Proměny

Domácí video je snesitelné v okruhu nejbližších, experimentální filmy patří spíše do muzea moderního umění, pornofilmy plní svůj účel nejlépe v kabince - a školní filmy vyniknou, když je sledují spolužáci a učitelé, kteří vědí, jak je těžké pracovat s omezeným rozpočtem a hodnotí spíše splnění úkolů než celkovou uměleckou hodnotu. Úplně od počátku: syndromem studentských filmů bývá nejčastěji to, že se věnují příliš obecným tématům, jež nevycházejí z vlastní zkušenosti. Začíná to hned u názvu, které jsou abstraktní a nicneříkající. Proměny znamenají všechno i nic; a jak se název vztahuje k ději? Nevidím v tom poezii, ale bezradnost. Syndrom pak pokračuje tím, že mladý autor čerpá inspiraci ze zrádných zdrojů. Před pár lety byly všude klony Pulp Fiction, teď Amores Perros. V Proměnách máme mladý pár, který nemůže mít děti, svobodnou matku se dvěma caparty, mladého trenéra atletů, jemuž odchází fyzička, a aby té mladosti nebylo příliš, i jednu opuštěnou starou ženu. Do toho dvě bouračky a synopse je na světě. (08.06.2020)

Mám-li seřadit iñárritovské filmy, které jsem zatím viděl, od nejlepšího, bude to takto: 1. 21 gramů, 2. Proměny, 3. Babel, 4. Amores Perros. Proměny se z nich zaměřují odděleně na člověka jako ústřední postavu jeho prostředí, křehkou individualitu s vlastním světem. Ostatní filmy jsou ve stylu všechno souvisí se vším, žánop? (12.11.2009)

Zlínští Samotáři se nepovedli v celku, už když začal doktůrek s tím Jurským parkem, dalo se tušit cokoli. I když to Tomáš Řehořek nezamýšlel, příběh mu přebil tu nevkusnou, vyumělkovanou formu (ale to není věc kamery, spíš toho, jak to pak Tomáš upekl blbě dohromady). Ale dobré scény tam jsou, hlavně ty se vztahem černovlasé a atleta (hlavy obrácené, sdělující své traumatické příběhy, ležící na posteli za výslužku pět kil pro ní). Když jsme u té atletiky - jak to vedl?, to musel být hodně špatný trenér, takový ty pokyny: "Dejte si ještě kolečko, vyklusejte si a do sprch!" jsem teda fakt neslyšel, to nevzbuzuje moc dojem spořádaného tréninku. A když už je atlet, proč by se měl divit, že mu na vyšetření chcou holit chlupy na hrudníku, to by to spíš sám už měl vyhlazené:) (i pak klukům jen volá mobilem, že si maj jen strečovat a dát výběhy dokud se zas neozve, co ňáký tréninkový plán, kór když je očividně (jarní/letní) čas hlavní sezóny...). A vůbec: ta nelinearita je l'artpourl'artistní, taky umím takový slova:) (18.12.2009)

Film, který příliš okatě staví k obdivu svoji vystříbenou vizuální stránku a poněkud zanedbává samotný děj, který je sice zajímavě provázaný, ale po odstranění veškeré přílohy jen pro oči nakonec zbude jen kousek masa na kosti, které zavání žluklou klišovitostí a zaručeným kořením, které působí primárně na slzné kanálky. Ovšem dá se říct, že právě toto koření je po technické stránce dobře vyváženo a vůbec nepůsobí směšně, i když se někdy dostává do křeče spolu s občasným hereckým ekcesem jinak docela dobře vybraných herců, nejvíc mě oslovila Zábranská, Hřebíčková ani Zadražil nakonec moc prostoru nedostali. Nakonec tedy příjemná podívaná, snažící se vybočit z domácí produkce a mluvit primárně filmovým jazykem (i když zde jde zatím o nápaditou hru a ne o nějaký osobitý rukopis, který by filmu dal jednotnější podobu). A díky věku režiséra se rozhodně přikláním k tomu, že tento počin mírně vyčnívá z vod průměru. (09.10.2009)

Zajímavá sonda do problémů obyčejných lidí. Některé velmi dobré herecké výkony střídají slabší a také ta závěrečná pointa mi přišla trochu křečovitá. Jinak vzhledem k věku autora, myslím, že dokázal pořídit za málo peněz hodně muziky a musím dát alespoň hvězdičku navíc. Z pana Řehořka určitě roste nadaný filmař. (28.06.2010)