Invaze barbarů

Dost rozporuplné hodnocení tohohle kousku je dáno tématem stárnutí, umírání a bilancování života, které většině uživatelů CSFD vzhledem k jejich věku bytostně vzdálené. Ono vůbec žánr, ve kterém se Arcand pohybuje, tzn. psychologické drama odhlehčené řadou tragikomických momentů nemůže představovat takový divácký hit jako klasické oddechové žánry. Některé výhrady vůči snímku jsou ostatně na místě, má spíš televizní vizáž a je založený na dialozích, tzn. že vizuální stránka pokulhává. Nehledě na to, že vzhledem k intelekutálnímu zaměření většiny hrdinů sklouzávají některé jejich debaty do neplodné a od života odtržené konverzace, což se ostatně režisér a scénárista snaží využít jako jeden ze satirických šlehů. Navíc některé použité motivy, jako je shánění heroinu na policejní stanici, jsou opravdu "mimo mísu" a jako by sem pronikly z jiného filmu z žánru crazy komedie. Na druhou stranu, pokud člověk přijme námět a danou situaci, je to opravdu působivý pohled na umírajícího člověka a jeho blízké. Invaze barbarů se dá vlastně použít jako metafora pro celý současný západní svět, kdy umírají ideály o nepřetržitém pokroku a cestě vpřed, o vyřešení zásadních problémů společnosti pomocí ideologií apod. Profesor coby zapřísáhlý levičák, který zasvětil podstatnou část svého života propagování nejrůznějších "ismů", je na konci své cesty konfrontován se zoufalým stavem státních nemocnic plných byrokracie, neschopnosti a korupce. Jeho syn musí uplácet jeho žáky, aby přišli svého pedagoga navštívit a poskytnout mu tak iluzi zájmu. Muž, který si zakládal na znalosti kultury a literatury, musí trpce přihlížet tomu, že potomek, který v životě nepřečetl jedinou knihu a trávil čas pařením videoher, si během několika dní vydělá víc, než on sám za celý rok. V podstatě jde o zajímavý film se slušnými hereckými výkony a pokud se člověk přenese přes výše zmíněné nedostatky, bude odměněn slušným zážitkem. Celkový dojem: 75 %. (14.05.2011)

Úvod: preplnená kanadská štátna nemocnica, pacienti nielen v naplno obsadených izbách, ale i na chodbách, všade obrovská byrokracia a nadvláda odborov – pripomína to záverečné roky komunizmu v Československu a nie súčasnú Kanadu. V jednej z izieb sa nachádza starší pán – učiteľ na univerzite, ktorému prišiel pomôcť ním zanedbávaný syn a bývalá žena. Snažia sa mu spríjemniť posledné dni života, zoženú umierajúcemu na obveselenie priateľov roztrúsených po celom svete, študentov, nasadia účinnejšiu liekovú terapiu a preberajú život, ktorý žil. Prevažne slovným humorom, plynúcim v nekončiacich dialógoch, pričom nie nevýznamné miesto dostávajú v príbehu i potomkovia súputníkov umierajúceho učiteľa – generácia, ktorá žije trošku iným životom, je trochu odcudzená svojim rodičom – uprednostňuje iné priority, užíva iné drogy, vyznáva inú kultúru. Šanca na zmierenie s rodičmi však predsa len existuje. Odchádza generácia vášnivých čitateľov kníh, ako jediného zdroja serióznych informácií, generácia náklonnosti k ideológiám. V osobe vyskoškolského učiteľa histórie vymierajú revolucionári a vizionári vyrastajúci a ovplyvnení 60. rokmi 20 storočia – rokmi halucinogénov, voľnej lásky a rock´n´ rollu. Šancu na zmenu, ktorú im dali tieto roky utopili v jedinom výstrelku, čo im z bujarosti tých čias zostal: sexuálnej slobode uplatňovanej často na úkor rodiny. (23.10.2004)

Tento kanadsko - francúzsky oscarový film - Invázia barbarov, by som nenazval týmto názvom, ale Inváziu, ako prvé slovo, ponechám, namiesto barbarov, doplním akýmsi nelichotivým prívlastkom hrubšieho významu, môže byť aj vulgárneho, ale v rámci slušnosti, tak teda : Invázia - MAGOROV, DEBILOV, IMBECILOV, IDIOTOV, FEŤÁKOV... a množstvo iných, doplňte si sami. Hlavná postava, Rémy, je smrteľne nevyliečiteľný sukničkár, okolo ktorého sa časom zoskupia známi a rodina, ktorí ho prišli do nemocnice podporiť, aby nemyslel na to najhoršie, a tak jeho pohotový syn, Sébastien, zaobstará, ako čerešničku na torte, HEROÍN, ktorý mu pichá ochotná feťáčka, za prispenia garančného zaistenia od dealera, ktorého financuje zmagorený Sébastien. Toľko bláznov pokope, som už dlho nevidel, a to som si myslel, že ma čaká zaujímavý film, ktorý by mal spĺňať moje náročné požiadavky. Bohužiaľ, toto je niečo takmer nestráviteľné !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Hrozná réžia a strih ! Neviem, či som videl horší film, ako je tento, myslím, že ktorý by chorí akademici ocenili, zrejme boli všetci, ktorí tak učinili, na práškoch, inak si to neviem vysvetliť ! Tomuto snímku, ak by som to dopredu vedel, by som sa veľkým oblúkom, čo najviac - VYHOL, nestalo sa tak, a tak viem, že neexistuje žiadna garancia úspechu v podobe OSCARA, ktorého koľkokrát títo pakovia odovzdajú, totálnym skrachovalcom, ako je Arcand a spol. (13.08.2016)

Nedokonalá dokonalost! Tak bych asi nazval tenhle snímek, který sebral Želarům Oskara. Ač nerad, musím uznat, že právem. Tenhle film si člověk vychutná až s odstupem času, docení se dodatečně, asi tak, jak když hlavní hrdina bilancoval v okruhu svých nejbližších a ..... a nejbližší též... Jo, v tom filmu je hodně pravdy, odpuštění a poznání sebe sama, hodnot... včetně usmíření sám se sebou (25.03.2005)

5 hviezdičkový film ako ten najlepší hotel v Toronte ! Dojímavo ľudský, vtipný, ukážkovo absurdný v tom, ako zdravotníctvo (ne)vie fungovať úplne všade. O zásadných veciach, o rodine, o priateľoch, o láskach, o ŽIVOTE...Možno, teraz keď spätne spomínam, drobná výhrada na adresu toho, že by Sebastienova priateľka nemusela byť až tak naivná, nudná a blbá a Nathalie jej presným opakom, t.j. problematická, ale i tým zaujímavá a krásna - ale to je subjektívny pocit, že mám jasno, že by som volil problémy pred nudou. A vďaka tomuto komentáru som si uvedomil zaujímavú súvislosť (vďaka Ti čsfd) - že sa obe herečky stretli o 4roky neskor v Schnabelovom Skafander a motýľ...a ešte jedna zaujímavosť, čierna bola i tu blbá a biela bola i tentoX zaujímavejšia ! Takže celkom na záver: mám slabosť pre pána Arcanda, jeho Ježiš z Montrealu je podobne luxusná 5 * záležitosť (a k tomu si vyberá tie najkrajšie babenky v Kanade). (15.01.2009)