Šíleně smutná princezna

"- Jak se dá utéct z vězení? - Těžko..." Spolu s Eva tropí hlouposti další český klenot, ba který se s chutí podívám pokaždé zas a znova. Geniální a nadčasová satira, kterou si člověk užívá paradoxně tím víc, čím je starší. Helenka byla tehdy ještě rozkošná, Neckář byl ještě sympatický, některé postřehy jsou ale aktuální doteď a naprostá většina scén si přímo říká o zkultovění... "No jo, pan král si počká až si obereš kostičku... A DEJ MI TAKY KOUSEK!!" (04.10.2008)

Další z klasických starých dobrých a českých pohádek, které mají své kouzlo narozdíl od těch, co točí například Troška, od těch moderních slátanin, co se někdy ani nedají nazývat pohádkami. Tahle se mi taky líbí, jako většina těch starých, dobří herci (kromě Vondráčkové), kouzelná pohádka, která potěší nejenom o Vánocích! (27.06.2013)

Pohádka okořeněná serenádami dvou kvalitních zpěváků v hlavních rolích. Pro mě to bývala spíše pohádka, která byla až ve druhé vlně. Prostě není tak oblíbená jako např. Princezna ze mlejna, Byl jednou jeden král nebo Tři veteráni. Závěrečná půlhodinka mě moc neseděla. Písničky pěkné, děj obstojný. 65% (28.12.2007)

Podľa môjho skromného názoru je "Šialene smutná princezná" šialene preceňovaný snímok. Nie som a ani som nikdy nebol priaznivcom Heleny Vondráčkovej a neľúbi sa mi ani umrnčaný hlas Václava Neckářa. Takže vidieť ich spoločne v hlavných úlohách v starej, hudobnej rozprávke nie je pre mňa žiadným lákadlom. Skôr naopak. To, že sa mi nepáči ich spev je iba môj sujktívny pocit, ale to, že sú ako herci veľmi slabí musí predsa vidieť každý. Preto mi nejde do hlavy tak vysoké hodnotenie u tohoto titulu. ** (12.01.2012)

Jedna z nejtypičtějších představitelek (post) moderních filmových autorských pohádek Šíleně smutná princezna, odkazující už svým názvem k pohádce klasické, za kterou stojí nestor české režie Bořivoj Zeman. Umně zkombinované pásmo dramatické a muzikálové, výtečná a pod úroveň dobrého vkusu nikdy nesestoupivší hudba Jana Hammera a šťastně zvolení hlavní protagonisté filmu - tak klukovsky vypadající sympaťák Václav Neckář a dokonalý archetyp ženské krásy s tváří Heleny Vondráčkové, to jsou nosné pilíře celého pohádkového filmu. Pohádka oplývající laskavým humorem, pozitivním (a nevnucujícím se) etickým rozměrem, skrze dobu svého vzniku též jasným protiválečným poselstvím a celou řadou drobných nápadů a vtípků z druhého plánu (značka zákaz předjíždění kočárů v úvodu filmu, dialog hlavních hrdinů pod mučícími nástroji atd.), samozřejmý souboj Dobra a Zla a konečně velká a romantická oslava Lásky... (28.09.2007)