Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (452)
Docela vážná a hořká dokumentokomedie z divadelního prostředí. Výstižně seznamuje diváka s tím, jak těžké bylo v komunismu hrát divadlo, které má jiné priority, než vychvalovat režim. Ačkoliv byl film samozřejmě okořeněn klasickým Cimrmanovským humorem, měl jsem pocit, že nedivadelní záběry byly slabší, resp. blíže průměru - od veselých historek z natáčení jsem čekal trochu více. 7/10 ()
V roce 1987 vznikla celkem hořká komedie, která se satirickým podtextem líčí peripetie malého divadelního souboru, který si říká Divadlo starých forem, a jehož ústředními protagonisty jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Přestože má divadlo úspěch u publika, má také současně neustále potíže s nadřízenými orgány tehdejšího totalitního režimu. Většinu absurdních situací, popisovaných ve filmu, tvůrci sami ve své divadelní praxi prožili. Možná v dobách totality to mohl být dobrý film, ale dnes už bohužel působí vyčpěle a výrazně ztratil na aktuálnosti. 40% ()
Nejistá sezona je na hranici divadla a filmu v tom zmysle, že množstvo vtipných scén sa odohráva na javisku a pre niekoho budú možno ťažiskom humoru filmu. Lenže množstvo výborného a častokrát aj ťažko postrehnuteľného humoru sa deje aj v "deji", takže Nejistá sezona je tak plnohodnotná komédia. Postavy sa oslovujú iba krstnými menami, čo bolo určite správne rozhodnutie, teória, že sa jedná o postavy hrajúce samých seba, je tak vtipným cimrmanovským spôsobom napadnuteľná. No ale podstatné je, že to čo má byť vtipné aj vtipné je, že kádri sú síce trochu prihoretí, ale nie sú karikatúrami a že tak divadelníci môžu hrať to, čo pripadá ľuďom v hľadisku vtipné. Inak by z toho bola asi dráma. ()
Jistá zábava s mrazivým obsahem, nejen o představení, jež muselo být "konstruktivní pozitivní satirou" a které bylo nakonec "celkem v intencích", jak pravil soudruh hodnotitel. (Nejste-li fanoušek J.C. výsledný dojem bude poloviční, v opačném případě velice nadstandardní, vše ve stylu, na který jsme zvyklí - "nehraju, jen konstatuju"). Kluci, jenom pár poznámek. - Prosim tě, dneska nemůžeš posuzovat, to není představení, to je funus. DVD: Po kliknutí na Bonusové materiály se dostanete na rozcestí. Můžete si přečíst Filmografie všech členů divadelního souboru s nejistou budoucností. Poté následuje Fotogalerie obsahující klasické fotky z filmu a posledním bonusem jsou tři Rozhovory. Smoljak vypráví o tom, že politické ovzduší v roce ´87 tálo a mohli tak natočit pravdivý film o strastech jejich divadla. Tragikomická je historka s kamerou. Smojlak nechtěl dělat postsynchrony, ale rovnou kontaktní zvuk, tehdy ovšem nebyl tak uznávaný tvůrce, aby se mu dostalo kvalitní kamery, takže obdržel horší typ, který rachotil. Aby se zbavili hluku, museli přístroj "zaboxovat" (utlumovacím boxem, který vážil okolo 2 metráků). Poté byla manipulace velmi obtížná. Svěrák mluví o tom, jak některé skutečnosti museli ze scénáře vyškrtnout, protože jinak by jim je diváci neuvěřili. Na závěr si stěžuje, jak špatná byla distribuce filmu, promítli ho prý v Lucerně a pak zapadl. Brukner vzpomíná na natáčení s úsměvem po celou dobu rozhovoru, vzpomíná například na tuhou zimu 87/88 v době natáčení. Jedná se o zajímavé bonusy, je jich ale velmi málo: 60%. ()
Už to tenkrát začínlo trochu jít - dělat si srandu z ředitelů umění, kultury a ideologie. Je moc dobře, že toho "Cimrmani" využili právě v tomo teprve vznikajícím uvolňovaní, kdy byli onoho posměchu a sarkasmu plní. Později by to už buď nevzniko, nebo nebo by to v retrospektivním ohlížení ztratilo ten správný říz. ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov
Zajímavosti (43)
- Ve filmu je scéna, ve které členové souboru přichází po představení „Dobytí severního pólu“ do kabiny a Kydal (Ladislav Smoljak) prohlásí: „Kluci, my jsme to nějak zvorali. Kde byla chyba?“ Na to mu Rdousil (Jan Hraběta) odpoví: „Já říkám: už krásně rozmrzá, a ty máš říct: ‚Nebylo by tu nějaký dřevo na přiložení?‘ a tys to neřek.“ Ve scénáři však stejná scéna byla u „Němého Bobeše“. Původně odpověděl Špaček (Jaroslav Weigel): „Já říkám: ‚Co to mu říkáš, Bobeši?‘ a tys měl říct: ‚Je němý! Vychovali ho srny!‘ a tys to neřekl a já nevěděl jak dál.“ Ve scénáři také původně hra „Dobytí severního pólu“ v žádné scéně vůbec nebyla. (mnaucz)
- Ačkoliv se má děj odehrávat v roce 1983, stěžejním motivem celého filmu je příprava premiéry jednoaktové hry "Vizionář". Během filmu je několikrát zmíněno, že hra musí mít premiéru do konce roku, jinak budou vyššími místy zaraženy dotace. Hra "Vizionář" měla ve skutečnosti premiéru 20. dubna 1977. (Dinsberg)
- Někteří herci v Divadla Járy Cimrmana neměli ve filmu roli členů souboru. Václav Kotek si zahrál příslušníka VB, Bořivoj Penc na konci filmu opravuje na dvoře auto. (mnaucz)
Reklama