Na kometě

Klasická zemanovština, jak ji cítím: pohlednicové obrázky světa, v němž nelze být „doma“. Jde z toho úzkost, prázdnota. Ani z hlavního hrdiny nemám jako divák dojem, že by to byl „můj člověk“. Za zdánlivě naivně povrchní angažovanou satiričností jsem zaslechl nesmírně silnou a vtipnou výpověď o našem světě. Mnohé mi v tom filmu připadalo slabé, ale kupodivu to nevadí. Jeho síla je v obraze. Nejen ve smyslu živého výtvarna. Je to koláž civilizace a prehistorie, zároveň laboratorní situace civilizačních a mocenských ostrůvků vesmírným převratem totálně odtržených od svých „pevnin“. Do toho dva konkrétní lidé – láska koloniálního důstojníka a polovíly z pohlednice. Ale co je možné v kolážovém torzu světa spadlého na cizí planetu, není možné s návratem do reálných souvislostí Země. (19.02.2011)

3.4 || Typické pro filmy Karla Zemana - vizálně velice zajímavé, osobité až fascinující, dějově spíše nudné, triviální a nezajímavé. Líbil se mi nápad s "hrncovými zbraněmi" - to jsem se prostě musel smát a kroutit hlavou. Také herci jsou tu výborní, ale jinak mě to moc nebavilo, i když jsem rád, že jsem to viděl. (28.02.2015)

„Cítili jsme se zde velice spokojeně. Pomáhali jsme ze všech sil a šířili civilizaci…“ Aneb jak se spřežením plastových hrnců dinosaury zahnat na útěk. Jules Verne asi nikdy nebude můj šálek kávy, na druhou stranu, Zemanovi se podařilo mi ho přiblížit asi nejsnesitelněji, jak v mém případě vůbec šlo. Ve snímku Na kometě se hýří nápady, fantazií, všemožnými detaily (třeba takové Effovo „Ještě se mi to připálí!“), takže nuda se nekoná. Krom již zmíněného Effy se o zábavu stará také Filipovský se svými průpovídkami, nechybí něžná Vašáryová (rozhánějící konkurenci polštáři)…jen jsem nepochopil to nesmyslné a rušivé předabování hlavního páru (v případě Drbohlavové by to snad ještě šlo, ale u Třísky mě hrozně štvalo, že nedostal roli přímo on). Už jsem se tak trochu smířil s faktem, že mě asi žádný Zemanův film nechytí natolik, abych mu přiřkl 5*, na druhou stranu, pár jeho kvalitních počinů jsem již viděl, takže to budu zkoušet dál, protentokrát dávám solidní 4*. „Není to volovina, co děláme?“ - „Kterej rozkaz není volovina.“ (22.03.2018)

V poslední své velké filmové adaptaci fikčních světů Julese Vernea se český režijní génius Karel Zeman nechal volně inspirovat románem Na kometě, který nadto obohatil o výraznou romantickou dějovou linku a opět postavil na (své stěžejní) myšlence čirého pacifismu a protiválečného vyznění. Vznikl tak zajímavý slepenec naivně fantastického filmu, páně režisérovy někdejší filmové Cesty do pravěku a v jedné chvíli dokonce snad jakési československé nápodoby Godzilly, která tentokráte nepřišla z hlubin oceánu, ale přiletěla na kometě z hlubin vesmíru (její originální způsob zahnání dobře postihuje poetiku Zemanových snímků). Film byl výtvarně opět vystavěn na dobových rytinách k Verneovým románům a jeho právě výtvarné zpracování a atmosféra jsou nejhodnotnějšími devízami celého díla. Samozřejmostí je také skvělé herecké obsazení, v němž zaujme především nádherná Magda Vášáryová. Na kometě je důstojné rozloučení velkého režiséra s velkým spisovatelem... (31.12.2011)

Mimo jiné moc hezká poklona panu Alfonsu Muchovi (a hezky po Zemanovsku) a trošku úšklebek(hezky po Zemanovsku) nad celou tou Belle Belle Epochou co zas tak moc belle nebyla (Drayfus by mohl vyprávět...)a poetiky a snů tak elegantně podaných, jak to snad už nikdo jiný než pan Zeman takhle neuměl (a neumí). (30.11.2010)