BANGER.

BANGER. není žádný sophomore slump, jak se označují druhé počiny tvůrců, kteří nedokázali dostát vysokým očekáváním i kvalitám prvního - průlomového - počinu. Sice preferuji debutový DOMESTIK, protože mám slabost pro tělesné horory, ale tahle variace na noční thrillery/černé komedie, situované do jednoho dne a konstruované kolem vršení pro ústřední postavu čím dál tím horšího (PO ZAVÍRACÍ HODINĚ, DRAHOKAM...), je taky výborná.__________ Dosavadní pokarlovarské přijetí je dost odvislé od míry vnímané autentičnosti (realismus v zachycení nočního života, promluv včetně vulgarit a slangů, snímání na mobilní telefon) a její údajné ztráty v druhé polovině, která je pro některé až příliš moralizující. Docela paradox u díla, které je celé založeno na narušování iluze, její ztrátě, což se projevuje jak v tematické, tak i formální rovině. Jednak se protagonista žene za iluzí úspěchu v konkrétním hudebním žánru, ale má leda na zcela jiný, změkčený, byť tvrdě odžitý. Ústřední postava je obsazena někým, komu díky mediální image i jím produkované hudbě anebo předchozím hereckým výronům nevěříme, že by svedl být potetovaný a nafetovaný raper/hip-hoper a drsný hoch z ulice, což si během sledování máme uvědomovat. Jednak se natáčelo na mobil, jenže místo přiblížení se skutečnému skrz technologii (jako v tuzemském exploatačním selhání MĚSTO) je upozorňováno na technologii a médium: záběry se neustále rozostřují a zaostřují, těkají, případně vypadává zvuk. Do toho - jako další distancující, dění i počínání postav jízlivě komentující - jsou vkládány virální videa, která užívají jazyk jedná generace proti ní. Po SEMESTRU i LIKE HOUSE je BANGER. dalším Sedlákovým počinem, který je črtou generace, využívá nová média a technologie, které ji definují, zároveň představují její možnou zkázu.__________ A hlavně se narušuje iluze vyprávění. Odchylováním se od toho konvenčního s ohledem na styl, který na sebe a svou umělost strhává pozornost (akcentování natáčecí technologie a jejich limitů, práce s náladotvornými barvami v různých prostředích, souvztažnost mezi nimi) a ideologickou zatíženost montáží (virální glosy). Podvrací se i iluze ohledně šťastného vyřešení osobního (vztah) skrz pracovní (prodej říznutých drog pro zisk peněz na natočení hitu s jedním raperem/hip-hoperem), případně se ironizuje jeden konkrétní mýtus (gen Z Orfeus není nadaný a svým umem nestrhává pozornost davů; pro záchranu své Euridice se vydává do "podsvětí", ovšem skutečným podsvětím se ukáže být společností akceptované: všechno a všechny si kupující vyšší /střední/ třída mediálních celebrit a zlaté mládeže). Jeden akademický arbitr - přes studentky a ekologicky ohleduplné jezení burgerů, dovážených avokádových toustů a častého cestování do zahraničí - si na adresu BANGER.a hravě vyjádřil, že jde o "zesílenou kokainuitu". Není to ale úplně přesné, protože - pokud bych měl přejmout dealerskou hravost co do práce s filmovědnými pojmy - vedle kokešovského (konzervativního, klasického) vyprávění je toto kombinováno s narací pikometrickou (aka parametrickou, kdy styl vystupuje do popředí a dílo se uskupuje do vzorců) a hiphopově-materialistickou (aka historicko-materialistickou, kdy se vše podřizuje určité ideologii, čemuž je uzpůsobena montáž a typizace postav).__________ Adam Sedlák si může být po tomhle jist, že jeho jméno a jeho ksicht bude známo, i když si ho peklo zavolalo tam nahoru (na festival do Varů). (14.07.2022) (méně) (více)

Adam Sedlák je jedním z nejprogresivnějších a bezpochyby i nejtalentovanějších českých filmařů současnosti. Autor senzačního seriálu Semestr a také celovečerní debutant fyzicky nepříjemného a emocionálně silného Domestika, který jen sváděl k tomu, že by snadno chtěl divák od Sedláka víc. A to i když informace o jeho druhém celovečerním filmu BANGER. nepotěšili každého. Český rap, Adam Mišíka a snaha o nahlédnutí na současnou generaci, to je sama o sobě kombinace, kterou by těžce překousl i průměrný pravidelný návštěvník Festivalu otrlého diváka. Šikovnému tvůrci by se ovšem měla vkládat důvěra. A to především proto, že je menší šance, že ve finále šikovný tvůrce zklame. BANGER. tak ve finále nečpí jen ze samotného názvu, protože film samotný je jednoduše BANGER! Film pořízený za 6,9 milionů korun, který se natáčel dohromady 15 dní a byl kompletně točen iPhone je jedním z nejvýraznějších zářezů československé kinematografie posledních let, který Adamovi Sedlákovi ještě více naleští nálepku šikuly a stejně nadějného tvůrce jako byl na svých počátcích třeba Jan Svěrák. Jestli mají nějaké filmy posunout českou kinematografii o kus dál, budou to právě filmy jako BANGER., které od počátku působí dojmem, že by se na takových festivalech v Cannes nebo v Benátkách neztratili. Dvakrát nesejde na tom, zda člověku přijde moderní rap jako znásilnění hudby samotné a sledování filmu s Adamem Mišíkem jako ideální předehra k sebevraždě. BANGER. člověka snadno přiměje k milosti, protože tak silná a energická sonda do subkultury nevzniká každý den. Adam Sedlák má pochopitelně ve svých 33 letech výhodu v tom, že do nitra mladší populace vidí poněkud více jak jeho starší kolegové, přesto nikdo v současné kultuře nedokázal tak silně nahlédnout do generace, která vrchol zábavy vidí v konzumaci drog a často radši hledí do filtrů Instagramu či TikToku. Solidně napsán je protagonista Alex v podání Adama Mišíka, který by rád kráčel ve stopách Sergeie Barracudy, má ovšem problém v tom, že na to tak nemá. I přes prodávání drog a tahanice se zákonem má totiž svůj morální kodex, pod náporem nervů, obav o budoucnost a honem za svým životním snem ovšem přeci jen k jistému podlomování dochází. Po vzoru Dobrých časů a Drahokamu bratrů Safdieových se i zde představuje morálně komplikovaný antihrdina, který má ovšem daleko k opovrženíhodnosti Howarda Ratnera v podání Adama Sandlera, blíže má spíše právě ke Conniemu v podání Roberta Pattinsona z Dobrých časů. Právě při vzpomínání na Adama Sandlera se i zde Adam Mišík pod silným režijním vedením projevuje jako správná herecká volba, která v sobě očividně nějaké to herecké nadání přeci jen má. Právě i proto, že má Alex blíže k naivnímu mladíkovi než vyloženému parazitovi na neštěstí druhých se Mišík jeví jako ta správná volba, se samotným Alexem je poté sice se na plno ztotožnit, protože se při honbě za snem přeci jen dopouští pár zvěrstev, právě přítomnost jeho morálního kodexu to ovšem celé drží na uzdě. Marsell Bendig je poté jako Alexův sidekick Láďa neskutečnou castingovou trefou, který si po vzoru Tomáše Magnuska ihned žádá o nominaci za nejlepší herecký výkon na Cenách české filmové kritiky. Člověk mu snadno uvěří chlapíka, který sebe v rámci 24 hodin neskutečnou várkou omamných látek, je plný nevysvětlitelné energie a přitom zvládá uhrát i vážnější momenty. Bravurní castingová trefa. Při sledování prostě jen stačí koukat, jak málo peněz Adam Sedlák potřebuje, aby dokázal předvést strhující jízdu. Natáčení na iPhone by kdekdo snadno mohl brát jako handicap, roztěkaná kamera ovšem k celému pojetí filmu bravurně sedí a natáčení na iPhone navíc nezahodilo potenciál vynikajícího vizuálního pojetí. Ještě hravější je střih, kdy již dvornímu Sedlákovu střihači Šimonu Hájkovi pomohl Jakub Jelínek a oba pánové jsou zodpovědní za neskutečně hravý střih, který svou hravostí dokáže překvapovat. Jeden příklad za všechny - nikdo doposud nedokázal využít odkaz Josefa Čapka tak fantasticky jako právě BANGER. BANGER. dokáže jít pod kůži, kdyby se poté někdo z nějakého důvodu rozhodl vzít na projekci BANGERU. svou matku, pro ní by šlo o neskutečný horor a zděšení nad současnou generací. BANGER. nepostrádá humor (který nutně nesedne každému), pod onou hravou honbou za snem a rádoby duhou stezkou se ovšem objevují nepříjemné vývoji a když dojde na zmíněné využití tvorby Josefa Čapka, člověk se už v ten moment tak nějak snadno dovtípí, jak to celé skončí. BANGER. přesto zůstává v mnoha svých momentech nevyzpytatelný a zamrzí jen, že film ve finále ztratí doposud fantastické tempo i rytmus. Vše na jednu stranu nevyhnutelně eskaluje, dojde i k nějakému morálnímu vývoji a po vzoru právě filmů bratrů Safdieových není závěrečná cesta vyloženě zalitá sluncem, paradoxně ovšem v závěru po všem doposud předvedeném působí krapet jako po detoxu. Na druhou stranu ovšem právě tato eskalace celého příběhu vlastně působí ideálně, kdy definitivně dochází k sundání růžových brýlí. I v závěru má poté postava Sáry v podání Anny Fialové nějakou hlubší pointu, člověk už ovšem v ten moment jen doufá, že se Bendigův Láďa časem dočká spin-offu. BANGER. především předvádí, že pár omamných látek sice neuškodí, nic se ovšem nemá předvádět. BANGER. působí autenticky v zobrazování stavu z omamných látek či předávkování, především je ovšem v jistých momentech i správně nepříjemná a ostrá, v jistých momentech i hraničí s černým humorem. Když i navíc Sergei Barracuda dokáže působit poměrně herecky přesvědčivě (i v poloze takového dědečka Hříbečka po krk ve fetu) a někdo konečně dá šanci Stacy Cruz i v normálním filmu (pochopitelně bez absence jejích předností), jen to dokazuje, že se filmu chopil šikovný chlapec, který přesně věděl, co dělá a jen mohl v závěru tak trochu přidat na plynu a být ještě krutější. Přesto by byl člověk automaticky v českém filmovém rybníčku rád za tucet filmařů jako Adam Sedlák, tudy totiž vede cesta. Film, který by měl automaticky dostat alespoň 5 nominací na Českého lva.... jen, aby fanoušci dobrých českých filmů za pár měsíců zplakali nad výdělkem (i když propracovaný zvuk má přeci jen šanci). Ti, kteří ovšem volají po změně ovšem mohou Adamu Sedlákovi do budoucna přát jen to nejlepší a doufat, že v kvalitách svých filmů jen tak neklesne. V jeho šikovných rukách by člověk totiž rázem klidně rád viděl i jím vysněné pokračování Mandragory.... (23.09.2022) (méně) (více)