Discopříběh 2

Jedna hvězda za blbosti vyvádějícího tátu Potměšila, jedna hvězda za město Plzeň a záběry z výstavby paneláků na Locháči. Zbytek filmu prakticky nestojí za řeč a je o poznání horší než první díl. Připitomnělá tupá hudba pro primitivy v podání Michala Davida začíná vadit po pěti minutách filmu, ale ještě mnohem víc vadí Hrušínský, který se marně snaží dělat věrohodný plejbek. Hlavní hrdina - vyzáblý diskofilní fracek je ostudou celého rodu Hrušínských (09.02.2009)

Důkaz že Michal David je dobrý zpěvák jsme zjistili už v díle prvním, takže zde už k žádnému dalšímu nemilému překvapení nedojde. Celý tenhle blábol pro "mladé" nakonec trochu zachranujě Ladislav Potměšil, ale ve scénáři pro něj bylo nachystáno pár nepěkných až trapných situací. Takže suma sumárum je to stejné jako jednička - prostě vrchol nevkusu. (25.07.2003)

Nechápu, jak může mít Diskopříběh2 stejné hodnocení jako Fontána pre Zuzanu2... Pasáže s písničkami od Davida jsou dost trapné, to je fakt, ale odpad si to snad nezaslouží. Některé hlášky jsou opravdu vtipné. Neříkejte, že jste se u žádné nezasmáli! Například, když Hrušínský Potměšila přemlouvá, ať jedou ze svatby společně autem a on mu odpoví "Příště" ;o) Viděla jsem X komedií, které svou trapností Diskopříběhu nesahaly ani po kotníky, ale rozesmát mě nedokázaly ani jednou, to se naopak Diskopříběhu2 podařilo nejednou a vzhledem k tomu, že smích dělá komedii komedií, dávám dvě hvězdičky + jednu, abych trochu zvedla to místní hodnocení, které se kolikrát zdá být pózou. (28.01.2011)

A zase ten Soukup ! Ten chlap zkrátka neví kdy má dost, a z každé blbosti, která má návštěvnost jen díky špatné informovanosti diváctva o úrovni imbecility ve filmu, se snaží vydojit ještě něco navíc. Ježíšíkriste, zaražte tomu chlapovi režírování filmů. Ať ho nechá Železný na Nově režírovat ty jejich příšerné estrády, ale jen ať už netočí filmy. To totiž Jaroslav Soukup zjevně neumí. (31.07.2002)

Potměšil se stejně jako v prvním Discopříběhu (noční to můře diváka, nepatřícího mezi rozvernou mládež, navštěvující na sklonku socialismu v bílých džínách podniky DJ s italskými hity), snaží hrát jako v normálním filmu,trochu na vážno i aby byla legrace, jeho jediného je mi trochu líto. Na druhou stranu Soukupovi se opakovaně daří vytvářet atmosféru, která mě uvádí do stavů ponuré zádumčivosti. Během Davidových vsuvek se stav rozhodně nelepší..PS Srovnejme, jak Potměšila v podobné figuře na pětiminutovém prostoru využila Chytilová v Panelstory. Nebetyčný rozdíl, zdůrazněné navíc nervními jazzovými výlevy Jiřího Šusta (29.01.2019)