Režie:
Zbyněk BrynychScénář:
Vladimír KalinaKamera:
Jan ČuříkHudba:
Jiří SternwaldHrají:
František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Jan Tříska, Hermína Vojtová, Josef Beyvl, Bedřich Bozděch, Josef Bláha, Hanuš Bor, Jiří Mikota, Marie Mikotová (více)Obsahy(1)
Film Pět z milionu Zbyňka Brynycha obsahuje pět povídek.
Mistr a dvacátý učedník Učedník Vašek pracuje s mistrem Karpíškem na věži mikulášského chrámu. Karpíšek je ze staré školy a jeho výchovné metody se Vaškovi nezamlouvají. Je rozhodnut od Karpíška odejít, tak jako před ním devatenáct jiných učedníků...
Každý týden je neděle Důchodce Hanousek je čilý stařík, stále něco podniká a stále má co dělat. Jednoho dne půjčí synovi peníze na nové auto a syn ho pozve na nedělní výlet. Hanousek se těší a odřekne proto obtížně získané zaměstnání průvodce Prahou. Ale...
To zavinil Bonifác Mladí manželé Jirouškovi oslavují v den svatého Bonifáce své seznámení. Tento den si vždy zopakují všechno, co před lety prožili...
Otrhaná písnička Muzikanti Vilda a Martin týden co týden vyhrávají na svatbách. Jednoho dne jim místo výslužky zahraje mladý novomanžel klavírní skladbu...
Pavučina Poslední dny před nástupem do prvního zaměstnání tráví mladičká Kateřina v rekreační osadě. Nemá už zájem o dětské hry svých přítelkyň. Toulá se po okolí a potká jen o málo staršího kamaráda Karla... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (50)
První povídka je naprosto dokonalá, a to především svou kamerou a záběry, z kterých mrazí. Mám závratě, když se dívám na to, jak balancují klempíři vysoko na věži malostranského kostela. Navíc skvěle funguje dvojice Marvan - Tříska. Mimochodem, Karlos80 si nepamatuje povídku dobře, poněvadž se záchranou života je to naopak, jak sám na konci povídky říká reportérům Vašek (Jan Tříska). Druhá povídka je jako ze života, kdežto ty ostatní, ač celkem povedené, mají již kolísavou kvalitu. Rozhodně ale stojí za zhlédnutí. ()
Brilantní úvodní povídka s Jaroslavem Marvanem a Janem Třískou nastavila laťku tak nevídaně vysoko, že ji v podstatě nebylo možné překonat. Skvělý dramatický příběh o mistrovi a jeho učedníkovi, kteří bojují o holý život na věži pražského kostela, je špičková ukázka filmařiny i herectví. Nedýchal jsem. Ani další povídky ovšem nejsou vůbec špatné - škoda byla jen té s Vlastimilem Brodským a Valentinou Thielovou, která mi přišla lehce nedovařená. Film uzavřel příběh s Luďkem Munzarem a Karlou Chadimovou - ač v černobílých barvách, ohromně barevná a prosluněná povídka s nádherně podmanivou atmosférou vyčarovanou i díky hudbě Jiřího Sternwalda. Jsem víc než spokojený. ()
Tuto působivou pragensii tvoří pět drobných, do jednoho celku slitých, portrétně laděných skic. Každá z povídek, ubíhajících po dějově zvrstvené linii týdne (od pondělního rána, v němž se učeň Vašek odhodlává ke vzpouře proti pedantskému mistrovi, do nedělního večera, kdy vyvrcholí nesměle se probouzející láska mezi Kateřinou a Karlem), se zaměřuje na jednoho či dva obyvatele Prahy, prostřednictvím drobné, zdánlivě všednodenní epizodky vykresluje jeho charakter a naznačuje tak rozmanitou charakterovou škálu celé metropole; ostatně za dalšími, epizodními postavami obklopujícími ty hlavní hrdiny se zdá rozvíjet podobně zajímavý příběh (jak například ubíhá fiakristovi ten památný den svatého Bonifáce, a co ti komparsisté…?). Tendence ku zobrazování kladných postav je více než patrná a příležitostná společenská kritika ji jen umocňuje, takže celkový pohled je značně idealistický; to lze pochopitelně vytknout. Nicméně přesto musím ocenit zdařilou povahovou i jazykovou kresbu postav, různorodé emocionální rozpětí jednotlivých povídek, nádherné spojení obrazu a hudby a pochopitelně skvostné herecké výkony, za všechny pět: František Kreuzmann (který si dokázal ve všech prostředích, v nichž se objevil, uchovat neuvěřitelně čistou stylizaci a sebemenším gestem dojmout), Jaroslav Marvan (dokonale ztělesňující zatrpklost stáří a opovržení mládím), Jan Tříska (prezentující až neskutečně široký rejstřík různých emocí urodivších se v jedné mladé duši), Fanda Mrázek (ve sveřepě bodrém projevu odkrývající jen v skromných (a o to působivějších) náznacích temné šrámy paměti) a František Vláčil (rozvinuvší v několika málo gestech a jediné větě vznešenou romantiku, sebeironii, ale i smutné outsiderovství jednoho trampského osudu). ()
Za shlédnutí stojí po šedesáti letech jen první a poslední povídka. Jinak je to v době Starců na chmelu a Probuzení bohužel spíš relikt v kánonu neorealismu, čti soc.realismu. Oproti Žižkovské romanci a Smyku slabé. I hudebně. Potěšila Thielová, Chadimová, Tříska a Vláčil. Vot éto český film na Barrandově pozdních padesátých. ()
První povídka je luxusní, avšak veškerý luxus se posléze vypaří díky jejímu totálně laxnímu vyústění/zakončení. Druhá povídka je vlastně o ničem=zapomněli na děděčka při první vyjížd´ce novým autem, ale František Kreuzmann st. ji svým hereckým mistrovstvím zvedne o nějaký ten level výše. Třetí povídka naprostá katastrofa, ani ne tak podivným námětem, jako zcela nezáživným zpracováním. Zbylé dvě povídky pak nejsou o moc zajímavější. Podtrženo-sečteno=nuda, šed´, prázdnota, nicota, snad pro nesoudné intelektuály, kteří dokáží i o lejnu filosofovat jako o nejkvalitnější SWISS CHOCOLATE. ()
Galerie (11)
Photo © Filmexport
Zajímavosti (12)
- V poslední povídce „Pavučina“ hraje roli Kateřiny Karla Chadimová, avšak mluví ji Alena Kreuzmannová. (sator)
- Povídka „Pavučina“ se točila v autentickém prostředí osady Tornádo u Berounky. Restaurace Tornádo se zde objevila ještě pod názvem U Tetauerů. V roce 1989 použili tuto osadu tvůrci seriálu Dobrodružství kriminalistiky (od r. 1989). V roce 2003 se zde natáčelo Pupendo a roku 2015 seriál Přístav. Adresa je U Kazína 410, Praha-Lipence. (sator)
- Ve scéně, kde důchodci Hanouskovi (František Kreuzmann) přilepují knír, poznamená k němu mimo kameru maskér polohlasem: "Člověče, vždyť vy jste úplnej Kreuzmann." načež František Kreuzmann odpoví: "Jo? To už mi lidi říkali." (akisha)
Reklama