Romance pro křídlovku

Nemůžu si pomoct, ale nutí mě to srovnávat s (nedávno viděným) filmem Tančila jedno léto a v tomhle souboji vyhrává švédský film z r. 1951. Jestlipak ho pan Vávra viděl... (14.04.2009)

Jistě je to film více než dobrý, leč bohužel naráží na mou lásku ke knize. Romance byla v mých scifistických patnácti letech jednou z prvních vlaštovek velké poezie a od té doby až dosud patří mezi mé nejmilejší básně. Filmové zpracování jsem viděl mnohem později a s mými představami si tolik nerozumělo. Hlavně Terina, která má přece býti nevypodobnitelná, je tu vypodobněna až příliš lidsky pro mé zastydle chlapecké sny. Chyba je samozřejmě ve mně - těm, kdo nejsou ke knize fetišisticky vázáni, nelze film než doporučit. (14.02.2006)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Hrubínovy stejnojmenné literární předlohy. Vávru moc nemusím a dle mého soudu z jeho filmografie přežijí jen dva filmy, "Kladivo na čarodějnice" a "Romance pro křídlovku". A hrubínovská Romance ještě s odřenýma ušima - na rozdíl od Kladiva je to "pouze" dobrý, nikoli skvělý, nebo dokonce výborný film. Scénář napsali společně "zasloužilý umělec" Otakar Vávra a "národní umělec" František Hrubín, autor kratičké stejnojmenné poemy. Na filmu potěší hlavně kostýmy Ester Krumbachové, herecký výkon Miriam Kantorkové a černobílá kamera Andreje Barly. Ke knižní předloze se zde přistupuje tak nějak konvenčně, film je to velmi lyrický, postavy často říkají doslovné repliky z Hrubínovy básně a kamera sleduje obrazy převádějící básníkovy verše na plátno. Celé to na mě působilo jakýmsi protivně doslovným a toporným dojmem, nenadchlo mě ani herecké obsazení a obzvláště herečtí představitelé Vojty a Teriny mi vyloženě nesedli (Hanzlík je herecký buran a buranem zůstane). Možná bych zde mohl konečně přiznat, že dvakrát velké nadšení necítím ani k Hrubínovu textu, četl jsem ho opakovaně a jeho repetitivní forma, volný verš i téma mě příliš neoslovují. Celá ta "velká poetika" pouti a prvních lásek mi je až protivná a začínám se sám sebe ptát, proč má česká kinematografie dlouhodobě potřebu glorifikovat si prostředí poutí, řetízkových kolotočů, cukrové vaty a všech těch kýčovitých kravin okolo. Nemohu si pomoci, většina českých tzv. "poetických" filmů mi přijde falešných. Romance je Vávrův nejmelancholičtější a nejosobnější film, ukazující skryté rezervy (a současně hranice!) jeho talentu. Ze studijních důvodů stojí za zhlédnutí, ale v kontextu tehdejší české nové vlny je to slabý film. (24.07.2011)

"Kde ji máš?" Báseň o bezohlednosti života. (04.09.2011)

Otakar Vávra se přizpůsobuje nové vlně, obklopuje se mladým filmovým štábem a zanechává zde nádhernou kolotočářskou romanci, která patří k jeho nejoblíbenějším. Mladost z filmu přímo vyzařuje. Energická Terina, upřímný a hodný Vojta a další výborné pod-příběhy. Dědovo reálné procitnutí v poslední hodince, nebo Tončina honba za tělesnými žádostmi. Silná rozhodnost vzít svůj osud do vlastních rukou, navzdory rodičům či nečekaně nastalému osudu. Vzpomínky na romantické mladí Františka Hrubína pod taktovkou Otakara Vávry je potřeba znát, považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (11.02.2013)

Film, ktorý má pre mnoho pamätníkov nesmierne silný nostalgický nádych alebo pre divákov vo veku (plus mínus) mladých protagonistov. Zakázaná letná láska pri vode, atmosféra českej novej vlny, áno, toto musí byť pre mnohých veľká srdcovka. A možno by bola aj pre mňa, ak by som videl prvýkrát pred dvadsiatimi rokmi a nie až teraz. Inak Romance pro křídlovku je taký český ekvivalent filmov Dimitrija Plichtu, podceňovaného to slovenského autora tohto obdobia a tvoriaceho o mladých a pre mladých, ale aj ich rodičov. (15.03.2018)

Jak asi může dopadnout filmová adaptace naprosto blbé knížky? Nabízí se napsat, že jedině blbě. Tady to však není úplně pravda, neboť tato adaptace dopadla pouze zle. Rozhodně mi dívání se na film přiadalo méně bolestivé než četba kniha, ačkoliv skoro vždy to bývá naopak. Na každý pád bych se obešel bez toho, abych znal detailní popis Hrubínova života. Z toho vyplývá, že film stojí na naprosto nezajímavém a debilním příběhu. V kolonce režie by tedy mohlo stát jméno klidně PÁN BŮH, v kolonce herci potom Ježíš a já, ale nic by to na výsledné kvalitě tohoto snímku nezměnilo. A ocenění film získal pouze proto, že naprosto nikoho tehdy nepohoršoval a ani nikdy pohoršovat nebude. (Jedná se o čistou romantiku, a ta nikdy nikoho nepohoršovala. Maximálně vás může unudit k smrti jako se to přihodilo mně.) Rozhodně ocenění nezískal proto, že by snad čirou náhodou někoho přivedl až k orgasmu. Nevidím důvod jít s davem a nalhávat si, že se mi tenhle film tak strašně líbil. Jak to mnoho uživatelů očividně činí. Za sebe čistý odpad! (24.04.2012)

70% Nemám nic proti formě, proti obsahu ovšem ano, u předloy i u filmu. Že by mohl mít mrtvý dědeček přednost před živou přítelkyní, to prostě nechápu. (29.05.2008)

Velké poetické dílo Otakara Vávry. (03.05.2011)

Hodně pěkný film, který navíc se nepokouší "doslovně" převést úchvatnou báseň. To by se musel Otakar Vávra vložit do větší montáže a vykreslit nějak permanentně, v každé chvíli všechny ty kopřivy, letní slunce a hřejivý večerní měíc, klid a lyriku mládí, melancholii. Kdežto sepsal s Františkem Hrubínem jednoduchý scénář, v němž je děj přehledný a dramaturgicky zajímavý (vyprávění je vlastně vzpomínkou, proto ten výrazný subjektivní střih, postupující po fotografických obrazech a detailech - pamatujeme si vždy jen pocity a nezachytitelné "snímky", které utkví v paměti). Otakaru Vávrovi nelze upírat nikdy režisérské nadání; a kvůli tomuto snímku dokázal, že měl i svou poetickou osobnost. Vyprávěl, že si s básníkem Hrubínem padli do noty: zpracování povídky Zlatá reneta je spoluprácí o rok předcházející tento hluboce citlivý film. (24.01.2009)

Nuda, nuda a zase nuda. Nemůžu si pomoct, ale tenhle film byl tak nějak o ničem. Hlavní milostná linka vůbec nefungovala, doteky-nedoteky vypadaly strašně uměle. Postava Teriny navíc působila velmi jednoduše a zkrátka protivně. Co bych vyzdvihla, je vztah vnuka a nevnímajícího dědečka, který mi připadal nenucený a v závěru i dojemný. (05.01.2011)

Opakovanú projekciu tohto poetického filmu som zvládol s vypätím všetkých síl. Je mi jasné, že Hrubín je veľký básnik, Vávra veľký režisér, Hanzlík nepatrí k hereckým béčkam, vo filme bolo plno záberov na zurčiacu vodu, šumiace lístie, prebleskujúce slnko takže by malo byť všetko v poriadku. A nie je. Mne ten film pripadá prázdny. Chudobný dej nedokáže uniesť ani tých 82 minút a všetka tá filmová poézia je príliš hraná a okatá, než aby som sa ňou dal strhnúť. A bohužiaľ mi nesadla ani Zuzka Cigánová v hlavnej úlohe, a to aj napriek tomu, že mala v čase nakrúcania iba 19 rokov. Takže jedna z pôvodných hviezdičiek dolu a iba ľahký nadpriemer namiesto mimoriadneho zážitku. (06.12.2012)

Tenhle film mě zaujal už jako dítě. Jsem rád, že podobný příběh jsem zažil i reálně, a to ve své blízkosti. Film mě zaujal už jako dítě, jak jsem uvedl, a průžněě se na něj koukám po celý svůj dosavadní život. Určitě mi stále něco dává, inspiruje mě, připomíná mi osudy lidí, kteří nepochybně zažívali ledacos podobného, jako hrdinové knihy, i filmu. (29.08.2010)

Asi skutečně nejlepší film, jaký kdy Otakar Vávra natočil. Řemeslně jde o dokonale zvládnuté dílo, natočené navíc nezvykle syrovým způsobem. Svými výrazovými prostředky se blíží české nové vlně, což je (zdánlivě) o to paradoxnější, že Vávra užil na FAMU prakticky všechny její protagonisty. Velmi výrazným kladem filmu je vynalézavá a netradiční kamera. Syrovosti filmu prospívá i jeho černobílost. Herecké výkony nejsou na první pohled nijak výrazné, ale rozhodně velmi přesvědčivé a uvěřitelné. Přesto filmu něco chybí. Možná je to tím, že celý příběh je v podstatě banální (samozřejmě jako tolik jiných příběhů o nezralé lásce), ale možná je to i proto, že nám zde režisér vyzradí pointu prakticky během prvních deseti minut. Ne, že by byl další děj vysloveně odhadnutelný, příběh se nečekaně zauzlí, ale přesto se místy poněkud vleče... A to píšu jako milovník pomalých filmů... Zajímavé komentáře: Pohrobek , sinp, wosho (06.11.2008)

Hrubínovu poetiku převedl Vávra na plátno úžasně. Obrazové pojetí letní romance studenta Vojty ladí s lyrikou Hrubínovy předlohy: ledabyle se zachvívající stvoly trávy kontrastující s živelnou Tonkou. Krásně navozeny generační vztahy - Vojta - otec - dědeček. A mistrovsky je zobrazen trojúhelník Vojta - Terina - Viktor (komplikovaný i Vojtovou starostí o dědečka). Hrubínovy verše ve Vávrově pojetí, prostě jedna báseň... (14.09.2009)

Musím priznať, že som čakal viac. Podľa obsahu som sa tešil na viac atmosféry a romantiky. Podľa popisu žánrov, zase na viac poetiky. Plánoval som byť svedkom toho, aké je to žiť kočovným životom. Musieť dokázať pravidelne za sebou niečo zanechať. Nechávať si popliesť hlavu a spomienky v nej rôznymi miestami a ich obyvateľmi, ktoré sa strácajú z obzoru ako výhľad z okna idúceho vlaku. Byť tým mladíkom, ktorému zlomila srdce jedna holka žijúca z donútenia týmto spôsobom. Čiastočne to tak aj bolo, ale film by zniesol ešte aspoň 20 minút navyše. A hlavne citlivejší prístup, aby to človeka nenechalo chladným. Veď už len Nohavicova pesnička Potulní kejklíři na mňa vždy zapôsobí silnejšie. (27.01.2014)

Poetická rozsáhlejší báseň Františka Hrubína se stala režiséru Otakaru Vávrovi podkladem pro podobně poetický film, ke hraje hlavní roli obraz (za kamerou stál Andrej Barla) a hudba (Jiří Srnka). Ostatně František Hrubín se podílel na scénáři. Po letech se u vchodu na hřbitov scházejí dva muži, kteří kdysi milovali dívku od kolotočů. Ve vzpomínkách se do té doby soupeření i jemné, romantické lásky vrací ten, jemuž to léto věnovala dívka větší náklonnost, a s níž by muž i odešel, kdyby nedošlo k tragické události. Poetika léta, koupání v potoce, probouzejícího se uvědomování si vlastní sexuality, kolotoče, příroda, to vše hraje svoji roli v tomto snímku, kde více než o rozvíjení děje jde o zachycení jednoho prchavého okamžiku lásky a dospívání. V hlavních rolích uvidíme Jaromíra Hanzlíka, Zuzanu Cigánovou, Štefana Kvietika, Miriam Kantorkovou, Janusze Strachockého (jehož namluvil Bohuš Záhorský) a další. Disk nenabízí nic obzvláštního, prostě to, nač jsme u bontonu zvyklí. Nemastný neslaný přepis obrazu, černobílého, ve formátu 1,33:1 (4:3), kde díky jisté nevyváženosti kontrastu určité scény zanikají. Český zvuk v Dolby Digital 2.0. A české a anglické titulky. A pak bonusy. Ty tvoří nijak podrobné filmografie, fotogalerie a nakonec rozhovory. Jaromír Hanzlík, Miriam Kantorková i Otakar Vávra dostali každý zhruba pět minut na vzpomínání, ale nějaké podstatnější informace, než kde se natáčelo a jak tam bylo hezky se nedozvíme, možná je ještě zajímavá vzpomínka na Zuzanu Cigánovou. (19.08.2015)

Veterán českých režisérů, který se mohl potkat ještě s Františkem Josefem I, císařem, jenž nastoupil na trůn v polovině devatenáctého století si nejvíc považuje právě Romanci pro křídlovku. Možná v něm vidí něco víc, než my. Vávra se snažil tímto filmem navázat na novou vlnu, ale dle mého názoru mu to vyšlo jen zčásti. Báseň kolem níž je vystavěn příběh jakoby nedokázala utáhnout tempo. Navíc děj dává výtečný prostor charakteristice postav, jinak je však prostinký. Režie je (ruku na srdce) místy rozvláčná, což jaksi nekoresponduje s dravostí režisérů nové vlny. Celkově to je ojedinělost hodná obdivu, ale Zlatá reneta mi přišla zvládnutější. (28.10.2005)

(Lumiere - Filmotéka - 8.6.2017) (09.06.2017)

Příjemný snímek. Každý se těší na neděli, když je pouť. Vůbec jsem neměl tušení, že existuje tento film v hlavní roli s J. Hanzlíkem. Ještě že vyšel v levných DVD. Obdivuji kočovný život „komediantů“. V tomto snímku je pěkně zachycena láska, která může vzniknout mezi dvěma lidmi. Vávra dokázal, že svoji práci umí. Hodnotím 91 %. (18.08.2008)