Slunce, seno, erotika

Poslední Troškův film, na kterej se dalo koukat a pobavit se. Pořád se jedná o stejnou zábavu, jako u předchozích dvou dílů, s porevolučním nádechem, kde se atmosféra oné doby perfektně promítla a ukázala cestu, jakou se snad všichni lidé tenkrát chtěli dát, zkrátka každej měl vidinu, že se po krachu komunistické strany všechno rychle zlepší a budeme si žít jako na západě. Jenže čas nejlíp ukázal, kam jsme se dostali. Závěrečná řeč Růžičkové je jasným důkazem, jak si každej představoval, že se vše rychle změní a budeme se mít všichni výborně. (31.08.2015)

Jedna velmi dobrá závěrečná scéna a závěrečný monolog na posraném dvorku ještě nedělají dobrý film. Než se prokoušeme k oné alegorii čecháčkovství, musíme přetrpět italskou dovolenou všech zúčastněných včetně přepadu a únosu, logicky zcela nesmyslně postavenou tvorbu nuda pláže a kdovíproč i nuda přehlídky, to vše ve skoro dvou hodinách. (10.05.2013)

Přestože je k vidění mnoho intimních partií, které se jen tak na potkání neukazují, tak je tento díl svojí kvalitou hlubokou pod svými předchůdci. A to jednoduše proto, že není tolik vtipný. Jsem rád, že se Zdendovi nepodařilo zrealizovat, kvůli pár úmrtím 4. pokračování, protože by bylo zbytečně pokažené jméno celé trilogie. Jednak by to už nebyla trilogie, nýbrž tetralogie. A jednak by se v souvislosti s ní nepoužívalo slovo ,,dobrá", nýbrž ,,špatná". To by byla bezesporu velká škoda. Takhle mohu dát s přivřeným očkem 3*. (21.09.2013)

Zdeněk Troška se stejně jako tisíce českých turistů vydal na (scenaristickou lehce lechtivou) prázdninovou cestu do Itálie. Vyrazil z Hoštic a jako Venuše se mu zjevila hned na šumavských mokřadech vnadná Helena Růžičková. Hoštická Venuše. Taková masovka, ta cesta na Jadran. Jenom je škoda, že to byla jen cesta imaginární, filmová, a že tam Zdeněk se svou filmovou suitou nezůstal... (i když pana Vondrušky či Jirky Lábuse by byla škoda...) Ale ptejme se takhle: Co bude dál? Náměty zjevně nejsou vyčerpány... Slunce, seno a zoofilie? (11.07.2007)

,,Kam jsme to dobudovali, to už víme. Teď mi poraďta co s tím budeme dělat... ! '' ---- Z těchto filmů Slunce, seno - mám trochu hrůzu. Přišly po geniální Vesničce střediskové a ve srovnání s ní působily Jako písně skupiny Duo Yamaha vedle koncertu Leonarda Cohena. Jenže jak plyne čas a točí se pod příkrovem - české komedie - čím dál větší zvěrstva, člověk je pomalu vděčný za cokoliv. To jsem si teď s odstupem uvědomil právě u reprízovaného třetího dílu z Hoštic. A tak se trochu bojím doby dejme tomu za 10 let, kdy si s chutí pustím večer Kameňák 5 a budu se u něj dobře bavit. Trojka sena navazuje samozřejmě na předchozí eskapády všech těch vesnických lidiček, tentokráte se však jede do Itálie. Severní Itálie se v devadesátých letech stejně jako kdysi ocitla pod mohutnými nájezdy. Nebyli to barbaři ale Karosy plné našinců. Snaha šetřit každou Liru byla značná a tak řada rodin jela kompletně vybavena jídlem tak, že kdyby autobus ztroskotal na pustém ostrově, dalo by se v klidu přežít určitě půl roku bez nutnosti se omezovat. Troška to samozřejmě do filmu dobře vpálil, stejně tak naší snahu přiblížit se najednou tomu západu a srovnat těch 40 let rozdílu. No Dejdar s Kaiserem v roli Italů, to už bylo opravdu hodně špatně, ale pár hlášek ve filmu (Táto, ty jsi se zul? - Ale jen trochu...) bylo dobrých a Růžičkové nakonec vybojovaný svetr asi utkví v paměti každému... :-) . Takže já dávám za 3 řízky, doma v sádle usmažený ! * * * (04.04.2019)