Bohumila Dolejšová

S Bohunkou jsem byl v Divadle Za branou .kamarádská, ráda si zapařila:)Ani jsem netušil, že zemřela:(

Profesionálně začínala na jevišti ve Východočeském divadle v Pardubicích (1960–65), kde ji mohli diváci mj. vidět s J. Hrzánem v Poprasku na laguně (1962), ale zásadní vliv na její profilaci mělo angažmá v Divadle za branou (1965–72) O. Krejči, po jehož zrušení nalezla existenční útočiště v komorním sdružení Lyra Pragensis. Po pádu totalitního režimu působila v obnoveném Divadle za branou II (1990–94). Před kamereou debutovala v dětském snímku Adama a Otka (1973) a od poloviny 70. let se s ní diváci mohli setkat na plátnech kin v drobných portrétech mladých žen a později matek a manželek, např. ve filmech Jaroslava Balíka (Stín létajícího ptáčka, 1977; Konečná stanice, 1981; Atomová katedrála, 1984; Experiment Eva, 1985), J. Herze (Buldoci a třešně, 1981; Zastihla mě noc, 1985) i jiných režisérů (Borisek malý seržant, 1975; Jak rodí chlap, 1979; Čas pracuje pro vraha, 1979; Oznamuje se láskám vašim, 1989). Obdobné postavy hrála také v televizi: ve filmech (mj. Vrtkavý král, 1974; Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert, 1976; Šéfe, vrať se, 1984; Utopím si ho sám, 1989; Přes padací mosty, 1991) a v seriálech (Dobrá voda, 1982; Sanitka, 1984; Vlak dětství a naděje, 1985; Druhý dech, 1989; Přísahám a slibuji, 1990; Náhrdelník, 1992; Co teď a co potom, 1992; O zvířatech a lidech, 1994; Četnické humoresky, 2000). Bohatá je její spolupráce s rozhlasem a dabingem, namlouvá rovněž audionosiče.