Jeřábi táhnou

Film je sice prostoupený vlastenectvím a přesvědčením, že morální povinností jedince je položit oběť pro dobro kolektivu, ale nejde o nic, co by ho činilo "propagandistickým" - to jen ideologie, které už se přežily, nebo zrovna nejsou v naší společnosti dominantní, jsou pro nás v uměleckých dílech nápadnější a více viditelné. Jeřábi táhnou nicméně stojí především na humanistických základech a strojenost dříve oficiálního socialistického realismu přímo odmítají - když třeba za Borisem dorazí kolegyně z továrny a spustí naučený proslov o práci a plnění plánu, otec rodiny je hned usadí s tím, ať už jsou ticho a raději se napijí. ____________ Přes důraz na lidské osudy se Jeřábi neuchýlili k realistické estetice a jsou naopak poměrně silně stylizované. V rovině herectví a typizovanosti postav to možná chvílemi úplně nenadchne (viz Markovo mnohanásobné provinění, abychom si byli opravdu jistí, že je to darebák), v rovině filmového stylu však snímek nabízí unikátní zážitek. Krom mimořádně působivých obrazových kompozic (postavy na náměstí obklopené protitankovými zátarasy, válečné scény v bažině) nadchne Kalatozovo dílo zejména virtuózním užitím jeřábových jízd - třeba scéna, v níž Veronika / Bělka / Veverka běží po bombardování do bytu svých rodičů je ztělesněním čiré filmařské brilance. (02.02.2014)

Film je zapamatováníhodný především ve stylové rovině - užití širokoúhlého objektivi deformující každý záběr do surreálných poloh nebo práce s jeřábem, který se spíše než na samotný dav soustředí na tváře jednotlivých postav, bylo ve své době novátorské, stejně tak i soustředění se na proměnu hlavní hrdinky z bezstarostné dívky vezlomenou ženu bez naděje. Chyba nevidět. (16.03.2012)

Veľké sklamanie. Pravdupovediac už som si na tento film po tých desiatkach rokov od premiérového zhliadnutia nepamätal. Dve a menej hviezdičiek dávam filmom, ktoré nemali byť podľa môjho názoru vôbec nakrútené. Tento film však bol potrebný, lebo v danej historickej etape bol zábleskom (falošnej) nádeje, že stalinistická etapa je minulosťou. Ale akokoľvek bol potrebný a významný, nedokážem prehliadnuť naivitu, pátos, pózy, prehrávanie a ďalšie jeho nedostatky. Vynaliezavá kamera a chvíľami verné vykreslenie atmosféry ich dokázali kompenzovať iba čiastočne. (18.04.2015)

Filmu se dá vytknout snad jen slabší scénář, který je však vyvážen estetickou hodnotou technického zpracování. Nejdou mi do hlavy některé záběry kombinující jízdy a ramena zdvihající kameru... Na konec padesátých let docela diktát, který sice nebyl jediný, ale v tehdejším Rusku byl rozhodně nevídaný... (30.04.2008)

Tenhle film mi připomněl Májové hvězdy (1959). Není to ryze válečný film. Je to o lidech uprostřed války. Normálních lidech, kteří si před napadením SSSR žili své životy, prožívali své lásky... Bál jsem se propagandistických keců i zpracování vzhledem k době vzniku snímku. Ale byl to omyl. Hlavní hrdinka je na ruské poměry krásná a dobře hraje svojí proměnu ze zamilované dívky ve výčitkami hryzanou manželku někoho jiného... Nechci spoilerovat a tak nebudu psát o konci, jehož závěr mne potěšil, o to více, že jsem konec čekal jiný. Všichni lidé v tomto filmu byli velmi uvěřitelní ať už se jednalo o odvedence, nemocné v lazaretu, lékařský personál v nemocnici nebo vojáky vítající své blízké na nádraží po příjezdu z války domů. Úžasně bylo zpracováno i postřelení hlavního hrdiny... Tenhle film se zkrátka může směle řadit mezi klasiku ruské válečné (v tomto ohledu spíše protiválečné) tvorby. 4 jeřáby. * * * * (29.10.2013)