Něco je ve vzduchu

Ano, něco je ve vzduchu a moc to nevoní. Smrdí to cestováním v čase a to nemá na ovzduší ve filmu nikdy dobrej vliv. Docela dobře to vystihla jedna replika z filmu: "Nemá to logiku. To, co nebylo, být už nemůže." A právě proto celá ta základní myšlenka nedává smysl. Jediné, co mě zaujalo, byl kulak Nárožný: "Pražáku, vylez! Pražáku, vodjeď!" a to, že postava Vlastimila Brodského se jmenovala Václav Jebavý. Zbytek byla jen taková změť fyzikálních kravin a časových smyček. Nic k zasmání, jen ztráta času. (08.06.2021)

V prvom rade sa môže naskytnúť otázka. Bol Zemeckis ovplyvnení touto českou sci-fi komédiou? Niektoré línie sú si až príliš podobné ( stroj času v podobe automobilu, stretnutie sa so svojimi rodinnými predkami ). Bolo by to zaujímavé zistenie. Film samotný však nedosahuje kvalít hollywoodskeho ´´remaku´´, narába s nápadmi a časovými paradoxami benevolentne a humor je striedmejší. Nechcem však porovnávať. (20.03.2013)

Zajímavá komedie o cestování časem. Překvapilo mě, že se hlavní hrdina před nikým netajil odkud je, a pozměnil tím i budoucnost. Petr Nárožný předvedl skvěle vidláka a také na 21-letou Adamovskou je opravdu skvostný pohled. K vidění jsou i tehdejší počítače, které zabíraly neuvěřitelné množství místa. (23.03.2008)

Československé scifi zabývající se cestování časem pomocí důmyslného stroje, později zabudovaného do automobilu, čímž nápadně připomíná pozdější kultovní americké scifi Návrat do budoucnosti. Mladá slečna Z. Adamovská se svým milým V. Dlouhým, jenž jako student fyzikálních věd podle návodu sestrojí onen stroj času, se pustí do odhalování tajemství záhadného zmizení jejího dědečka v roce 1946. Při cestě do minulosti se mladý pár potkává se svými příbuznými a okolí překvapuje svými znalostmi z budoucnosti. Členy rodiny postižené zmizením dědečka I. Mistríka, nadšeného fyzika, jenž stál u teoretického principu fungování stroje času, představovala Z. Hadrbolcová, M. Dvorská či L. Munzar. V dalších rolích se objevil V. Brodský, M. Riehs, J. Somr či M. Vašut. Navzdory zajímavému obsazení a dobrému nápadu však bohužel poutavost a logičnost příběhu a celková úroveň Rážova pokusu o socialistický Návrat do budoucnosti zdaleka nedosahuje kvalit již zmíněného Zemeckisova snímku a poměrně po právu byl v průběhu let zapomenut. (25.02.2018)

Bláznivé cestování v čase jsme si v českém filmu výborně užili už ve snímku ´Zítra vstanu a opařím se čajem´ (1977), ke kterému se diváce dodnes stále vrací. Tři roky poté se k námětu filmaři vrátili a tentokrát příběh pojali v poklidnější atmosféře. To ale film, kromě pošmourného scénáře, pohřbilo a stal se pozapomenutým. A přitom příběh není nijak špatný, jen nebyl využit daný potenciál. Jde o cestě Alice se svým chlapcem do minulosti najít svého ztraceného dědečka, který byl vědcem. Na správný český film je tu spousta hlášek, vtípků a humorných situací, ale přímo o komedii se nejedná. Omšelost a šeď nad celým pojetím vyzrálo, takže je to celé pokryto neochvějností útočící na divácký vkus. Vyniká tu snad jen Petr Nárožný ve své humorné scénce. Scénáři chybí rozumná plynulost ve vývoji děje, takže některé dějové skoky postrádají smysl. Působí to, jako by z toho něco bylo vystřiženo. Na druhou stranu ale lze tvůrce pochválit za to, že se vyhnuli tzv. časovému paradoxu. Alespoň v tomto jsou události ve své smyslnosti pevné už v kramflecích. Jestli diváky zasáhne emoční konec je otázkou. Tvůrčí snaha citelná je. Chválihodný je také samotný konec, který zůstal otevřený. Jde o rozhodnutí, čímž jsou zapojeni samotní diváci, kteří si s pomocí fantazie sobě vlastní mohou domyslet, jaké rozhodnutí padne. Snímek je tedy výrazně odpočinkový bez lecjakých složitostí. Škoda jen, že vypadá, jakoby se tvůrci během natáčení nemohou rozhodnout, jestli bude pojat komediálně, nebo zcela vážně. Výsledkem je něco mezi tím. (02.11.2020)