Das Zauberbuch
Čarovný mešec
Režie:
Václav VorlíčekKamera:
Rudolf BlaháčekHudba:
Petr HapkaHrají:
Mahulena Bočanová, Tina Ruland, Saša Rašilov nejml., Rudolf Hrušínský ml., Kurt Weinzierl, Ondřej Vetchý, Jiří Krytinář, Miloš Kopecký, Petr Nárožný (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po sedmadvacetiletém zimním spánku se probudí čarodějnice Bludimíra a rozhodne se uloupit králi kouzelný měšec, z něhož se sype tolik zlata, kolik panovník potřebuje. Zálusk na něj má i princ Velemír z Dolního království. Přijíždí požádat krále o ruku jeho dcery, princezny Blanky. S pomocí Ohnivce, který zabrání Meluzíně, aby prozradila králi chystanou loupež, se Bludimíře podaří měšec uloupit dřív, než ho získá Velemír. Po návratu však zjistí, že k němu potřebuje ještě králův kouzelný prsten. Promění se v krasavici a jede zpátky na zámek, odkud právě odjíždí Velemír, který o princeznu ztratil zájem, když zjistil, že měšec zmizel. Král slíbí ruku princezny tomu, kdo ho najde. Začnou po něm pátrat nejen zlodějíčci Chytrouš a Bystrouš, v šatech, které ukradli Velemírovi, ale také princ Petr z Horního království, který se naopak převlékne za kominíka. Při pronásledování Ohnivce se dostane do komnat princezny. Mladý kominík se jí zalíbí. Přestože osvobodí Meluzínu a dozví se od ní, kde hledat měšec, zdaleka nemá vyhráno. Nejprve se ocitne ve vězení a pak ho Bludimíra promění v kus ledu. Naštěstí je tu všemocná láska, která dokáže zlomit každé kouzlo. (TV Nova)
(více)Recenze (178)
Ja souhlasím se zdejší menšinou, že z porevolučních pohádek je tahle jedna z nejlepších... Dělaná s nadsázkou a ne obvyklá křečovitá snaha o tu starou poetiku, které už stejně dneska nikdo nedosáhne. ()
Výborně napsaný záporný pohádkový postavy Ohivce u Bludimíry, která byly i velmi kvalitně zahrány, hlavně v případě Mahulenky jsem byl velmi mile překvapen. Docela mě sralo, že jí scénář přisoudil tak výraznou bouli, protože Mahulenka má krásný oči do kterých se rád dívám, ale tady mě ta boule rozptylovala. Příběh je taky napsán dobře, ale toporný herecký projevy německých herců a mnoho prázdných dialogů sráží Kouzelný měšec o kategorii níž. ()
Výborná pohádka. Galadriel má pravdu, a Bludimíra je vostrá. ()
:::::::::::::::::::: Když jsem byl malý, patřila k mým oblíbeným pohádkám. ::::::::::::::::::: ()
Čechoněmec Karel Dirka, filmový producent, nabídl pánům Macourkovi a Vorlíčkovi smlouvu na tři pohádky. Podepsali to - a dál už se nedalo nic dělat. Museli obsadit neschopné německé herce, pojmout všechno ponuře, vyčlenit typicky český sebeshazovačný humor. Ale v Kouzelném měšci se ještě zuby nehty drželi, takže to není tak strašné. Až na ty Němce... ()
Když to bylo nové, byl jsem na tom v kině a dost jsem se bavil. Z mého současnéh pohledu je to překombinované, nevýrazné ničím zajímavé - až na to, že tu má svoji poslední roli Miloš Kopecký. ()
-"Osobo, co to děláš?" -"Kradu, ty troubo." Za mlada to byla silná guilty pleasure kvůli nádherné Mahuleně, svítícím prstům a děsivému Ohnivci, nyní, nejspíš stále ještě mladá, zejména oceňuji tu dokonale psychedelickou hudbu. A on ji má na svědomí Hapka, budiž mu země lehká, to dost vysvětluje. ()
Veskrze průměrná pohádka. Příběhem, výpravou ani hereckým obsazením z něho nevystupuje, zapamatování hodná je vlastně jenom Hapkova správně strašidelná hudba. Potěší však, že alespoň dvojice zamilovaných má minimální chemii, Nárožný s Hrušínským přispějí do jinak spíše infantilního humoru sem tam vtipnější hláškou („Já se vám omluvuju.“), Kopecký zase nadhledem, a pohádka divákovi docela rychle ubíhá. O pár logických kiksech (hlavně co se týče kouzel) raději pomlčím. Překvapilo mě ale větší zapojení německé strany, která nepřispěla jenom penězi na triky a pronájem natáčecích prostor, ale také několika herci v důležitějších rolích. „Jak seš pitomej, tak máš asi pravdu.“ ()
Král všeuměl, princezna, která se chová jako normální holka, princ, který kromě jiných pomíjivých předností, jako že je opravdu velmi vyvedený, umí hrát šachy. A tohle všechno navrtává majetkuchtivá okouzlující lži-hraběnka čarodějka. ()
Nejspíš úplně poslední solidní pohádka, režiséra Vorlíčka, která se opravdu podařila. Je to vtipný, má to švih, příběh hezky odsýpá. Výkony herců jsou také fajn. Není nic, co bych tomu vyloženě musel vytknout. ()
Jednu * za snahu... ()
Přestože je tato pohádka, jak je tu už několikrát zmíněno, jedna z těch nejlepších porevolučních, tak se mi nelíbí víc jak na 2*. Pravdou je, že jsem si ji určitou dobu pustil s chutí, tzn., že jsem ji viděl více než jednou, ovšem o další reprízu nějak nestojím. Vzpomínám si však, že je zde několik dobrých hlášek ze strany M. Táborského (tuším, že roli, jež mám na mysli, hrál on). ()
Bez výrazu a chuti.! Není to české. Ti Němci.. ()
Sice to není stoprocentní česká pohádka, ale patří k mým více oblíbeným. Když jsem byl malý, tak mi bylo úplně jedno, že tam hrají nějací němci a i když jsem už vyrostl, tak mi to je pořád jedno a názor mi to na tuhle pohádku nezmění. ()
80% - Rozhodně jedna z těch kvalitnějších pohádek. Díval jsem se na ni vždy s chutí... ()
Už v roce 1996 se začal projevovat úpadek pohádkové tvorby i u takových konstantních veličin, jakou byl Vorlíček... Bočanová jako čarodějnice je příšerná. ()
Patří do desítky mých nejoblíbenějších pohádek. Kouzelný Saša Rašilov.;-) ()
Velká srdcovka mého dětství, která mě teď znovu velmi potěšila, když ji televize o svátcích oprášila. Miluju na tom filmu asi úplně všechno - obsazení (do Tiny Ruland jsem byl myslím tehdy platonicky zamilovaný, nebo pro mě minimálně měla nepopiratelné erotické kouzlo, obzvláště v scéně, kdy jí kominík zastihne při koupeli; Saša Rašilov je coby galantní král v utajení naprosto dokonalý - miluju scénu, kdy šokuje princeznu svou znalostí šachu, a strašně mě tam baví i duo Bočanová & Hrušínský, byť nechápu, proč musela být předabovaná hlasem Stašové (to předabovávání herců je podle mě obecně příšerný nešvar českých pohádek), Hapkův soundtrack (který už snad překonal jen ten pro Pannu a netvora), na svou dobu super triky, jakož i celkovou pohodovou atmosféru, kterou je celý film prostoupený a kterou neztrácí ani v "nejtemnějších" momentech - tu temnotu dávám záměrně do uvozovek, protože tam kde jiní tvůrci neváhali své dětské diváky děsit nefalšovanou depkou a příšerně beznadějnými dějovými zvraty, tam Vorlíček nikdy ani na krok nevstoupí a hlavní záporňák je vlastně dost komická postava, které se člověk nemusí bát, a díky tomu to od začátku do konce jede na hrozně příjemné vlně, která se mi špatně popisuje, a možná to tak vnímám jenom já, protože mě mrzí, že si zde zrovna tenhle film vysloužil tak nízké hodnocení, ale osobně na něj nedám dopustit. ()
Václav Vorlíček a spol. sype nápady, jako z kouzelného měšce, a stále je při režijní síle. Režisér s vytříbeným stylem pro filmovou režii se dlouhodobě vracel ke spolupráci s německými kolegy z níž v minulosti vznikl nejeden skvělý počin a v devadesátých letech se k ní vrátil ještě třikrát. Obsazení hlavních rolí tentokrát svěřil hercům se kterými v minulosti nespolupracoval a vedle toho je znát, že se spolu s nimi chce vydat jiným pohádkovým směrem, než dosud. Těžko si do té doby někdo dovedl představit pohlednou Mahulenu Bočanovou jako čarodějnici s bradavicí (příznivý dojem kazí pouze neadekvátní nadabování Simonou Stašovou), pro kterou to byla zcela atypická role. Saša Rašilov jako šikovný kominík s jiskrou v oku teprve zkoumal větší filmovou roli a nutno dodat, že si nevedl špatně a k vidění je také mix česko-německých herců, z nichž trochu navrch mají překvapivě ty němečtí, respektive německá princezna Tina Ruland s rakouským králem Kurtem Weinzierlem. Děj se točí kolem přetahované o kouzelný a bezedný královský měšec, na který má v pohádce zálusk v prvé řadě čarodějnice Bludimíra, a až pak ti ostatní. Zápletka není vedena jednoduše a přímočaře a je na ní postupně nabalena řada komických i originálně pojatých situací. Invence byla pro scénáristickou dvojici Macourek & Vorlíček typická a nikdy se nespokojili s tím, že by tomu tak nebylo. Mistr Hapka dodal perfektní hudební doprovod a pohádka, která se hned neobehraje a neodříkáte z ní scénu po scéně, je na světě. Příznivý dojem vlastně kazilo jen nepříliš vysoustruhované nadabování německých herců a Bočanové a skromnější triková stránka už postrádala kouzlo předchozích Vorlíčkových fantasy filmů. Vorlíček však ještě stále uměl přijít s vycizelovanou kompozicí obrazu a s dokonalým citem pro filmový přístup. Jmenujte mně prosím další české režiséry, kteří v jeho letech budou točit pohádku v náročné koprodukci a ještě s takovou bravurou. Mé hodnocení: 80% ()
Související novinky
Zemřel herec Stanislav Zindulka
Ve věku 86 let zemřel český divadelní, filmový a televizní herec, Stanislav Zindulka. Ten měl za sebou vystudovanou pražskou DAMU, od roku 1994 byl pak členem pražského Činoherního klubu. Mezi jeho… (více)
Asi nejlepší porevoluční pohádka, která sice možná nedosahuje poetičnosti našich starších bezvadných kusů, ale jako jediná jim může ještě trochu dýchat na paty. Když jsem byla malá, patřila k mým nejoblíbenějším pro svůj barvitý a veskrze originální příběh (přesto s množstvím tradičních prvků) prosycený slušnou dávku humoru (včetně historických narážek jako cvok Petr III.), a patří mezi ně dosud. Německou účast ani kvalitu postsynchronů jsem neřešila stejně jako u Tří oříšků pro Popelku, ostatně myslím, že hlasy dabérů byly k vzhledu německých představitelů zvoleny vhodně, což mi stačí. Mimo to výborný Vinklářův dabing vyvažuje poněkud nevýrazný herecký projev krále, který by nepůsobil na mnohé diváky tak prkenně, kdyby nebyl v kontrastu k uvolněnému projevu českých herců. Tina Ruland je krásná princezna, s jejím hereckým výrazem problém nemám, jako hlavní hrdinka mi sedí více než v Ptáku Ohniváku, navíc se na rozdíl od mnoha dnešních princezen působících často jako trucující puberťačky ze střední jako princezna i chová. Princ Petr v podání mladého Saši Rašilova je sympatický a role čarodějnice Bludimíry Mahuleně Bočanové, zkraje se zastřeným hlasem Simony Stašové a namaskované tak, jak by odporná čarodějnice vypadat měla, padne jako ulitá. Totéž platí i pro zbytek zdejšího ansámblu, ať již jde o regenta Miloše Kopeckého, lékaře Petra Nárožného, arogantního a ziskuchtivého prince Velemíra Ondřeje Vetchého, Hrušínského Huhlu, Krytinářova Prskoše a další. Komediální až lehce parodický charakter snímku může některým divákům vadit, ale řekla bych, že tento odpor je trochu vyvolán i množstvím nevydařených pokusů o totéž ve většině současných pohádek. Ve své době to však pro nás byl přístup poměrně nový a osvěžující. Nejlepší filmové pohádky sice obsahovaly mnohdy přehršel vtipu, ale parodický nádech v kombinaci s bláznivějším dějem se vyskytoval spíše v leckdy nepovedených studiovkách než u celovečerní pohádky, a navazoval tak na Vorlíčkova někdejší díla jako špičkový Konec vodníků v Čechách či výtečnou Dívku na koštěti, které se ovšem odehrávají v současnosti. Po mém soudu není v Kouzelném měšci nic extra přepálené ani nepůsobí nějak křečovitě, zato je zde množství nápadů a nadsázky provedené s lehkostí, které mohou současní tvůrci závidět. Stejně tak platí, že zlo je tu sice nebezpečné, ale zároveň patřičně směšné. Pohádka navíc neobsahuje výrazné logické kiksy, naopak všechny díly skládačky do sebe zapadají, od počátečních hrábí páně Zindulkových (tomu tedy říkám role, nebýt většinu času na scéně, a přitom mít klíčovou funkci) až po nápoj, který Bludimíra v závěru omylem vypije. Je třeba také ocenit, že Kouzelný měšec je jedna z mála filmových pohádek, kde mají ústřední hrdinové skutečně čas se do sebe zamilovat. Nechybí tu přitom vrcholně romantické prvky (viz obvazování ruky využité i ve Zlatovlásce či házení květiny komínem) ani prvek komicko-erotický (princeznina lázeň). Kromě toho myslím, že mezi hlavním párem funguje i chemie. Závěr se pak nese v klasickém pohádkovém duchu, neboť je to polibek z lásky, který dokáže zlomit zakletí. Konečně prostředí je také pěkné stejně jako hudební doprovod z dílny Petra Hapky. Možná, že Kouzelný měšec není tak dobrý jako naše nejkrásnější předsametové kusy, ale uvážím-li, že jsem nejlepší současné pohádky ohodnotila 4,5*, pak nemohu než dát Kouzelnému měšci plný počet, tím spíše, že je zde na čsfd nespravedlivě podhodnocen. Pro mne i zbytek mé rodiny srdcová záležitost. () (méně) (více)