„Já už budu hodný, dědečku!“

Všechno co učiníš, bude ti vráceno. Tak tohle úsloví v životě nebývá splněno do puntíku a padouši si zcela nepokrytě ukrajují daleko větší krajíc, než si zasluhují. Ale na každou svini se voda jednou uvaří, jak platí stará pranostika. Tahle komedie vypráví o jednom takovém blbovi nepříjemném, na kterého konečně taky jednou dojde a všecko se mu to vrátí i s úroky. Léta otravoval vzduch lidem kolem sebe, a teď mu zatopí zase ti lidi nazpátek. 80% (31.03.2013)

Miloš Kopecký mě herecky zaujmout nijak neumí a u tohoto filmu to bylo právě tak. Vztekající až explozivní lidi vůbec nemusím a hnusí se mi a v této roli se o to snažil dvojnásob. Alespoň jsem se ve filmu těšil na legendy českého filmu jako Ladislav Pešek, Darja Hajská, Svatopluk Beneš, či František Filipovský. (04.11.2023)

Někdy mi přijde až neuvěřitelné, jak režisér, který natočil noirovou sérii s majorem Kalašem pak mohl dělat takové komunální satiry jako je například Já už budu hodný dědečku. Ne, že by to byl úplně špatný film, ale vzhledem k tomu, kdy byl natočen, z něj tak nějak cítím tu normalizační pachuť. Jinak celý tenhle film jednoznačně stojí a padá s Milošem Kopeckým. Mám k němu docela ambivaletní vztah a jsou filmy, kde ho nemůžu ani vystát - převážně právě ze sedmdesátých let. Ale tady je prostě boží a role misantropa mu sedne jako ulitá. Nezklame ani František Peterka jako žárlivý manžel a Josef Větrovec v roli ředitele divadla. Lehčí komedie, která neurazí ani nenadchne. (29.01.2017)

...pokiaľ sa M. Kopeckému vo filme darilo s "rošťárnami " aj mňa to bavilo .... potom už podstatne menej....celkovo skoro všetky komédie Petra Schullhoffa sú také...cca prvá polovica super...potom už slabšie...s nutným mravným poučením,že chamtivosť,zloba atď budú potrestané...asi nutná výchovná daň....tak sa točilo... a možno by to prospelo niečo z toho aj dnešným filmom..... (24.09.2020)

Když Theodor Bergner na přechodu pro chodce málem srazí tetu »rachomejtli« Ditu, vidíme záběry na obě strany cesty a na obou v tutéž chvíli stojí tentýž člověk. Poznáme ho podle klobouku a kabátu. Ve scéně, v níž teta Dita odchází od Bergnerů, vezme s sebou japonský magnetofon, ovšem když vyjde ven před dům, tak už ho nemá. (19.01.2014)