Nezralé maliny

Pan Hubač napsal spoustu krásných příběhů, které se nezapomenutelně zapsaly do dějin české filmové a televizní zábavy. Nezralé maliny mně osobně ale nějak nesedly, něco mi chybělo, něco přebývalo, nějak jsem se nenapojil. A taky mi vrtá hlavou, proč se inscenace jmenovala právě takhle, myslím, že o tom žádná zmínka nepadla. Dopisy s Willy Brandtem bych pochopil, ale Nezralé maliny nikoliv. (22.01.2017)

Keď som kedysi dávno videl túto televíznu inscenáciu, bol som ňou taký nadšený, že som si zadovážil aj jej literárnu predlohu od Jiřího Hubača. Dnes som ju videl opakovane a napriek tomu, že som sa na dostrel priblížil veku jej postáv (o tri roky ma čaká abiturientské stretnutie po 50 rokoch), už som popri všetkých jej nepopierateľných kladoch pocítil aj niekoľko falošných tónov a mne tak cudzie moralizovanie. Takže aj keď naďalej považujem Nezralé maliny za majstrovský kúsok, ktorý má pevné miesto v televíznej tvorbe a tiež medzi mojimi TV Topkami, znižujem hodnotenie na štyri hviezdičky. A niekoľko mesiacov pred vlastným abiturientským stretnutím idem s hodnotením ešte nižšie, na definitívne tri hviezdičky. Okrem spomenutých výhrad mi prekážal istý schematizmus (prítomný už v predlohe), poctivé odvedenie desiatku rodnej strane a tiež nepochopiteľný akcent na starobu a nevládnosť u väčšiny hercov. Ich predstavitelia síce mali v čase nakrúcania o 5 - 7 rokov viac, ako mávajú maturanti po 50 rokoch, ale nemuseli k výrazu pridávať ďalších päť rokov. To mi už spolu s deklamovaním moralistických múdrostí a s prispením hudby pripadlo dosť účelové a falošné. (08.09.2011)

Film graduje až v závěrečné půlhodince, do té doby je to spíše průměrné konverzační a především v podání Ladislava Peška notně melancholické drama o dávno ztraceném přátelství Pinďase a Šány, přičemž prostředníka jim dělá Beďar. Oba si od setkání po letech hodně slibují, ale každý něco jiného. Scéna „prezence“ u stolu je jednoznačně vrcholem filmu, následné vysvětlování mělo též silné momenty, ale také tendence sklouzávat k přehnanému patosu a kýči. (10.02.2013)

Hubačův příběh o stárnutí dává prostor pro kvarteto mužských. Téměř nerudovsky laděný vztah mezi Šánou (Nedbalem) a Pitnerem (Pešek), jehož rozuzlení je odhadnutelné. Zajímavé je, že Peškovi, Nedbalovi, Filipovskému a Šejbalové bylo 72 – 74, Sklenčka byl o 13 let mladší. Přípravy na sraz spolužáků mi chvílemi přišly natahované. V závěru zaujme scéna na městské věži v Telči. (14.01.2010)

Československá televizní inscenace postavená na výkonech zkušených umělců popisující setkání maturantů po padesáti letech. Scénář J. Hubače nabízí pohledy do složité psychologie seniorů rozdílných povah a vyzdvihuje nezištné pouto přátelství, jež může rozdělit pouze smrt. Neuvěřitelný M. Nedbal, jehož herecký výkon kladu nad ostatní, dokázal svou výjimečnost. Jeho závěrečný monolog ve zvonici a celé jeho vystupování důrazně varuje před zbytečným a neaktivním životem člověka. (20.05.2013)