Zítra to roztočíme, drahoušku...!

Další pokračování Nekonečného příběhu by klidně mohlo nést podtitul „Novákovi vs. Bartáčkovi“ a mohlo by se odehrávat na jedné české pavlači. Duel o tisíci kolech a s bezpočtem podpásovek, v němž se utkají čtyři tvrdé hlavy, které považují pojem „dobré sousedské vztahy“ za definicí ironie a razí motto, že pomsta je sladká i zatepla. (02.02.2012)

Nevinný žert dokáže rozhádat na smrt i dva obyčejné manželské páry - Novákovy (Miloš Kopecký a Stella Zázvorková) a Bartáčkovy (Iva Janžurová a František Peterka). Sousedé si od tohoto okamžiku nic nedarují, a ušpiněné prádlo či noční telefonáty jsou tím nejjemnějším, co si dokáží provést. Když má být jejich činžovní dům zbourán, všichni se radují, že nyní budou mít od svých nepřátel klid. Jenže se velmi brzy všichni setkají ve svých bytech na nově vystavěném sídlišti. A válka může pokračovat... Téma je sice stále velmi aktuální, leč ani v reálu, a nakonec ani v tomto filmu to už tak velká sranda není. Podobné nevinné žertíky mohou velmi rychle přerůst v to, že někomu rupnou nervy, a končí to vystřílenými rodinami nebo něčím podobným. Možná proto jsem se nějak nedokázal bavit ani u tohoto filmu, byť se všichni čtyři hlavní protagonisté snaží seč jim síly stačí (Luďka Sobotu ani Dášu Veškrnovou radši počítat nebudu, neb jejich přítomnost na obrazovce byla holým utrpením). Takže hvězdičky za oba manželské párty (mohou se o ně třeba porvat :) )... (17.06.2013)

Myslím,že o tomhle filmu si udělá každý svůj obrázek. Ten můj je asi takový,že dřív jsem se u toho i dost nasmála,a to především,když si dělali sousedé naschvály.Teď už mi přijde film dost neoriginální a ve druhé polovině,film spadá do strašné, "nápadité" slátaniny a už to není co bývalo. Iva Janžurová mě ale dostane ať chci či ne. :-) (08.06.2011)

Naprosté plýtvání skvělým hereckým materiálem. Název může svádět k mylnému očekávání podobného dílka jako bylo Lipského Čtyři vraždy stačí, drahoušku z roku 1970... Ale to je pouhá podobnost názvu. Schulhoffův film je sled nesmyslných naschválů, které si dělají dvě sousedící rodiny. Téměř 100 minut sledovat jak se Kopecký, Zázvorková a Janžurová ztrapňují v blízkosti blekotavého Luďka Soboty, ve filmu, který měl očividně být blízký typicky české, škodolibé, nepřející rodině. Děkuji, nchci. Je to tak trochu předzvěst Troškových hoštických komedií, ve kterých se humor skladá z všelikého křičení a lidské nepřejícnosti. Jenže Troška tehdy natočil dobrý film (mám na mysli samozřejmě pouze Slunce, seno, jahody), což se Petru Schulhoffovi nepodařilo. (01.08.2005)

Nekonečné hádky susedské, motivované závisťou. Snáď by som to hodnotil lepšie, nebyť podprahového ideologického pôsobenia v podobe reklamy na sídliskové bývanie, kde môže vzniknúť aj akási solidarita (keď už nie priateľstvo) znesvárených. Chyba nie je v hercoch, tí spoľahlivo odohrávajú svoje naštvané role, ale v zámernom rozlišovaní hodnoty prostredia, v ktorom sa dej odohráva. Pokiaľ dvojice bývali v starom pavlačovom tehlovom dome, hádky boli intenzívnejšie, emocionálny presah často hraničil so zúrivosťou. Navyše nenápadne boli naznačené nevýhody starého typu bývania: spoločná točka na vodu, ktorá má časté výpadky, podobné ako plyn. Cez steny je všetko počuť. Naproti tomu je v paneláku všetko fajn, samostatné kúpeľne a práčovňa obrúsi susedské spory (napriek záveru - prísľube pokračovania tejto komunálnej komédie). (30.04.2008)