49. MFF KARLOVY VARY - Deníček agentů
Sleduj aktivitu agentů
Zde můžeš sledovat aktivitu agentů ČSFD na karlovarském festivalu, jejich postřehy, dojmy a zážitky. Prim hrají samozřejmě jejich hodnocení a recenze k festivalovým filmům, které i na internetových stránkách festivalu pomůžou návštěvníkům v rozhodování, na co se vyplatí zajít a co si nechat ujít.
Recenze agentů ČSFD
Od pokloupu ku pokloupu kyklop kouli koulí je sice fajn jazykolam, ale 6 minutová neustále se opakující smyčka vyzní zajímavě pouze v případě, že máte 2 promile. Vážím si však náhledu na práci scratchující DJ madam.
Ústřední scéna letícího letadla v poušti značí, že se bude jednat o těžko chápetelný film. Přesnou interpretaci ví sám režisér, já jsem si našel reflexe na pokřivenou lidskou povahu.
Fotograf se snaží navázat fyzický kontakt a jde na to opravdu neotřele. "Slečno nevíte kde je muzeum? Slečno nechcete na skleničku?" Naštěstí potkává stejně osamělou ženu, která jeho nabídku přijímá. Jejich setkání brzo vyústí v niveč, ale příběhem se v podstatě vrátíme na začátek. Procvičení Němčiny je takový sympatický bonus.
d.beseda–Sečtené dny(1962)
Po skvělém snímku Podivné vyšetřování jsem se rozhodl navštívit další Petriho film a opět jsem z projekce odcházel velmi potěšen. Dvaapadesátiletý instalatér Cesare bilancuje svůj dosavadní život po šoku, který utrpěl v tramvaji, ve které přirozenou cestou zemřel stejné starý muž. Cesare se rozhodne nepromarnit už ani minutu a zanechává své práce. Chce se veselit a radovat ze života spolu s mladými, ale nejde to podle jeho představ. Dává se do řečí s cizími lidmi protože ho trápí myšlenka, že o nich vůbec nic neví a snaží se pochopit spoustu věcí, které mu dosud unikaly. Poté, co mu došly peníze, uvažuje i cestě zločinu, ale nakonec se vrací zpět ke své původní profesi. Dokonalá esej o životě s komediálními prvky, která v závěru vrcholí halucinogenní sekvencí. 85%. MFF KV.
sskrblik–Život na Sunsetu(2013)
Celý krátkometrážní film na mě působí jako hudební videoklip, koláž je složená z 10 - 15 vteřinových střihů. Po stránce vizuální je to plné barev, zářivých neonů Hollywoodu a sestřihů z různých filmů a historických záběrů. Experimentální film si vybírá jako téma hippie kulturu a v kombinaci s písněmi od Boba Dylana a Buffalo Soldier se jedná o pozoruhodnou záležitost, kterou si v budoucnu určitě zopakuji.
Možná je to hlavně tím, že jsem byl Pálfiho tvorbou dosud nedotčen a tudíž nemohu srovnávat s jeho předchozími snímky, ale mě Volný pád hodně bavil. Za doprovodu dramatické hudby s rockovými prvky zabírala kamera detaily jednotlivých dveří a násobila tak divákovu zvědavost jaká že další bizarnost se za nimi skrývá. Určitě nejzvrácenější byl příběh s gynekologem. V každém příběhu Pálfi nějakým způsobem zobrazil aktuální témata dnešní společnosti. To vše samozřejmě s velkou uměleckou imaginací. Jednotlivé příběhy mi hodně připomínaly můj oblíbený nizozemský komediální seriál "Co kdyby". 80%. MFF KV.
LaRhette–Ledová archa(2013)
Ústřední nápad s rozvrstvením společnosti uvnitř vlaku mě sám o sobě nadchl. Jako člověk neznalý komiksové předlohy nemám takový problém se zpracováním jako sečtělejší diváci, avšak příliš se mi nelíbí exteriérové trikové ztvárnění (pohledy na vlak). Naproti tomu interiér dýchá povedenou sci-fi atmosférou. Dokážu si představit i šílenější ztvárnění vagónů, k podpoření kontrastu mezi přední a zadní částí vlaku - napadl mě např. plesový sál. Paní, která si plete v tichu zahrady ale tvoří docela povedenou hranici mezi dvěma oddíly jednoho uzavřeného světa. Špinavá a přelidněná zadní část se mi zdála každopádně propracovanější a zajímavější, druhá část filmu je už jen takovým lehkým náhledem té "tajemnější" části vlaku, u které skoro není čas se pozastavit a prostředí si pořádně prohlédnout.
Inteligentní krimi ze Sicílie 60. let, která nabízí nejen přesvědčivé herecké výkony (velmi se mi líbila Irene Papas) pod kvalitním režijním vedením Elia Petriho, ale především důmyslně budovaný příběh a zajímavý zvrat na závěr, který jen potvrzuje, že italský jih patřil mafii. Cena za nejlepší scénář z Cannes 1967 a pěkné čtyři hvězdičky.
Marla Singer–Do morku kosti(2010)
Novodobý western uprostřed nejmrazivější díry někde na středozápadě, kde jsou v rovnocenné bídě všichni obyvatelé pokrevně spříznění a zatažení do vaření perníku. Ree by si nejraději nazula kanady, sklapla paty k sobě a jako v případě červených střevíčků odletěla kamkoliv, hlavně daleko. Na krku jí ale visí dva mladší sourozenci, nemohoucí matka a celý jejich pozemek, který otec zastavil na kauci a beze stopy zmizel. Samostatné pátrání v uzavřené komunitě zdánlivě nikam nevede, jenže kdo by taky prásknul práskače. ___ Depresivní thriller s devastující atmosférou kraje na konci světa a nekonečným blouděním ode zdi ke zdi si rozhodně nezaslouží nálepku pouhé 'feministické variace' na klasické téma a promítání z (už v době vzniku) raritní a znatelně použité pětatřicítky dokresluje celý nehostinný obraz Winter's bone.
Miro Žbirka to ví, život prostě nehrá fér a je otázka, jak se s tím vypořádat. Hrdinové snímku Andrey Sedláčkové tápou a hledají cesty ven stejně jako každý z nás...systém z venku ovlivňuje jejich osudy víc, než by si přály a problémy se kupí. Snad díky schopné dramaturgii, přirozenému vyprávění, snad díky blízkosti prostředí českému diváku, je velmi jednoduché se postavami ztotožnit, porozumět jejich pohnutkám i nečernobílosti situace, vklouznout do děje, řešit s nimi náročné situace, držet jim palce a pobrečet si nad marností určitých systémů...
Deníček agentů ČSFD
Marla Singer Agent
13.07.2014 23:59
Poslední dny festivalu se pro mě vlastně staly vrcholem celé akce. Ani ne tak kvůli slavnostnímu zakončení (kterého jsem se beztak nezúčastnila - s sebou jsem si totiž nepřivezla dostatek reprezentativního oblečení, podpatků a šminek, abych ze sebe aspoň na pár hodin vyrobila slečnu) a slavnostímu předání cen, jež si rozebrali favoriti deklarovaní už od poslední předfestivalové tiskovky, ale kvůli další náloži filmů a především kvůli rozhovoru, na který jsem se těšila jak malá.
Konečně jsem dohnala manko z prvního dne, když jsem se v pátek večer dostala na projekci Je těžké být bohem aka největší filmové masochistické seance za posledních pár let a v sobotu došlo i na Jobovu zvěst za Putinova režimu Leviatana. Ruská duše si na Karlových Varech před bezbranným publikem otvírala nezhojené rány a odhalovala černé svědomí. Při prvotním sestavování svého programu (který se stejně měnil ze dne na den) jsem se sobotou počítala jako s volnou vstupenkou na všechny zmeškané filmy, jenže namísto toho, aby se všichni předčasně sbalili a odjeli domů, je napadlo to samé. Při ranním (!) vyzvedávání vstupenek už neexistovala možnost dostat se na islandskou hříčku O koních a lidech a stejně tak byly rozebrány i lístky na Zázraky. Bezděčně jsem sáhla po Slepé, což se nakonec ukázalo jako nejlepší možná volba. Že karma není jenom svině, dokazuje i noční ztráta peněženky v jednom ze sálů Thermalu (toliko k poučení, že před koncem titulků se ze sálu prostě neodchází), jež se následující den vrátila roztěkané majitelce včetně všech dokladů i litru a půl uvnitř. Celý festival jsem zakončila s věrným filmovým plebsem, jež vyměnil červený koberec nebo nejbližší bar za plastovou sedačku letního kina (v 8 °C vás nezahřeje ani láska k Lynchovi, ani vděk Laury Dern, ale přesto se nás sešlo docela dost).
Po devíti dnech mizerného spánku, kofeinového deliria a konstantního zírání na plátno nebo do obrazovky mě konečně dostihlo obligo vůči vlastnímu tělu. Trochu uspokojivý byl pohled na festivalový areál a zjištění, že imaginární ránu kladivem jménem spánková deprivace jsem neschytala sama (viz foto). Kocoviny z filmového opojení ale rozhodně není třeba litovat a nezbývá než přinést žebříčky toho nejlepšího na baru:
Proti srsti:
I. Kmen
II. Je těžké být bohem
III. Křížová cesta
Asijská sklizeň:
I. Snowpiercer
II. Zátah 2
III. Hrátky s peklem
The kids are (not) alright:
I. Chlapectví
II. Nepochopená
III. Nápravná třída
Soundtrack:
I. Zběsilost v srdci
II. Frank
III. Slepá
Největší překvapení oproti očekávání:
Slepá
Největší zklamání oproti očekávání:
Frank
Zvláštní uznání za wtf mindfuck:
Norsko
Nejzbytečnější úvod:
Apocalypto
V úvodu jsem se zmínila o rozhovoru: v sobotu dopoledne jsem celou půl hodinu měla jenom pro sebe Bong Joon-hoa, autora Snowpiercera. Ráda bych postovala jeho názor na zacházení Hollywoodu s jazykovou bariérou (angličtina odlišená přízvuky), na (ne)uhlazenost akčních scén nebo na přestříhávání již hotového filmu, ale video prozatím není nasdílené. Při nejhorší sem hodím odkaz na přepis, až ho dodělám - což by mělo být dřív, než začne další ročník Varů.
LaRhette Agent
13.07.2014 23:11
Nejen, že mi zmizela nabíječka na telefon, kamsi se poděla i Eleanor Rigby. Nevím, zdali se to dá nazývat trilogií, ale soubor tří filmů přichází se zajímavým konceptem. Proč je příběhů tolik? Protože je tolik lidí. A když vypráví příběh jeden, znamená to pravděpodobně, že další zúčastnění z toho udělají příběh úplně jiný. Pohled dvou různých lidí na stejnou věc bude vždy rozdílný, i kdyby jenom v detailech. Jak moc odlišný ale může být, aby tito dva mohli stále tvořit pár?
Vyjádřit mnohoúhelnou podstatu příběhu se snaží právě třídílné Zmizení Eleanor Rigby. Mnoha divákům festivalu uteklo kvůli komplikacím s promítáním či zmatku, jak že je to vlastně s těmi díly. Je to následovně: díl s přídavkem On je z perspektivy mužské části páru, Conora (James McAvoy), Ona (Jessica Chastain) zase vypráví o prožitku hlavní ženské hrdinky. Třetí díl už žádnou takovou přípojku nemá, je tedy závěrečným propojením?
Těžko říci, díky organizačním problémům utekl i mě. Těším se ale, až se mi celkový zážitek z obou filmů završí tím posledním, protože díly předchozí neskončily nijak výrazně překvapivě, ani se jim nepovedlo naplnit tajemný potenciál obsažený v názvu. Svým klidným lidským prožívám stinné stránky, kterou život přináší, si u mě ale získaly sympatie. Žádné zbytečné drama. Protože mizím, mizíš, mizíme. Někdy rádi, někdy se pak s větší chutí vracíme.
Kdo z vás už viděl všechny tři díly?
A znáte tu písničku od Beatles?
All the lonely people
Where do they all come from?
All the lonely people
Where do they all belong?
CiTrus007 Agent
13.07.2014 20:05
Dnes odpoledne jsem si udělal krátkou procházku tam, kde ještě včera byla kolébka 49. karlovarského filmového festivalu. Přivítaly mě rozebrané dekorace, věže beden s elektronikou, konstrukční díly a srolované koberce. Byl to smutný pohled - dokonce tak smutný, že jsem neměl to srdce nic z toho vyfotit. Pokladny byly prázdné, Espace Dorleans vyfouknutý a filmové plakáty někdo brutálně strhal ze zdí. Celý ten obraz mi připomněl opuštěná místa katastrof, ze kterých byli lidé evakuováni ve spěchu a museli zde část svého majetku zanechat. Protože se však nerad zaobírám takto pesimistickými úvahami, rozhodl jsem se svojí mysl rozptýlit zhodnocením letošního ročníku.
Na festivalu jsem se zúčastnil celkem 31 filmových projekcí, viděl jsem tedy 3366 minut souvislého filmového záznamu. Níže uvádím v sestupném pořadí ty nej...
3 po všech stránkách nejlepší filmy:
1. Snowpiercer
2. Magický hlas rebelky
3. I Origins
3 po všech stránkách nejhorší filmy:
1. Je těžké být bohem
2. Kumiko, lovkyně pokladů
3. Vlak do Moskvy
3 absolutně nejujetější filmy:
1. Norsko
2. Zákaz kouření
3. Podivné vyšetřování
3 nejzábavnější filmy:
1. Divoké historky
2. Mafie vraždí jenom v létě
3. Malej Quinquin
3 filmy nejbližší realitě:
1. Fair Play
2. Quod erat demonstrandum
3. Majdan
3 filmy s důležitým poselstvím:
1. Šutry v kapsách
2. Podivné vyšetřování
3. Hvězda kriminálu
3 filmy, které jsem nepochopil:
1. Mnich
2. Tiché místo na venkově
3. Neposlušní
3 filmy, od kterých jsem čekal víc:
1. Todo modo
2. Olga
3. Díra u Hanušovic
A nakonec ještě 5 filmů, na které jsem se chtěl dostat a nedostal:
1. Kukuřičný ostrov
2. Volný pád
3. Křížová cesta
4. Nápravná třída
5. Co děláme v temnotách
Jsem rád, že jsem se letos mohl festivalu zúčastnit, a doufám, že i vás jsem svými příspěvky festivalovému dění trochu přiblížil. Pro mě to byl opět úžasný zážitek, který si plánuji zopakovat i příští rok, kdy festival bude slavit velké jubileum. Rád bych zakončil svůj poslední festivalový článek slovy, které pronesl na závěrečném ceremoniálu prezident festivalu Jiří Bartoška: "Čtyřicátý devátý ročník karlovarského filmového festivalu je mrtvý. Ať žije padesátý."
Brylin Agent
13.07.2014 13:37
I já se podělím o krátké zhodnocení letošního ročníku. Jakkoli je agentství náročné, otevřelo mi nové dveře a umožnilo poznat festival z trochu jiného úhlu než jako baťůžkář. Viděl i spoustu výborných filmů a co jsem nestihl, doženu částečně na oficiálních ozvěnách Šary Vary nebo v běžné distribuci. Moc jsem si letošní festival užil a pro zajímavost předkládám mou desítku nej snímků ze všech 31, které jsem shlédnul.
TOP10: Kalvárie, Křížová cesta, Nepřítel třídy, Únos Michela Houellebecqa, Leviathan, Slib, Hvězda kriminálu, Locke, I Origins, Fair Play.
Ano, 49. mezinárodní filmový festival v Karlových Varech je minulostí. Nezbývá než si dnes odpočinout, podělit se o jedinečné zážitky se svými blízkými a poděkovat. Poděkovat jak celému festivalovému týmu, tak mým kolegům agentům a vedení ČSFD.cz. Za rok zase nashledanou!
sskrblik Agent
13.07.2014 10:53
...že jsem si v Karlových Varech užil. První dny festivalu jsem byl skutečně nadšený. Objevování různých uliček, zkoumání festivalových možností a hledání jídla. Tyto aktivity doprovázelo slunečné počasí, které sice doprovázely i návaly potu, ale rozhodně lepší než chodit v dešti. Zlom nastal v půlce festivalu kdy mé vystřízlivění z atmosféry a špatné počasí, vyvolalo ve mě pocit rutinní činnosti. S horší náladou mělo co dočinění mé pravidelné ztráty věcí. Nakonec jsem přišel jen o sluneční brýle a zapomněl tričko, takže jsem na tom ještě dobře.
V posledních dnech mi náladu zlepšila ustálená oblačnost, polojasno a místy oblačno. Krom toho, jsem po celé řadě průměrných a nadprůměrných dramat, měl možnost vidět filmy lepší. Za ten týden už jsem okolí festivalu osvojil a veděl jsem kam přesně jít, když něco potřebuji.
Na co budu vzpomínat je spousty malých historek, které utváří příběh jméném Karlovy Vary. Chtěl bych poděkovat za skvělou spolupráci kolegům d.beseda a filmmaniak810. Jejich vyprávění o tom jak to chodí na Úřadu vlády a filmové tipy ve mě zůstanou. Budu vzpomínat na opilého mladíka z Německa (vyjadřoval se o třešních jako red bitches), zážitek se zmatenou Lejla Abassovou a jejím známým, kteří ji okřikl slovy: "Do prdele!". Nesmím zapomenout ani na sedánek s lidmi z ČT, jízdu na kole od Thermalu k Puppu a zpátky, videotéku, polévku ve Snack Baru III, odpolední menu U Kurbrychtů a místního staršího pána, který se každý den ptal kdy festival končí, obloženou kaiserku za dvacku a Eiskoffee v Bille, pokutu ve prospěch MHD Karlovy Vary, na mladé talentované pouliční umělce hrající na láhve a hlavně FILMY.
Ze všech viděných filmů mohu doporučit: O koních a lidech, Co děláme v temnotách, Snowpiercer, Královna, Instabul United, Život na Sunsetu, Magický hlas rebelky, Fair Play, Třešňový tabák, Locke, Opři žebřík o nebe, Rozhodčí, Mnich.
Mé poděkování patří pracovníkům KVIFF a všem zúčastněným z ČSFD.CZ