Nezralé maliny

Výborný herecký výkon Miloše Nedbala. Dokázal zahrát mrzouta a pak citlivého uplakánka naprosto přirozeně. Ikdyž se téměř po celý film choval jakoby mu ublížil celý svět, tak nakonec se s Peškem udobřil. Akorát je škoda že si za včasu neuvědomil že má změnit přístup svého chování ke své ženě. Jinak četla jsem i knížku Nezralé maliny ve které herec Ladislav Pešek řekl že se na natáčení této inscenace vždycky moc těšil protože mu herečtí kolegové přirostli k srdci. A tak když skončilo natáčení, tak ho to hodně mrzelo že se všichni museli rozejít. A František Filipovský zase řekl, že si hraní na basu velice užíval. Ikdyž to asi nehrál na tu basu přímo on, ale někdo tu hudbu složil předtím a on to jenom dělal jakože na ní hraje. Protože řekl že nebyl z muzikantského rodu. Ale to je jedno. Hlavní je že se film celkově povedl na jedničku. Jinak Pešek tam měl moc krásnou barevnou kostkovanou košili která mu k tomu svetru perfektně ladila. (11.09.2018)

O smyslu a poslání této dnes již klasické televizní inscenace bylo napsáno a vyřčeno mnoho velkého. Snad nejlépe vystihl své dílo dramatik, spisovatel a scénárista Jiří Hubač, který kdysi poznamenal: Nezralé maliny jsou o přemýšlení o stáří, tedy vlastně o životě. Teprve ve stáří totiž přicházíme na to, co mělo a nemělo smysl, jaké jsou hodnoty a jistoty, jež třeba marně hledáme. V tomto zralém věku se člověk může zbavovat všech zbytečností, marginálií. Ale chtěl bych zdůraznit, že většinou nijak zvláště nezmoudří. Spíše se stává opatrnějším. Dalším mýtem je, že stáří je krásné. Není. Je to ztroskotaná loď, která ale má jednu výhodu: nacházíme určitý klid a mír a na všechny věci, jež nás dříve vzrušovaly, se díváme s určitým nadhledem. Scénář o setkání bývalých spolužáků maloměstského gymnázia, které ne náhodou připomene jinou slavnou abiturientskou slavnost a sice Šrámkův Měsíc nad řekou, dovedl Hubač napsat bez příslovečného nádechu povrchního sentimentálního patosu a přitom s hlubokou životní moudrostí a emotivní silou. Komorní příběh čtyř zralých mužů, kteří rekapitulují svůj minulý život a přitom zjišťují, že je vlastně neustále obklopovala podvědomá trýznivá samota, je neopakovatelným hereckým koncertem veteránů českého divadla a filmu Miloše Nedbala, Ladislava Peška, Františka Filipovského, Oty Sklenčky a Jiřiny Šejbalové. Superlativů na vrub všech zúčastněných zde zaznělo také mnoho a pro některé z nich znamenaly Nezralé maliny vrcholné zakončení jejich umělecké dráhy. Závěrečná scéna na zvonici kostela, kdy dojde k symbolickému odpuštění a usmíření, dojímá a ohromuje zároveň. A napovídá, že ryzí přátelství je nade všechny křivdy světa. (26.12.2009)

Geniální film o stáří a o čtyřech kamarádech, kteří se po létech sešli, aby zahráli se svou kapelou na setkání abiturientů. Obsazení mluví za vše - Ladislav Pešek, Jiří Nedbal, František Filipovský a Ota Sklenčka. Každý hraje charakter své postavy a postupně se do nich noříte víc a více a každému jeho charakter prostě žerete. Tohle už by nikdy nikdo tak nádherně nezahrál. Příběh psaný z pera Jiřího Hubače je neskutečně nádherně lidskej a pravdivej a v podání hereckých kreací zmíněných pánu je dotažen k dokonalosti. A František Filip jako režisér byl tady na tyto snímka obrovskej specialista s nesmírným citem pro vykreslení celého příběhu. Tohle je opravdu diamantovej klenot české televizní tvorby. (03.09.2013)

Opět František Filip a jeho strategie obsadit film prověřenými hereckými legendami, které po herecké stránce dotáhnou dílo k dokonalosti. Všichni čtyři hlavní protagonisté celou dobu servírují divákovi hromady citů a pocitů z životních bolestí, zklamání a proher. Kromě Jiřiny Šejbalové se v inscenaci objevila naposledy v televizi i Darja Hajská jako důchodkyně Vránová alias Flundra nemytá :-)) (08.04.2007)

Hrůza. Od samého začátku mi byly všechny hlavní postavy, s výjimkou Nedbala, až nechutně nesympatické. Jaká škoda, že vnoučata nezamykala Peška v pokoji důsledně, a on se tak volně pohyboval po plátně a otravovat život všem okolo. Mohli jsme být ušetřeni jeho doslova svazáckého nadšení a jeho moralizujících řečí, ze kterých by vrhl i Mirek Dušín. Nejlepší postavou byl bezesporu Nedbal, minimálně na začátku příběhu. O něm jediném se dalo říct, že věkem člověk moudří (pokud by tohle přísloví platilo, ani si nechci představovat, jak vypadali Pešek se Sklenčkou v mládí, vyplývalo by z toho, že v Písku maj kromě zvláštní školy i zvláštní gymnázium). Samozřejmě bylo naprosto jasné, jak příběh skončí, že se Nedbal polepší. Stejně jako se nemusím dívat na rozbíjení věcí, mučení zvířátek a dalších podobných věcí, nechtěl jsem být svědkem ani tohoto, proto jsem už sledoval film jen jedním okem. Že já radši to oko nezavřel, to, co předvedl Nedbal v rámci svého pokání na té zvonici, překonalo mé nejhorší představy a film oprávněně letí do odpadu. Jediné plus zaslouží Hubač za to, jak hezky a přirozeně zakomponoval do děje Nedbalovu pleš ("z toho vzteku mi slezly vlasy!") a za výrok, který přibližně zněl, že jako člověk začíná víc chápat život, když přemýšlí o smrti. (19.05.2018)