným způsobem postupovala i v soukromém životě (za totožného obsazení :-)) tak panu Brzobohatému a hlavně jeho peněžence dodnes nezávidím. Neštěstí je, když výborná herečka a skvělá bavička publika všech věkových katergorií přijme hlavní roli v muzikálu a jejím nepopiratelným mínusem je zpěv. Proč se tak stalo asi nezjistím, pátrat po tom nehodlám, ale divné to je. (05.11.2008)