Údolí včel

Chapadla Řádu neznají hranice - a pokud máte za přítele fanatika, pak vězte, že nepřestane hledat způsob, jak vás vrátit na cestu pravé víry. Na ceně mu nezáleží, neboť spása vaší zbloudilé duše je mu nade vše. Temný příběh z temných časů, jehož poselství kráčí napříč staletími, neboť my jsme byli odjakživa experti na vytváření těch jediných správných dogmat a ideologií, od nichž se nelze odchýlit - a osobujeme si právo soudit každého, kdo o nich pochybuje či se jim zpronevěří. (Já si troufám pochybovat v první řadě o pravé víře vrcholných - i méně vrcholných - představitelů nejrůznějších náboženských, politických i občanských směrů a hnutí, pro které jejich idea představuje snadný a výnosný způsob obživy ... ale to už s filmem Františka Vláčila nemá nic společného.) (10.01.2012)

Moc Řádu ve 13. století byla značná a v Čechách měl Řád mnoho příznivců. Vždyť i sám král Přemysl Otakar II. jel na sever pomoci Řádu dobývat pohanská území a založil Kaliningrad. Historické pozadí by mohlo zavánět velkofilmem, ale to by nebyl Vláčil, aby se opět neomezil na příběh jednoho člověka, hledání cesty. Ve filmu vystupuje jen několik postav, zato vpravdě perfektně vykreslených. Příběh je spíše duchovního charakteru, ale myslím, že se v něm přesto každý najde. Geniální dílo Františka Vlačila. (17.04.2011)

Ačkoliv film není zas tak dlouhý, přišlo mi, že by šel odvyprávět během půl hodiny. Jeho natáhnutí na trojnásobnou délku tak ve mě často vyvolávalo pocity nudy. Jinak se mi příběh celkem líbil, středověká atmosféra taky a herecké výkony jsou samozřejmě výborné. Nejvíc ale musím ocenit skladatelské umění Zdeňka Lišky. (27.11.2011)

Čuměl jsem na to v takovým polomrtvým stavu že nebylo moc sil to pořádně vnímat, určitě si to musím někdy zvopáknout a přehodnotit. (06.09.2012)

"Jsem slepá, ale tebe vidím. Bojím se tě, a zároveň mě přitahuješ". Jako symbolická filosofická rozprava nad klady a zápory středověké křesťanské víry ztělesňované Arminem je tento film opravdu nádherně vysoustružený, a uživilo by se na něm několik dizertaček. Od titulků se včelami symbolizujících rigidní uzavřený řád neustále připravený bránit své území ("Bodají pořád, ale zvykneš si"), až po iluzi lásky a domova, je v každé scéně co rozebírat a objevovat. Bohužel pokud se má hodnotit film samotný bez ohledu na filosofické poselství, tak trpí chladem, teatrálností a monotóností. Ty dramatické pauzy a odmlky za každou větou jsou hlavně v druhé půlce k nevydržení a nádherná kamera čí kompozice obrazu nenahradí strnulou statičnost "vznešené" filosofické rozpravy. (10.03.2016)

Co mohlo vzejít ze spojení Korner-Vláčil-Kačer-Čepek, než silné epické dílo. Příběh z dob, kdy víra byla synonymum strachu a nikoliv naděje a odpuštění. (15.07.2010)

Kdo se prve dívá na obsazení herců v Údolí včel, ať si nemyslí, že ten hodný pán z adventních koncertů tu bude hrát stejně milého rytíře - ano mám na mysli Jana Kačera, který je tu naprosto geniální v roli vyšinutého rytíře, který se snaží vidět svět Božima očima, avšak toho Boha s velkým B každý vidí poněkud jinak a každý si pod "Jeho vůlí" představí něco úplně jiného. Petr Čepek tu má roli poněkud zvláštní, moc se neprojevuje, avšak považme, že to byla jedna z jeho prvních rolí a zvládl ji myslím na jedničku. (03.10.2010)

Propadli řádu. Uhrančivě hoří oči zběha Ondřeje a ten, který nikdy neselže - Armin jako jeho nepříjemný, nevyzpytatelný stín, volá po nápravě. Kyvadlo se dalo do pohybu. Pokřivil pravidla, vyrval se z lůna, překročil pahorek ostnatých drátů, narážejících do chodidel, bodajících do šíjí Jidášů. Káži trestu za utrpení. Káži právo na svobodné rozhodnutí. (10.10.2016)

...Čepek a jeho pohled, k tomu slova, když převezme po útěku od Křižáků a po smrti otce rodný statek Vlkov ve stylu: "Matko neser"... Působivé jako hrom, ovšem trochu "neakční" ve srovnání s Markétou Lazarovou... Řekněme 4 a půl *... (09.03.2006)

Excelentní historický film. Od výborné režie Františka Vláčila přes skvělé herecké výkony (Čepek, Kačer) až po vynikající scénář a úžasnou atmosféru středověku. Ani není nutné psát dlouhá slova chvály, zkrátka jedno z mistrovckých děl české kinematografie. (02.03.2010)

Napodruhé přihazuju hned dvě hvězdičky – na velkém plátně (LFŠ 2013), se znalostí děje a hlavně se zmiňovanou představou Ondřeje a Armina jako dvojjediné postavy(!) do sebe věci zaklaply o poznání líp. Pořád je v tom ta nepříjemná nelidská arogance fanatické víry (Armin pro mě těžko někdy bude sympatickou nebo aspoň respektuhodnou postavou, i když teď už aspoň vnímám jeho vlastní vnitřní zápas), pořád se mi z konce dělá fyzicky zle (napodruhé víc než napoprvé, málem to se mnou tentokrát seklo), ale teď už se mi to vše v hlavě skládá do tvaru, ve kterém má každá složka (nakonec včetně té rozpínavé Liškovy hudby) svůj smysl a celek nepopiratelnou přitažlivost. — Původní hodnocení a komentář: ** Tak. Ač je mi to líto, při prvním setkání jsme se s tímhle Vláčilem skoro totálně minuli. Pravda, forma má nakročeno do říše Bergmanů, Tarkovských či Kurosawů, sdělením ale pro mě hlušina, pleva, prázdná slupka. Postavám tak, jak je egomaniak Körner (tohle je jediný film, za který nám nedali žádnou cenu, a může za to beztak spiknutí nové vlny) stvořil, možná v jistém smyslu nechybí hloubka, ale jejich efektně středověkému konání rozhodně schází uvěřitelná motivace a přesvědčivost – „o tom“ Údolí včel zřejmě není, ale o čem tedy? Je-li to rébus, chybí mi klíče a vlastně i důvod k jeho luštění (nedovzdělanost?). Jde-li opravdu především o konflikt světského života a církevního dogmatu, připadá mi jen povrchně načrtnutý. Atmosféra na mě působí málo, neadekvátně pompéznímu tvaru. Liškova hudba se místy tlačí do popředí tak, že je to pro mě až otravné. Možná kdyby obě hlavní role byly obsazeny stejným hercem, jak prý Vláčil původně zamýšlel, věci by do sebe zapadly a začala by fungovat nějaká mystika… Nevylučuju ale možnost, že to ve mně uzraje, a počítám s návratem někdy v budoucnu. (30.06.2012)

„Včely jsou jako lidé. Také se bojí a cítí neštěstí. Včelám můžete rozbít domov, ale neuděláte jim bolest, jako člověku. Začnou hned stavět nový...“ (12.11.2013)

"Včelám můžete rozbít domov, ale neuděláte jim bolest jako člověku. Začnou hned stavět nový." Trošku jsem se tohoto filmu bál, resp. jsem měl před jeho shlédnutím strach z toho, jak budu snášet jeho určitou syrovost, jíž je tento Vláčilův film (spolu s dalším jeho snímkem Markéta Lazarová) pověstný. Ke středověku toto samozřejmé patří, takže ve finále lze těžko Vláčilovi v tomto směru cokoliv vyčítat. Stejně tak nelze tomuto filmu v žádném případě vytknout nedostatek dobové atmosféry. Tu naopak podtrhuje jako vždy skvělá Liškova (mnohdy chorálně laděná) hudba. Kromě toho film rozehrává velmi silné a nadčasové téma střetu člověka s fanatismem. Z úst rytíře Armina (výborně ztvárněném Janem Kačerem) tak zaznívají i slova, jaká dnes mohou v určitých variacích zaznívat v arabském světě z řad islámských radikálů ("nechci spásu pro sebe, zbloudil, ale jeho duše se vrátí sem"..."mohu odpouštět jen těm, co jsou čistí", "nechť zanikne (život)...zůstanou andělé, "Ti ostatní si žijí bez víry, množí se jako mravenci..."). Jediné, co mi na filmu místy trošku vadilo, byla pomalost až bych řekl rozvleklost děje. K uměleckým filmům Vláčilova formátu to samozřejmě tak trošku patří. Ale některé scény (třeba psí hon na srnu) mi ve filmu přišly trošku nadbytečné. (13.04.2017)

Jsou různé formy přátelství, řádu, povinnosti, víry a obětování. Utíkáme a hledáme se v světě, který nám je vnucen, až pochopíme jedinou možnost spásy - cestu zpět, k řádu, k jistotě, k domu naší duše. Vláčil natočil jiný film, než ke kterému psal Körner scénář. PS - Veliká a mocná je síla řádu. Vítězí nad lidskou pýchou a zlobou svých nepřátel. PS2: Všechno naše konání je hříšné od samého začátku. Slabost je nám vrozena a opouští tělo až když hnije v zemi. Nedokážeme se bránit(rozhovor komtura s Arminem). (09.02.2007)

Osobně nemám období středověku příliš rád a Vláčil ho tady zobrazil přesně tak, jak ho cítím já - v celé své absurditě. Tentokrát jako ústřední téma zvolil konfrontaci přísně asketické fanatické víry a touhou žít a milovat. Svým zpracováním je tenhle Vláčilův snímek víc než podobný jeho předchozímu opusu Markéta Lazarová. Opět zde režisér ukazuje filmovou krásu v té nejlepší podobě. Opět skvělá kamera často pracující s kontrastem světla a stínu, opět vynikající hudba, kde na jedné straně stojí náboženské chorály a na straně druhé melodie středověkého venkova, opět skvělé herecké výkony. Především z Jana Kačera mi nejednou běhal mráz po zádech. Kromě toho mají oba filmy téměř totožné reálie a kulisy a z obou je cítit něco nepojmenovatelného, něco jako výrazná a přitom nevtíravá poetika. Oproti Markétě Lazarové zde navíc najdeme ucelenější příběh a pro mnoho diváků je tak tohle dílo uchopitelnější. Já osobně mu také dávám přednost. (17.10.2009)

Nejlepší český film všech dob. (08.12.2007)

Kruté, syrové, depresivní, ale zároveň mystické a magické drama Františka Vláčila a jeden z nejlešpích českých historických snímků, který jsem měl tu možnost shlédnout. Ještě musím dát tu Markétu Lazarovou, u které si chci nejdříve přečíst knížku. Z použitých materiálů pro Markétu vznikl další masterpiece a možná i životní role Čepka. 95% (02.01.2009)

Mám pocit, že jsem viděl jiný film než všichni ostatní. Úplně věřím, že vznikl jen pro využití drahých kostýmů - je totiž technicky strašně odfláklý. Nezáživná, statická kamera a střih, nesourodá hudba, uřvaný Petr Čepek, občas debilní dialogy. Nechápu typicky pseudointelektuální srovnání se Sedmou pečetí nebo Andrejem Rublevem - to jsou nejen mnohem lepší filmy a společné mají snad jen náboženské motivy a středověké kulisy (nemluvě o tom, že Bergman používával aspoń trochu nápaditou kameru). Rovněž nechápu, co na tom komu přijde temné, špinavé a depresivní. Tak dobré hodnocení nedávám proto, že by to byl tak dobrý film. Dávám je proto, že to je jeden z mála českých historických filmů, které skutečně jsou schopny vystihnout středověkou atmosféru - která není nijak syrová ani temná! - a způsob uvažování středověkého člověka. Protože příběh Vladimíra Körnera o fanatickém johanitovi, který se mstí svému bratru, zradivšímu řád má spád, dobře promyšlené postavy i zajímavou myšlenku. A protože role fanatického rytíře Armina je životní rolí geniálního Jana Kačera. - Ale to by život zanikl. - Ať. Zůstanou andělé. (03.09.2009)

Vlacil zvladl 13.stoleti skvele,stejne tak nabozensky fanatismus ve sve nejryzejsi forme-bohuzel stale platny i ve 21.stoleti!!!Huste,ponure,neskutecne depresivni a velmi dobre natocene. (21.10.2009)

Petr Čepek byl geniální. Skutečně dokázal vše říci očima. (29.11.2010)