Nezralé maliny

Nádherný herecký koncert (a opravdu doslova koncert, neboť pánové hrají i na hudební nástroje :)) legendárních českých herců "prvorepublikové" generace. Mám rád Miloše Nedbala, Františka Filipovského i Ladislava Peška, ale skoro nikde si je až tolik naplno neužívám, jako právě v zdejší sešlosti z dílny páně Hubače. Bardi krásně během let prozřeli, a o 13 let mladší Ota Sklenčka mezi ně báječně zapadl. Zbývá se jenom kochat hereckým mistrovstvím v příběhu o úspěšné cestě hledání lidského porozumění, s krásně rozjímavým defilé dávných radostí i bolestí, mezi nimiž na malém prostoru dojde i na zmínky o obětech koncentračních táborů a válečných bitev, stejně jako událostech únoru '48 a sprna '68 – dat, která řadu lidí neodvratně rozdělila od sebe. Scenáristu Hubače podobná témata přitahovala a mnohokrát na poznámenání podobnými událostmi upozorňoval čistě okrajově (viz. i Mapa zámořských objevů) a pokouší se s nimi vyrovnat. V centru dění pak pro změnu stojí vyrovnávání se s dávnou soukromou rivalitou mezi dvěma spolužáky i vyrovnání se s promarněným životem, přes který může mít pořád i v pozdním věku smysl žít. Výjimečný televizní film o výjimečném setkání, který ve mne vyvolává jednou úpřimný úsměv a jindy naoplátku zamrazí. Nezralé maliny jsou moje dlouhodobá srdcovka. A Miloš Nedbal je coby Šandroch opravdu neodolatelný morous, u jehož hlášek (poté, co mi ho kdysi při prvním zhlédnutí bylo skutečně líto) se musím smát. 95% (08.12.2019)

Od prvej scény som si vychutnával autentické výkony starcov a stareniek, každý ďalší vstup na scénu prekonával tie predchádzajúce. Nepreháňam, radosť sa pozerať, toľko energie v dnešných "výkonoch" ťažko hľadať. Trochu mi prekážalo množstvo zloby medzi hlavnými hrdinami po všetkých tých rokoch a iných starostiach, ale vraj to možné je a záverečný monológ ma presvedčil úplne. Rád som videl. (08.11.2010)

Česká televize si to dělá sama, namísto nenápadného pravidelného nasazovaní toho nejlepšího z vlastního archivu a dalšího systematického uvádění všeho, na čem se podílela, se nadále podílí jen na kusých edicích a cyklech. Případ Nezralých malin, které opět zapadly v neefektivně pojaté Edici ČT, není ničím novým. Takže vezme-li dnešní divák raději s povděkem lacinější Pamětnici, nelze se mu divit. Téma je stále aktuální, dál není co řešit. Kdo si Maliny nezapamatoval v době jejich vůně, těžko se mu bude chtít reflektovat týden právě s těmito spolužáky. Čas je neúprosný. (15.08.2010)

Óda o naději s falešnými tóny socialistické pospolitosti.  Přemoudřelý důchodce filozof Pešek, jehož by jeho vlastní rodina právem nejraději exkomunikovala, pořádá se svým věčně ublíženým a závistivým kamarádem po dvou infarktech (zřejmě díky té své nátuře) Sklenčkou sraz abiturientů. Největším problémem se jeví velký kamarád, ale toho času třídní nepřítel, Nedbal, jenž o sebe vůbec nedbá a hnije v domově důchodců, kde trhá mouchám a bábám nožičky. Aby té dramatizace nebylo moc je třeba to vyvážit klaunem, a tak přichází  Filipovského furiant a bezstarostný podpantoflák. A kolotoč se roztáčí, Nedbal se propadá hloub, Peškova mravnost bobtná, Sklenčkův vřed puká (Ty jsi nejlepší, Beďare...Tos neměl říkat.. Šána s Píťou tu nejsou a neslyšeli to.) a mrtvá spolužačka nakonec nepřijede... Nedbal z hlubin šplhá na věž kostela, Pešek za ním přilétá na křídlech andělů.. ticho...přichází katarze. "Uvěřil jsem bohatým lidem  a propadl mamonu, já revolucionář...ach, ach"   Marx, Engels, Beatles... Sehraná je tahle fraška ale skvěle, to zase jo.  Omlouvám se milovníkům dramtického umění páně Hubače, ale tohle se mi dost rozleželo.... ovšem jako syreček. (03.11.2022)

"Ona nesnášela dve věci. Když jsem s ní nesouhlasil a pak když jsem s ní souhlasil."     Výborná psychologická dráma s trpkou príchuťou o dávnom priateľstve, neradostnom starnutí a nenaplnených životných snoch. Televízne inscenácie ma zvyčajne príliš nebavia, ale pri Františekovi Filipovi si nemôžem pomôcť. Jeho diela totiž majú svoju hĺbku a sú úžasne ľudský hrejivé. Charaktery filmu "Nezralé maliny" sú veľmi rozmanité, niektoré so starými ranami, ktoré sa doteraz nestihli zahojiť ("Jenom jednu jsem mel rad, tú mi sebral kamarát."), každá z postáv sa so starnutím vyrovnáva po svojom, každá svojim spôsobom bilancuje svoj doterajší život ("Až když myslím na smrt, začínam chápat život."). Zásadné pre film je to, že tie postavy sú výborne zahrané skvelými hercami, vyzdvihnem hlavne trojicu Nedbal - Pešek - Filipovský. Film v sebe zahŕňa komiku i tragiku súčasne a má výborné glosy ohľadom vtedajšej spoločnosti ("Řekl, že jsem zloděj!" "Ale prosím tě, to se dneska tak nebere."). Maláskova hudba už len veľmi vhodne dotvára celkovú nostalgickú atmosféru. Pri tých všetkých kladoch dokážem odpustiť aj tú slabšiu obrazovú kvalitu (lacný televízny vzhľad). (25.02.2022)