Ferrari

Tenhle film má jednu velkou chybu a to je, že tvůrci nevěděli, co chtějí natočit. Buď natočím snímek o závodění, konkrétně o závodě, který skončil tragicky nebo životopisný snímek o Ferrarim. Tady je to tak půl na půl a přijde mi, že právě kvůli tomu to nefunguje tak, jak má. Adam byť je to skvělý herec, tak to moc nezachránil, naopak je tu velmi odměřený a divák si nestačí s ním vytvořit nějaké pouto. Líbil by se mi plnohodnotný životopisný snímek o Ferrarim než jen část jeho života, která se věnovala milostnému trojúhelníku a byla prokládána tragickým závodem. Prostě jsem od toho čekala něco jiného než jsem nakonec dostala a jsem spíš zklamaná. (03.03.2024)

Pro režisérské matadory evidentně vysoký věk není pražádnou překážkou v další tvorbě, nicméně z tria legend, jedenaosmdesátiletého Scorseseho (Zabijáci rozkvetlého měsíce) a šestaosmdesátiletého Scotta (Napoleon) dopadl osmdesátiletý Michael Mann se svou aktuální novinkou nejlépe. Ač je to opatrná chvála. Už kdysi jsem perfekcionistu Manna označil za otce, který jezdí s kamionem. Synek ho vídává málo (Mann si dává hodně velké pauzy a projekty si pečlivě vybírá), hodně se na něho těší, a když už z cest přijede, je plný zážitků. Auta ano, ale jen jako kulisa. Životopis ano, ale vlastně jen výňatek několika měsíců, kdy slavná automobilka krachuje, manželství jejího zakladatele a jeho milé Laury je už nějaký ten pátek v troskách (i proto, že pár měsíců zpět zemřel jejich syn), a to ještě ona netuší, že… to až v kině. Výsledkem je komorní rodinné drama, kterému ovšem chybí nějaká autorská přidaná hodnota. Mann se se svým týmem nemusel tolik držet faktů, Commendatoreho profesní i osobní krizi mohl a měl něčím ozvláštnit. Takhle sledujeme jen chladného šéfa, který bez emocí přihlíží, jak se na trati zabije jeho nejlepší šofér. I když tady Mann hezky pracuje s nejistotou (stejnou jako u samotných závodů), protože právě viděné nás kolikrát nutí přehodnotit, než si jasně řekneme, kým Ferrari skutečně byl. Přitom jej Adam Driver hraje tak suverénně, že se nám Enzo měl dostat hlouběji pod kůži. Tam se solidně dostává nasupená manželka Penélope Cruz, která může a hodlá svou buldočí zarputilostí leccos rozseknout. Temperament na druhou. Moc se mi líbila, sorry Shailene. Klíčový konflikt(y) mezi ústřední trojicí ale nakonec úplně zajímavý není. Kdybych to porovnal třeba s dravou krimi Nelítostný souboj a jeho dialogy a vztahy, bylo by to naprosto drtivé vítězství pro špičkový souboj dvou samců z roku 1995. I když budu mít vždycky raději Mannovy přestřelky – třeba jako ta na diskotéce plné lidí v Collateralu nebo ta památná několikaminutová mezi policií a lupiči na ulici právě v Nelítostném souboji – finální ikonický vytrvalostní závod Mille Miglia vypadá rovněž velmi dobře, ostatně to platí i pro zvuk, kostýmy a zejména kameru Erika Messerschmidta. (13.01.2024)

Pro mě zcela nepochopitelné opomenutí Penélope Cruz v oscarových nominacích. Adam Driver je tu fajn, nesnaží se expresionisticky „po-italsku“ přehrávat, i ve vypjatých scénách je jeho herectví příjemně decentní, dokonce i ten šedivý příčesek na hlavě mu věřím, ovšem hlavní hvězdou je tu pro mě právě Penélope. Ne auta, o kterých ostatně vím kulový, ne závody, ale tato žena zmítaná emocemi, pochybnostmi, která celý film svádí vnitřní boj, aby na konci kapitulovala, protože rodinný byznys je nade vše. A s tím souvisí i Mannův záměr, kde se nesnažil přiblížit Ferrariův život nějakým nudným biografickým popisem a odškrtáváním letopočtů, ale v krátkém časovém úseku přiblížit manželský svár jedné významné famílie. A ty závody tu jsou jenom příjemným doplňkem, ač produkčně pěkně ošéfované a kamerou hezky dramaticky nasnímané. Měl bych snad jenom dvě výtky -  není přece nutné v neanglicky mluveném prostředí přizpůsobovat angličtinu herců do jakéhosi přízvukového šišlavého patvaru, jako se to děje tady, a pak ty CGI auta, létající při bouračce vzduchem, bych v takovém hezky staromódně pojatém filmu vídat nechtěl. (23.03.2024)

Šel jsem do kina bez očekávání a stejně jsem odcházel docela zklamanej. Je to film vlastně docela o ničem, ale mohl jsem si přečíst první větu popisu předem a pochopil bych. Rozhodně to není cesta Ferrariho od začátku na vrchol, film jenom mapuje dvě události z jeho života (jednu ze soukromýho života, jednu pracovní) a ještě je mapuje dost povrchně a technicky nezajímavě. Přijde mi, že filmy s podobnou tematikou jdou tak nějak víc a víc do kytek. Rivalové byli super, Le Mans o poznání míň (ale chápu, že se oba dva kousky skvěle prodávaly), film Ferrari je ze všech těhle nejmíň zdařilej, utahanej. Fanoušci italské značky si zaslouží víc. A fanoušci kvalitních filmů taky. (09.01.2024)

Patrně z toho důvodu, že neproniknutelného Ferrariho sledujeme často optikou žen, které ho obklopovaly, je ten film zvláště odtažitý a z nedostatku vhodnějšího slova mě napadá pojem "pustý". Mann s Messerschmidtem bohužel některým scénám nejsou schopni odpárat ten pocit toho, že za támhletou čárou končí filmový plac a problém digitálního snímání, které má tendence vytvářet úzké ostřící pásy, které zdvourozměrňují obraz je zde o to patrnější, o kolik je režisér střídá se svými typickými ultradetaily na hlavy postav, skrze které stále informuje o prostoru. Na všechno dá zapomenout naštěstí naprosto neuvěřitelný Adam Driver, jehož výkon přesně splňuje moje nároky na to, že během sledování zapomenete, že se díváte na toho onoho herce. Díky tomu se vlastně i těším, že na to půjdu podruhé, protože při mé první projekci jsem se při scéně ústřední bouračky zrovna byl vyčůrat. (07.01.2024)