Bumerang

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let a já jsem jej viděl až v roce 2015. Nicméně jsem si téměř jistý, že bych jej v roce 1996 nevnímal v tolika souvislostech jako nyní. Jiří Schmitzer předvádí životní výkon a obdržel svého nejzaslouženějšího Lva - scéna s propašovaným jídlem pro mě zůstane nezapomenutelnou. Zaujalo mě, že se ve filmu objeví několik vyloženě komediálních herců (Šteindler, Krampol, Vladyka) a film tím nijak neztrácí, právě naopak. A nemohu se nevyjádřit k hudební složce - Beethovenova 7. symfonie mi ještě teď zní v uších. Jen jsem ji filmově měl spojenou pouze se snímkem Ony, což je diametrálně odlišný film. Bravo, pane Bočane a pane Stránský. (04.04.2015)

Extrémně vynikající výkon Jiřího Schmitzera povýšil tento film do kategorie nezapomenutelných. Velké rezervy byly ve scénáristické práci, nicméně celkový dojem a vyznění pro mou osobu - 85%. Velmi se mě to dotklo a vždy se na tento film rád znovu podívám. Tím spíš, že můj vztah ke komunistům a všemu, co představují, je výrazně, ale opravdu výrazně negativní. Nechtějte po mně další rozbor, neboť nerad používám v písemné podobě brutálně sprostých výrazů. (11.03.2010)

Byl jsem zvědavý na film, který měl potenciál třeba Tmavomodrého světa. Ale přes skvělé herecké výkony, dobře vykreslenou atmosféru i třeba famózní využití Beethovenovy 7. symfonie tomu chybělo to úplně základní - příběh s gradací a především důveryhodnost. Stránského popis děsivých padesátých let je didaktický (podobné je to i s nekonečným seriálem o "Maděrovi) a člověk si uvědomuje, jak nesmírně složité je napsat (protože každý film je takový, jaký scénář) příběh s uvěřitelnými osobami a jejich vývojem. Snad za nejhloupější pokládám ony titulky, které označují "mukly" a snaží se dokumentárnost, která tady nemá místo. Krátká sekvence z filmu Žert (Ludvík Jahn u PTP) je emočně mnohem silnější, než celý tenhle příběh, jenže v onom žertu je to jenom epizoda. Film končí stejně podivně, jako třeba vizuelně a herecky skoro dokonalý Ve stínu, natočený mnohem později a když to porovnám třeba s jinými filmy (Kawasakiho růže nebo německý Životy těch druhých - porovnání z důvodu zachycení irčitých mezních situací z doby komunistické totality) tenhle film se prostě nepovedl, stejně jako za mnoho nestál ani ona Zdivočelá země. Škoda. Nějak se se těm našim umělcům až na vyjímky nepodařilo se s dobou dostatečně prvadivě a přitom atraktivně v tom dobrém slova smyslu vyrovnat. Přitom Stránského Balada o pilotovi je podobně mdlá, jako tohle...k tomu, aby vznikl silný a pravdivý film prostě není potřeba takhle tlačit na pilu, vznikne pak cosi jako antipadesátková agitka. Bohužel. (25.07.2023)

Velmi dobrý snímek s unikátním pohledem na totalitní režim. Děj byl skvěle napsaný a velmi působivý, konec mi ale přišel trochu slabý. Postavy byly také velmi působivé a všechny mezi sebou měly skvělou dynamiku, hlavně díky výborně napsaným dialogům. Herecké výkony byly téměř všechny skvělé, Jiří Schmitzer si svého Českého Lva za tuto roli určitě zaslouží. Prezentace byla fantastická a hudba také. 8/10 (21.03.2023)

Nemám ráda Stránského sebelítost, která ho neopouští ani ve velmi požehnaném věku. Bočan se stal již dávno takovým tím televizním režisérem, co scénář nezkazí, ani mu nepomůže. Zlí jazykové by mu s nádechem opovržení vmetli do tváře, že je ubohý rutinér. Navzdory těmto negativům se podařilo hercům a Stivínovi stvořit celkem zajímavý film. (01.10.2017)