A pátý jezdec je Strach

Strach... přirozená vlastnost nás všech, kterou je tento film prostoupen od samého začátku až do onoho tragického konce...Bez diskuze jeden z nejlepších filmů nové vlny naší kinematografie, který kromě zmíněného strachu demonstruje i ostatní- typické vlastnosti lidí (kupříkladu postava domovníka)..ovšem vždy ruku v ruce s oným strachem..Strhující výkon pana Macháčka, napětí a temnost protektorátní Prahy, hudba Antonia Vivaldiho a gradace děje do nevyhnutelného a tragického konce....5 hvězd (30.12.2008)

Depresivní film plný nepříjemných zvuků - hysterického křiku, dětského pláče či rozladěného klavíru, celkem dobře zachycená dusná protektorátní atmosféra, trochu divný scénář, skvělí Macháček s Adamírou, přehrávající Scheinpflugová. A samozřejmě opět skvělá práce Ester Krumbachové a kameramana Jana Kališe. nCelkový dojem - jsem rád, že to mám za sebou. Je to divný, nepříjemný (ale originální, ve své době jistě novátorský) film. (12.11.2009)

Ještě propracovanější (mnohem) atmosféra strachu a hrůzné absurdyty než v Pianistovi od Polanského... velmi dobrý příběh a vykreslení charakterů postav... bezchybné výkony všech herců, hlavně Macháčka... a novátorská kamera, naprosto geniální... celkově se mi film zdá možná ještě lepší než Obchod na korze (...a to už je co říct) (15.04.2005)

Paradoxně mi pomohl tento film docenit jiný režisérův film, Smyk. U Smyku jsem si říkal, že kdyby dostal Brynych do ruky pořádný materiál, natočí skvělou věc. Musím přiznat, že jsem tenhle film doukoukal až napotřetí. Ta podivnost stavby obrazu mne vždy vykolejila. Ale díky Smyku jsem pochopil Brynychův trademark, dokonce i perfektní práci se zlatým řezem, takže jsem se napotřetí do Jezdce konečně dostal. Chápu však, že ne každému film od začátku sedne. Líbila se mi práce s detaily, kdy obraz nikdo nekomentuje a je na divákovi, aby mu došlo, kolik židů muselo do koncentračních táborů, když je všude tolik houslí - a že židé asi měli rádi umění. Nebo úvodní a závěrečné záběry naznačující, že udavači jsou stále mezi námi, i dnes. (Ostatně ke konci filmu padne skvělá otázka toho gestapáka - teď už v tom domě nikdo nebude věřit nikomu.) Kamera kouzlí naprosto neuvěřitelně a využívá dostupné lokace do mrti, především uličky staré Prahy, ale i ten žižkovský činžák u stadionu Viktorky Žižkov. Naprosto surrealistická návštěva baru, kde bláznivá žena chodí kolem lidí jako Smrtka, podivná špeditérská firma v ulicích působí také jako ze zlého snu (ale všichni víme, že to sen nebyl, zlo však ano), některé scény (příchod do cizího domu z deště) mi přišly jako od Juráčka (což je pochvala). Líbil se mi způsob, který tvůrci zvolili péro nahlédnutí do jednotlivých domácností, vyznívá to sice mírně přehnaně, ale realisticky. Spousta dokonalých hlášek („Tati, kdo je vlastně hrdina?“ - „Proč zrovna já?“ - „Historicky jsem optimista.“ - "Ta tvoje Evropa už není.“). A velmi zajímavá práce se zvukem, kakofoniemi, zneužitou klasickou hudbou, řevem dítěte, jež zvedá už tak napjatou nervozitu. Ale i práce se světlem a tmou, nejlépe vyjádřená tím nečekaným, neustálým zhasínáním světla na chodbě. A nakonec myšlenka, která není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, není prvoplánová, a není to o hrdinství za každou cenu. (26.05.2024)

Umelecky mimoriadne presvedčivo vyjadrené ohrozenie. Ohrozenie mocou, ktorá si uzurpovala právo na súkromie, kedykoľvek to uzná za vhodné. Ohrozenie mocou, ktorá je tým silnejšia, čím väčšia je túžba ľudí potopiť druhých udávaním. Spoločenský život neustáva, naopak nadobúda na intenzite v duchu hesla: treba si užiť dnes, až do vyprázdnenia fľaše - zajtra tu už nemusíme byť. Každý hluk, každé zvolanie či zapísknutie sa v uchu nezvyčajne vyostruje - všetko totiž môže mať nejaký vyšší, zväčša negatívny, zmysel. Detské oči užasnuto sledujú drobné ľudské epizódy, z ktorých sa odrazu stávajú dôsledky doby vymknutej z pravidiel. Zviazanej pravidlami nacistickej kontroly a možného trestania všetkého. Estetika priestoru sa v dôsledku tohto mení a absurdne zosilňuje. Ale pozor tu nejde o estetizáciu zla, ale o zámerné vytvorenie estetiky pokrivenej doby. Zvrátene očarujúcej. Estetiky Ester Krumbachovej, ktorej patrí veľké plus. Tak veľké, až - spoločne s vynikajúcim avantgardným hudobným sprievodom - vyšvihlo hodnotenie filmu do maxima. (18.12.2014)