Vůně ženy

Jedna hvězdička utopená v závěrečném sentimentálním patosu. I když zbytečný sentiment provází celý film. I ve scénách, kdy Al Pacino řekne vše svýma slepeckýma očima, dojímá doslova na povel. Pokud jste viděli film s dabingem (znám verzi s puritánsky přiškrceným Vladimírem Dlouhým), z Pacinova hereckého výkonu nemáte skoro nic. (03.07.2007)

Originál DVD tohto filmu mám doma a na zadnej strane obalu je napísané: Vůně ženy je film, který pohladí duši a zahřeje srdce. Musím povedať, že tento výrok je stopercentne pravdivý a film úplne vystihuje. Vôňa ženy síce nie je ničím extra výnimočný. Dvaja muži, úplne rozdielnych pováh, ktorí sa nemajú veľmi v láske sa postupom deja stávajú dobrými priateľmi. Také filmy tu už boli. LENŽE nebol v nich Al Pacino. Al podal jeden z najlepších hereckých výkonov aké som kedy videl. Už pred zhliadnutím tohto filmu bol mojim najobľúbenejším hercom, ale po Vôni ženy ním asi aj navždy ostane. Výkonom zatienil dokonca aj Tonyho Montanu a Franka Serpica ( za ktorých podľa mňa mal dostať Oscara tiež ). Nechcem vyzrádzat dej ale film sa skončil dobre a bez žiadnych sĺz, takže má u mňa ďalšie veľké plus:) (27.09.2008)

Existuje kategorie filmů, která v první řadě člověka donutí vrátit se ke dříve hodnoceným titulům, změnit na ně pohled a opravit počet hvězdiček jim přisouzených. V případě Vůně ženy jsem nejdřív shlédl italský originál a přisoudil mu čtyři silné hvězdičky, po nynějším shlédnutí amerického remaku musím přidat pátou hvězdičku a u Brestova filmu nemůžu jít víc než na tři. Což o to, snímek je to pořád dobrý, jenže v té konfrontaci člověk pochopí, co to znamená umytý, vyžehlený a navoněný komerční titul proti syrovému uměleckému dílu, které se neohlíží na úspěch u nejširší divácké obce a podřizuje se především tvůrčím záměrům scénáristy a režiséra. Al Pacino svého plukovníka hraje skvěle, jenže Vittorio Gassman v italské verzi svého kapitána Fausta nehraje, on jím prostě je. A je jím proto, že mu scénář nepředepisuje patetické kecy, předvídatelné sentimentální chování a žvásty. Gassmanův důstojník autenticky nenávidí, závidí, ponižuje, touží a miluje, jeho americký protějšek se pohybuje v rámci přeslazeného scénáře, který se mění v závěrečné půlhodině v typicky hollywoodský kýč. Pistole v americké verzi je jen rekvizita, která slouží k efektní scéně, kde divák spolu s Al Pacinovým společníkem počítá, za jak dlouho rozebranou zbraň dá slepý důstojník dohromady, k několika dialogům a ke zdánlivě vyhrocené scéně, kde už divák dopředu ví, že musí v duchu očekávání publika dopadnout dobře. V italské verzi je to skutečná zbraň, která může kdykoliv ublížit a zabít. Italský kapitán chlastá a kupuje si děvky, jeho americký protějšek o tom maximálně mluví a zmůže se na pár vulgarismů. U amerického filmu se vlastně divák nemusí bát ani o plukovníka, ani o studenta Charlieho, protože je jasné, že vše se nakonec musí v dobré obrátit. Ten rozdíl mezi evropským a americkým pojetím dramatu je zkrátka drastický. Celkový dojem: 65 %. (18.08.2009)

Nudil jsem se. To je to nejhorší, co se může stát. Tam, než se něco stalo, uplynulo milion světelných let. Al Pacino hraje pořád stejně, a jeho výkon kazí jeho zdravé oči, protože oči slepce opravdu vypadají jinak, ale snažil se to vytáhnout z bahna nudy. Ostatní herci nepřekročili stín přijatelného průměru. Evidentně jsem opět nebyl cílovou skupinou filmu. Schválně si ten film dejte dvakrát za sebou a hned půjdete s hodnocením rapidně dolů. Dokonalá nuda, která je roztahaná na nesmyslných 157 minut. (29.12.2010)

Moje srdcovka. Zcela famózní Al Pacino zde herecky exceluje jako energický slepý plukovník Frank Slade loučící se se životem na výletě v New Yorku. Scény jako tango slepého Franka Sladea s neznámou dívkou, divoká jízda bourákem řízeným slepým plukovníkem, nebo závěrečná plukovníkova obhajoba Charlieho ve škole jsou nezapomenutelné a patří do Síně slávy světového filmu. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=wYA2Us8oWug (15.02.2009)