Thelma a Louise

Dnes už kultovní road-movie, narvaná od shora dolů skvělými herci se dvěmi ženskými hrdinkami v hlavní roli a závěrem, který vstoupil do dějin automobilových honiček. Jak zpívá Honza Nedvěd: ,,Jó holky někdy těžký to maj....'' Z týhle road movie ucejtíte prach pouště zadírající se do koženejch sedadel vašeho cabria.... Mimochodem nedávno jsem viděl díl Simpsonů, kde Marge volila stejný způsob úniku před policií... Naštěstíl dole byla halda odpadků :-). Tohle je za plný počet šerifských hvězd. * * * * * (10.08.2012)

Celý film v pohodě, ale zarazil mne nelogický konec. Chápu, že k podobnému rozhodnutí vše již od začátku neobvyklého "výletu" směřovalo, ale stejně to podle mě scénarista přepísknul a v poslední minutě nacpal postavám do úst slovíčka, která nemůže zdravý člověk v životě vyslovit... Jinak jsem byl nadšený bravurními hereckými výkony, pohodovou atmosférou a snahou o vyhnutí se nudným scénkám. Thelma a Louise jsou barvitým filmem ve kterém se pořád něco děje, a který ztrácí dech jen při minimu nezáživných dialogů, kterými diváka režie krmí vždy před dalším zvratem nebo akční scénou. Celé mi to dost připomínalo mladší seriálové Zoufalé manželky, a kdyby se někdy plánovala jejich celovečerní verze, kéž by se od Scottova snímku nijak závratně nelišila - až na to auto. Za mě čistých 80%. (27.11.2009)

Celý problém Thelmy a Louisy tkví v nešťastném propojení precizity klasického hollywoodského stylu s evropskou tematikou aplikovanou na americké prostředí. Na jednu stranu se film tváří jako evropské vyprávění, kdy není děj motivován primárně příčinou a následkem nebo naplňováním deadlineů, ale pracuje s mnohem uvolněnějšími kauzálními vazbami a vědomým neujasněním si cíle, na druhou stranu rozvolněná šedesátá i deziluzivní léta sedmdesátá dávno odezněla. Nacházíme se v Americe, v post-klasickém Hollywoodu let devadesátých, s nimiž se pojí nutnost vršit deadliney – tedy jakési limity, do kdy musejí postavy vyřešit určitou věc. Takový deadline představuje kupříkladu vzetí / nevzetí Brada Pitta (na rozhodnutí mají postavy vymezený čas, protože Brad na ně věčně čekat přirozeně nebude), sehnání peněz nebo překročení hranic do Mexika. Nejvýraznější deadline je pak policie, jež obě dívky stíhá a jež rámuje celý příběh (proto dojde ke kontaktu dívek s policí až u konce). Jak vidno, deadliney jasně převažují nad uvolněným evropským vyprávěním, s kterým nemá film zhola nic společného, přestože po něm permanentně - minimálně synopsí - háže očkem. Postavy se v hollywoodských filmech osvobodit a odpoutat zkrátka nemohou. I když možná za tím nevězí normy hollywoodského vyprávění, ale omezení, které na dívky klade patriarchální model společnosti. Rovněž proto se těší Thelma a Louisa tak značné oblibě mezi teoretičkami genderových, feministických, post-feministických, kulturálních a queer studií. Přesto všechno je film nesmírně zajímavý jednou věcí – zdá se, jako by prohazoval příčinu a následek, protože obě dívky teprve až po objevení deadlineu (budoucího následku) začínají konat, ale tomuto deadlineu se snaží pokaždé vyhnout. Směřuje se tu od deadlineu, nikoliv k němu. Jak mazané, pane Scott! (03.05.2009)

Dvě oscarové herečky (Náhodný turista a Mrtvý muž přichází) se sešly ve strhující road movie, ve které v sobě jejich postavy postupně nacházejí vlastnosti, kterých si díky svým ušlápnutým životům nebyly ani trochu vědomy. Veterán Ridley Scott na co sáhne, kromě drobného výpadku v polovině 90. let (Bílá smršť, G.I. Jane), mění ve zlato!! Jeho feministické drama s kriminální zápletkou, které nadchlo nejen při prvním uvedení v Cannes, sice není tak vizuálně okázalé, jak jsme u něho zvyklí, ale má řadu zapamatování hodných momentů (zejména vypořádávání se s mužskými protivníky – policista, řidič trucku). Pokouší se o jakousi hlubší výpověď současného světa, rozdílnosti mezi opačnými pohlavími a moc dobře ví, že už není cesty zpátky!! (17.09.2007)

„Volná silnice může být stejně opravdový zážitek jako cokoli jiného. Víš vše a vše je navždy rozhodnuto.“ (Jack Kerouac). Říká se, že v Americe je cesta stejně mocným symbolem jako Empire State Building. Znázorňuje nesvázanost země, její svobodu, prosperitu a neklid, který žene další a další generace snílků a desperátů přes kopce a řeky. Tenhle obraz lákavé cesty se vine americkou popkulturou od Hucka Finna, přes Steinbecka až po Scottovo netradiční road movie s neférovou nálepkou feministického manifestu. Úchvatné Biddleho obrazové kompozice, cit pro zlehčení situace, empatický Harvey Keitel, fešáček Brad, co by se třikrát vlezl do těla Achilla z Tróje a především dvě okolnostmi semleté dámy, co sporáky vyměnily za móresy Šíleného Maxe, cíl za cestu a život za svobodu.. P.S.: Alternativní konec by neprošel ani v Kurýrovi s Jasonem Stathamem.. (03.11.2016)