The End of a Priest
Farárov koniec
Režie:
Evald SchormKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jan KlusákHrají:
Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Jana Brejchová, Zdena Salivarová-Škvorecká, Jaroslav Satoranský, Vladimír Valenta, Helena Růžičková, Josefa Pechlátová (více)Obsahy(1)
V jedné malé horské vsi neměli faráře. Děda, bába a mladičká matka s nemocným dítětem v náruči se proto vypravili dolů do města, aby tam novorozence dali pokřtít. V sakristii kostela nalezli kaplana. Téměř násilím ho museli přesvědčit, aby provedl požadovaný úkon. A stal se zázrak – dítěti se ulevilo. Radost a vděčnost vesničanů neznala mezí. Zazněla zde nabídka, aby s nimi kněz odešel do hor, kde je ho víc potřeba. Kdo by tehdy tušil, že jde o pouhého kostelníka, který si převlečen do kněžského roucha zkoušel žehnací gesta? Protože jde o kostelníkovo životní přání, vydává se do hor, kde ho obyvatelé přijímají s radostí. Kostelník probudí v lidech nejen činorodost, ale vede je také k zamyšlení nad životem. Velký souboj však musí svést s místním kantorem, který je ztělesněním licoměrnosti… Námět na svěží komedii s prvky satiry a skrytého podobenství pochází z pera Josefa Škvoreckého. „Jeden má glejt, ale ve skutečnosti to učitel není, druhý glejt nemá, ale kněz to ve skutečnosti je.“ Tak charakterizoval Josef Škvorecký hlavní postavy filmu, který v roce 1968 natočil režisér Evald Schorm s Vlastimilem Brodským, Janem Libíčkem, Janou Brejchovou, Helenou Růžičkovou, Zdenou Škvoreckou a Josefou Pechlátovou. (Česká televize)
(více)Recenze (108)
Žánrově neujasněný snímek klopýtá od srandy k tragédii. 1) Josef Škvorecký je v mých očích světový spisovatel. Jeho knihy čtu se zájmem a s potěšením. To ovšem neplatí o jeho scénářích. Opakovaně se prokazuje známá pravda, že dobrý spisovatel nemusí být i dobrý filmový scenárista._____ 2) Politická parafráze trpí silnou dobovou podmíněností. Obávám se, že dnešní mládež už většině narážek nemůže rozumět nebo je ani nerozezná._____ 3) Naštěstí špičkové herecké obsazení dělá z filmu vcelku koukatelný zážitek._____ 4) 48letý Vlastimil Brodský (kostelník) a 37letý Jan Libíček (učitel) jako dobové kontrapunkty a současně kumpání na jedné loďce jsou jediným zajímavým prvkem v celku nudném snímku._____ 5) Ukáže se i Josef Škvorecký jako profesor v televizi a Zdena Škvorecká jako nevěsta Anna._____ 6) Další komentář by jen opakoval, co napsal již komentátor gudaulin*** ve svém výstižném příspěvku. ()
Pokud bych měl jakkoliv charakterizovat osobnost Evalda Schorma, bylo by to filmem Farářův konec. Tam jsou všechny Evaldovy hodnoty, poselství a symbolické obrazy s lidským srdcem citlivě natočeny v jedno silné podobenství. Miluju tento film. Scénář napsal spolu s autorem stejnojmenné knihy Josefem Škvoreckým, kde pár detailů pozměnil, nicméně kniha je stejně dobrá jako film. Co ale naplat, tohle soudruzi nemohli překousnout a tak snímek okamžitě stáhli do trezoru, idioti! Ten film má v sobě duši Evalda Schorma, já ji tam opravdu cítím, takový režisér a člověk byl a je nenahraditelný. Bróďa, Jan Libíček, Jana Brejchová. Obsazení jakékoliv role či roličky je unikát. Nejvíce si vždycky užívám scény s babičkou v podání Josefy Pechlátové, to je totální nářez!! Když hraje s farářem karty : "Ale babičko, šetřte znamení kříže" "Ale co, dokavaď voni sou se mnou, jinak se na mě každej vysere, dvacet! Už jim ani pánbůh nepomůže". "Voko". "No sakra, voni to ale hrajou, no Honza aby zase šel pro nový pětníky. Tak a teď vo televizor!" "No tak to snad ne babičko". "Ale jo, stejně ty programy tam stojej za hovno!" "No tak to už hraničí s neřestí babičko, tady si vemte všechno zpátky, já se neobohacuju karbanem, já jsem kněz!" "Voni sou kněz? Za všechny prachy!!" :D :D. Farářův konec je pro mě srdcovka a jeden z nejlepší českých filmů lét šedesátých. ()
ocenenia : MFF Cannes 1969 - Nominácia na 1. cenu ()
Film by se dal brát jako poměrně zdařilá crazy komedie. Jenže film má v sobě i něco víc než pouhou taškařici. Těch narážek a zesměšnění je tu přespříliš. Vlastimil Brodský jako dobrosrdečný kostelník a farář diletant v jedné osobě; Jan Libíček jako na oko dobrotiví, jinak však ctižádostivý a nepřející učitel-nekňuba. "Souboj" těchto dvou mužů zasazen do vesnice kde neřest jen kvete. Kdo dokáže změnit povahy lidí? Kněží či světská moc? Co je pro svět důležité pokrok či porozumění? A je chybou dělat něco, na co nemám, když to přeci jen myslím dobře? Dokáže vyvést nás na světlo nový Mesiáš? ()
Střet soudruhů a církve nebyl určitě vždy tak úsměvný jako v tomto filmu. Tento snímek ale určitě splinil očekávání a pobavil. Falešný farář Brodský to měl velmi těžké proti "zapálenému soudruhovi" Libíčkovi. ()
V.Brodský jako falešný farář a J.libíček jako horlivý funkcionář v hodně hořké komedie. ()
Stačil jednoduchý námět a dobře vybraní herci a dobrý film byl na světě. Brodskému role faráře neuvěřitelně sedla, zahrál ho výborně. K tomu dobře vybraná doba, kdy se příběh odehrává a střet duchovní a světské moci. Prostě celkově úžasný snímek, který jsem si užil od začátku do konce. ()
Tak dialogy mezi vynikajicim vesnickym ucitelem ( Jan Libicek ) a falesnym knezem ( Vlastimil Brodsky ) jsou vyborne a jsou skutecnou ozdobou filmu. Zaujme i starenka v podani Josefy Pechlatove. Jinak ma film spoustu hluchych mist a moc nedrzi pohromade. Hodnoceni jen kvuli datu vzniku nebudu zvysovat. ()
Slabší kousek ze šuplíkových filmů, kde je hvězdné herecké obsazené své doby, ale oproti ostatním filmům zde něco chybí. ()
IHS - aj, král tvůj béře se k tobě sedě na oslici - dnešní optikou lacinější pokus o převlek dobových epických motivů ( v návaznosti na Jasného Procesí k panence a Podskalského Bílou paní ) do jinotajných rouch duchovní lyriky a pout'ové frašky, ♫hudebně oscilující mezi Matuškou, vesnickými odrhovačkami a exploatací hloubky Dvořákových Biblických písní. Škvoreckého vlažná hra na lidičky bez výraznějšího režijního pointování, střih bez citu pro rytmus, pouze nahozené herecké výkony, vše navíc srážené množstvím zúčastněných neherců - nic co by v dobové produkci přesvědčivěji nezazářilo v jiných opusech. Překvapivě tu ale nalezneme základní kameny celé Troškovy Hoštické anabáze. 2-3* Škoda nedotaženého tvaru ()
Povedné ale i agitační... ()
Další televizní repríza pamětnického černobílého filmu, který potěší v každé době. Brilantní kostelník Vlastimil Brodský se jako samozvaný farář v této mistrně natočené satiře utkal s neméně skvělým učitelem Janem Líbíčkem v roli idealistického budovatele lepších zítřků ve vesnici, kde hřích jen kvete. V roli svůdné neřestnice zazářila mladinká Jana Brejchová. Řekla bych, že zde Zdeněk Troška čerpal inspiraci pro svou Hoštickou trilogii. ()
Tuším třetí zhlédnutí, cca po dvaceti letech; tenkrát v prvních letech po revoluci silnější zážitek, dnes lehce zaskočen množstvím prototroškovského jednoduchého až primitivního humoru, nezapravenými dějovými a stylovými švy (viz gudaulin) i závany samoúčelného hračičkovství ve struktuře (dobře vystihla před půlkou svého komentáře belldandy). To hlavní ale oslovuje pořád – souboj „církevního tmářství“ v osobě Brodského falešného faráře-realisty („lidi jsou v podstatě zlí, mají jenom své dobré vlastnosti“) a „vědeckého materialismu“ ztělesněného Libíčkovým dobrosrdečným partajníkem-idealistou („lidi by se měli mít rádi“), nevykořenitelnost člověčí potřeby duchovní autority s osobním rozměrem („zkuste někdy udělat něco ne pro všechny, ale pro někoho“) a za mě nejvíc Brodského vnitřní konflikt (co začíná jako neschopnost odmítnout naléhání, futrovaná trochou marnivosti, mění se v poslání a současně z pohledu oficiálních církevních struktur v čím dál strašlivější herezi – a co si s tím teď má nebohá věřící dušička počít?). Nejsou to Všichni dobří rodáci ani Den sedmý, osmá noc, ale stejně je to osobitý obraz své doby, který má pořád co říct. ()
Vlastik svou roli zvládá a režisér také. Příjemný film. Tu Brejchovou si beztak za sociku přál vyprcat každý muž. ()
„Zvelebujeme to tady…Zatím jsme tu nadělali, ale to všechno pro naši krásnou budoucnost a pro lidi, hlavně pro lidi, protože lidi ve své zdrcující většině jsou s námi…..“ Pěkných hlášek je v tomto filmu celá řada. Řada z nich zaznívá ve výborně napsaných dialozích mezi falešným farářem (V. Brodským) a učitelem (J. Libíčkem). Názorový příkop mezi dotyčnými je poměrně hluboký, učitelova snaha toto bagatelizovat tak působí fakt docela komicky ("Naše názory se liší jen v maličkosti….zda je Bůh či není bůh…."). Co se mi moc nelíbilo, byly ty zpívané předěly na pouti, jejichž spojitosti s celým příběhem snah rozuměl jen pan režisér Schorm. Velmi mě naopak zaujala úvodní lyrická hudba Jana Klusáka v podání smyčců, kterou, jak jsem si už ověřil, Klusak opětovně použil v druhé sérii seriálu Nemocnice na kraji města (motiv Iny při setkání s doktorem Blažejem). Což je tedy v celku pochopitelné vzhledem k tomu, že tento film byl po okupaci Československá dán do trezoru a Klusák nemohl tušit, že někdy opětovně spatří světlo světa. ()
Mírně ironická, absurdní, ale o to důraznější variace novozákonního příběhu, o kostelníkovi, který se pouze z touhy sloužit Bohu stane kostelníkem na české vesnici - stejně jako Kristus má problémy s komunistickou státní mocí, pokrytectvím místních i sám se sebou. Část, kdy v úvodu Brodský odříkává nesmyslná spojení jednotlivých latinských veršů mešního textu je pro znalé věci úžasná. Geniální herecký výkon Jana Libíčka v roli populistického a buranského tajemníka - a vůbec všech zúčastněných, mistrně natočená a vůbec vytvořená satira na komunismus, českou vesnici a všechno. Jeden z nejlepších českých filmů. ()
Budovatelský film naruby, ve kterém se komunistům až přehnaně nic nedaří (Libíčkovo fiasko s klučičím fotbalem, s novou stříkačkou, se stále padajícím rozhlasem, s babičkou odmítající poslouchat zajímavé vyprávění o zasedání vlády), zatímco duchovní jsou ryzí charakteři a je o ně obrovský zájem, dokonce i děti se perou o to, aby mohly zpívat v kostele, což člověk švihnutý v mládí při hodině hudební výchovy přes hlavu šmytcem kvůli hraní si s gumou nepochopí. Děj zanechal i v tak zapřisáhlém ateistovi jako jsem já vcelku hluboký dojem, zejména ve vrcholné scéně, kdy Brodský před vesničany pronáší ono notoricky známé kdož jsi bez viny... Brodský je navíc pro roli faráře jako stvořený, se svou typickou mumlavou mluvou, vážným obličejem a pomalými pohyby prozrazující naprostý nedostatek energie. Jinak mě potěšilo, že farářův konec byl rychlý a bezbolestný. Zasloužil si to. Netrpěl a dostal se hned do nebe, neboť těsně předtím projevil před primasem zemským účinnou lítost a nově zhřešit už nestačil. ()
Vždy jen žasnu a divím se, že něco takového se vůbec mohlo natočit. Tato alegorie, nebo chcete-li podobenství, musela být trnem v oku všem komunistům a nejen těm. Dobrák kněz (který vlastně ani ve skutečnosti kněz není) kvůli svému dobrému srdci a touze po nápravě hříšné vesničky spláče nad výdělkem. Vše se obrátí proti němu, hříchy proti kterým vystupuje (alkohol, nevěra, atd.) ho nakonec samotného usvědčí a to i přesto, že je nevinný. Jak mnoho zmůže lidská pomluva, lidská hloupost, lidská totalita a nesvoboda. Brodský zde vystupuje ve své vrcholné dramatické roli, kde ukazuje své mistrné herectví (stejně tak i Brejchová zde podává nadprůměrné herecký výkon). Film je jedním z klenotů československé nové vlny. Podobné filmy: Noc nevěsty, Bílá paní. ()
Po hříchu jedna z mála větších rolí Jana Libíčka, opět po boku Vlastimila Brodského. Výborně se doplňují, přičemž jsou obklopeni spoustou skvěle zahraných figurek (Brejchová, Pechlátová, Růžičková, Růžek, Lír, Landovský, Satoranský...) Filozofická rovina je velmi lidská a srozumitelná, takže je ve své podstatě velmi jednoduchý, ačkoliv jde o téma zatraceně složité. ()
Mám rád konfrontační humor s vhodnou dávkou životně prozíravé moudrosti, to Farářův konec dokonale splňuje. V prvním plánu chce bavit, ve druhém si s ironickým nadhledem vychutnává paradoxy doby i zdánlivé absurdity každodenního společenského života. Na věci pohlíží z více stran, následně je zlehčuje, zpřevrací a vynalézavě si dobírá realitu. Laskavá osudovost za přispění předurčené jízlivosti laškuje s každou neřestí a pokušením. Záblesky společenské sebereflexe odráží nespokojenost, nebouří v kritice, ale v hrátkách paradoxů. Antinomie protikladů je strhující ve svém postupném dávkování, alegorie dodávají rozporu osobitou podobu a konec je již plně v režii cynické krutosti života a jeho poslání. Hlavní postavou elegantní a životně smutné taškařice a reflexnímu odrazu života je kostelník Albert (vynikající Vlastimil Brodský), samozvaný vesnický farář. Jeho poznávacím znamením je tolerantní smířlivost, vychází z pohodlnosti i osobní nedokonalé zkušenosti. Role v masce se stává posláním, nedostatky v odstupu zlidšťují a chlácholí. Póza a dokonalé lidské vžití do role hry je podstatou skutečnosti i nadějnou vizí budoucnosti. Druhou polohou autority života je vesnický kantor (skvělý Jan Libíček), samozvaný lídr obce a budovatel světlých zítřků. Když osobní ambice přesahují schopnosti a charisma, stává se pokroková snaha se skrytou mocichtivou podstatou záludnou a nepředvídatelnou pro všechny lidské bytosti v širokém okolí. Uraženost a zneuctění osobních zásluh buduje budoucnost i proti všeobecné vůli a ochotě. Hrozí, mstí se a s překvapením pozoruje drolící se přeludy mámení a vlastní zodpovědnosti. Hlavní ženskou postavou je Majka (dobrá Jana Brejchová), lehkomyslná utěšovatelka osamělých mužských duší a těl. Bezprostřednost je odzbrojující i kontraproduktivní. Výraznou postavou je svébytná babička (velmi pozoruhodná Josefa Pechlátová), nemohoucí stařenka. Znuděna osamělostí se hystericky dožaduje pozornosti. Zde vzal Troška svůj vzor do Slunce, sena, a nelze se mu divit. Důležitou postavou je Bílý biskup (velmi dobrý Martin Růžek), světská spravedlnost v podobě šokované autority duchovního směrování a víry. Symbolickou postavou je Jan Páně (velmi zajímavý Václav Kotva), slaboduchý vesnický prosťáček. Představitel bezmezně oddané víry v horlivosti vše vidí v předurčenosti a očekávání konečné spásy. Z dalších rolí: žárlivá a nedočkavá nevěsta Anna (zajímavá Zdena Salivarová-Škvorecká), její bránící se nastávající Toník (velmi zajímavý Jaroslav Satoranský), typicky ovlivnitelný vesnický hospodář a Annin otec (Vladimír Valenta), jeho manželka (sympatická Helena Růžičková), doprovázející Černý biskup (Gueyu Cheick), symbol absurdní tragikomedie života vandrák Lojza (pozoruhodný Vladimír Jedenáctík), bedlivě sledující a na vše připravený policejní hejtman (zajímavý Jiří Lír), principál svérázné pouťové atrakce (příjemný Pavel Bošek), jednoznační a strach nahánějící pozorovatelé (zajímaví Jiří Hartman, Pavel Landovský, Karel Bělohradský a Petr Kopřiva), či s kostelníkem nespokojený farář (Jiří Roll). Farářův konec není čistokrevnou společensko-politickou satirou, sarkasmus je prostředkem ke zvýšení účinku protikladu. Zábava je uvážlivě cynická, neslibuje, pouze poodhaluje a vysmívá se. Zaslepenosti ničíme sami sebe navzájem. Morálka společenská v císařových nových šatech. () (méně) (více)