451° Fahrenheita

Film má určitě velmi zajímavý námět a disponuje takovou sterilní atmosférou bez radosti, bez emocí, přesně tak jak si i já představuju v budoucnosti nějakej ten fašistán. Pardoxně to, co je na filmu nejvíc vvyvedený, tedy ta atmosféra mě i nejvíc vadilo. Chyběl mě tam nějaký prvek dramatičnosti, přišlo mě to bez emocí. Závěr byl pojat velmi netradičně a vydařil se, ale i tak by každej filmař, Françoisa Truffauta nevyjímaje měl dávat příběhům víc než jen myšlenky. (18.09.2014)

Knižní předlohu jsem měl v rukou před více než dvaceti lety a kromě kostry příběhu o totalitní společnost s nenávistí ke knihám si z ní mnoho nepamatuji.  Ale naladěn zhlédnutou epizodou Twilight Zone The Obsolete Man a doporučením od oblíbence W. Kuffalta jsem se pustil do filmové adaptace. Dopadla pak prakticky na jedničku.  Představa dystopické totalitní společnosti, kde jsou lidé manipulováni  zejména televizí, kde nikoho nezajímá historie, kde lidé zcela zapomněli na některé emoce, kde si manželé nemohou vzpomenout, jak se seznámili a spousta dalších detailů  deviace a degradace společnosti. V tomto podivném světě se pak prohání požárníci (o nichž si někteří vyprávějí pověsti, že kdysi hasili požáry...) a spalují nenáviděné knihy, které by mohly v lidech znovu probudit dávno zapomenuté emoce a nedej bože nastartovat pečlivě vymývaný mozek k nepřípustným myšlenkám, třeba o svobodě. Ale přes veškerou snahu zde nijak přesněji neidentifikované, ale všudypřítomné moci v lidech pořád zůstává zrnko vzdoru, jenž by právě prostřednictvím znalosti z knih mohlo i vyklíčit.   A což teprve, když je moc zrazena někým, kdo byl "vytvořen", aby ji prosazoval...  Skutečný charakter zvrácené moci a vzdoru proti ní eskaluje v geniální scéně "upálení čarodějnice", kde mi při uvědomění si oné symboliky běhal mráz po zádech, stejně jako při téměř neviditelném, ale zcela záměrném detailu "Až na popel! " A v ukazující pravici drží velitel zásahu proti knihám zrovna Mein Kampf. Vynikající filmový zážitek, který jen zvýšil mou chuť se zas jednou na čas  vrátit do světa knih. A Rayem Bradburym bych mohl začít. Záložku dávám na stranu č. 5. (25.06.2021)

Truffautovi sa imho nepodarilo zobraziť práve tú najdokonalejšiu dystopickú budúcnosť, vzhľadom na objem informácii, ktoré nám o nej poskytol. Jej charakteristické črty a pravidlá, ktoré nám boli predstavené dostatočne zreteľne, by sa hádam dali spočítať na prstoch vlastných rúk. Atmosféra je tu však intenzívnejšia. Sýte farby vybavenia požiarnej stanice sú prevažne v kontraste so všetkým ostatným (s oblečením postáv, ich príbytkom a napríklad aj brezami vysadenými v okolí), čo vizuálu dodáva odtieň hierarchického usporiadania spoločnosti. No napriek tomu všetkému, najhlavnejším faktorom, vďaka ktorému ma Fahrenheit 451 oslovil, je moja láska ku knihám. A nezáleží ani tak na tom, v akom bizarnom kontexte vo filme vystupujú. Stačí mi, že tam sú. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň so sci-fi filmom). (10.08.2015)

Pravděpodobně sklouznu při hodnocení filmu k hodnocení celého večera, který byl s filmem spojený. První návštěva kina Aero mě uchvátila. Parádní atmosféra, kterou pomohlo nastartovat i kafe s borůvkovým koláčem a dalo vzpomenout na Moje borůvkové noci. Samotný film pak už jen dokreslil skvělou náladu večera a dovolil mi si odškrtnout další klasickou filmovou adaptaci ze svého imaginárního seznamu. 7/10 (20.10.2012)

„Aha požiarnici, asi idu niekam založiť oheň.“. Výrok ako vyšitý, ktorý trefne popisuje túto dystópiu. Podľa môjho názoru ale nie úplne najlepšiu a nie plne odrážajúcu moje predstavy z Bradburyho knihy. Pre tých, ktorí však vidia ako sa pomaly svet mení na svet Georgea Orwella, ale povinnosť vidieť. (09.05.2021)