Jan Werich: Když už člověk jednou je…

Jan Werich je nepochybne ikonou českej kultúry. Ikonou presahujúcou rámec dramatika, spisovateľa, divadelného, filmového a televízneho herca. Nemožno sa čudovať, že diváci vyhľadávali podujatia, v ktorých účinkoval a nasávali múdrosti, ktoré trúsil. Aj prvý rozsiahlejší dokument sa netají obdivom k tejto legende a nemožno mu mať za zlé, že negatívne stránky Werichovej osobnosti sú spomenuté iba okrajovo a decentne. Neubližuje to však jeho  plastickému obrazu. Dokument sa mi páčil a našiel som v ňom aj zopár skutočností, ktoré mi neboli známe. (09.01.2022)

"Zahájili jsme svou činnost co revoltu proti kdejakému - proti Slavínům, Památníkům, Panteonům, Pantátům, Potentátům a Páprdům."     Jana Wericha som vždy obdivoval, ako herca, komika, tvorcu, umelca vo všeobecnosti, ale proste aj ako človeka, a to človeka múdreho a ohromne charizmatického. A tak som si jednoducho nemohol nechať ujsť tento dokument venovaný jeho životu. A sklamaný som rozhodne nebol, podozvedal som sa o ňom pár zaujímavých informácií. Je priam neuveriteľne, koľko rozmanitých režimov Werich zažil, pričom takmer všetky mu nejakým spôsobom šliapali na krk. Do "zbierky" mu už chýbali len rakúsko-uhorský režim (aspoň čo sa týka jeho tvorivého obdobia) a režim, ktorý nastúpil po nežnej revolúcii. Z ľudí, ktorí nás dokumentom sprevádzajú, ma najviac potešila účasť môjho obľúbenca Zdeňka Svěráka. Trochu ma zamrzelo, že sa v dokumente venuje veľké množstvo času smutným veciam, hlavne rôznym zdravotným problémom (nielen samotného Wericha), ale zrejme sa tomu bolo ťažké vyhnúť, keďže to všetko bolo jednoducho súčasťou jeho života. Nemyslím si inak, že by bol tento dokument nejako skvelo nakrútený, ale určite je silný po obsahovej stránke a už len osobou Jana Wericha.     "Když už se za názor má trpět, a za názor se vždycky trpí, tak proč já mám trpět za oficiální názor, když já si můžu klidně trpět za svůj." (06.05.2023)

I přes celkem depresivní začátek vřele doporučuji. Přistihla jsem se, že  jsem často dokument sledovala s otevřenou pusou. 😁😉 Pěkně zpracovaný průřez životem Jana Wericha. Některé skutečnosti jsem vůbec netušila. Např. že byl tak šikovný a obratný, že si zajistil angažmá v zahraničním filmu, což byl docela husarský kousek vzhled k tomu, ve které to bylo době. Byl taktéž vizionářem (vše, co předpověděli s Voskovcem ve svých hrách v Osvobozeném divadle, se nakonec také stalo) a nesmírně vtipným, lidským, moudrým, kompetentním, inteligentním a hlavně charakterním člověkem s velkým srdcem. Herec s velkým H a člověk s velkým Č. "Člověk se nesmí posrat."   "A mějte se tu dobře."  (ze závěti) Určitě se podívám ještě minimálně jednou. (24.09.2021)

Čech je největší čechožrout. Čím starší je tělo mé, tím více je moje srdce napojeno na duši pana Wericha. Toto povídání o smutných osudech a událostech velkolepého, vzdělaného člověka, který humorem reflektoval a referoval o době a životech v té danosti, zanechalo ve mě mnoho pocitů, nejen obdiv k jeho osobnosti, ale též jakousi pachuť ze skutečnosti, že jeho slova jaksi zůstávají pozapomenuta, nevyslechnuta. Můžu jen doufat, já, ten věčný pesimista, že třeba následující generace pochopí myšlenky velikána československého umění, že pochopí, co myslel tím svým mějte se tu dobře.  (08.01.2022)

Werich. To je pojem. Na to, kolik toho stihl za svůj život udělat, si člověk při sledování dokumentu stejně musí říct, že ten potenciál byl stejně pořád ještě někde úplně jinde. Zasraný komouši mu jednu dekádu sebrali úplně. Díru do světa neudělal spíš jen kvůli smůle, ale ty náznaky byly ohromující - Orson Welles nebo záporák v bondovce, to by byla super mega pecka. Kromě uměleckého hlediska je ale moc příjemné sledovat i to, jaký byl Werich člověk. Nejlépe vidět na případu Burian a z vyprávění Bohdalky. (10.01.2022)