36. komnata Shaolinu

Další z dětských/mládežnických nostalgických kultů. Znám dva lidi, kteří se díky této Shaolinské sérii dali na budhismus. Paradoxně ani jeden z nich nedělá kung-fu. Půlka filmu (začátek a konec) je naprostá klasika o ublížení a haně (začátek – ovšem plný nechutných vlasteneckých žvástů) a pomstě (konec). Co film povyšuje nad ten klasický průměr je střední část odehrávající se v klášteře. To je parádička. 3,5* (30.12.2012)

Naprostá řežba! Určitě vrchol produkce studia Shaw bros. Vypadá to na nudu ale to pouze do doby než se děj přesune do Shaolinského chrámu kde začíná nejlepší výcvik jaký jsem měl zatím v kung - fu filmech možnost shlédnout. Ke konci už malinko ztrácí film na tempu ale vše skončí akorát a zachová v divákovy velmi kladné pocity. Musím vyzdvihnout choreografii a nápaditost soubojů které se povedly na výbornou. Skvělá zábava a určitě povinnost pro všechny kung-fu fandy. (22.10.2007)

36 komnat Shaolinu má pro mně nostalgický nádech konce 80. let minulého století, kdy u nás vzkvétala éra amatérsky nadabovaných kopií filmů zcela volně prodávaných na všelijakých burzách a autorská práva u nás tehdy nic neznamenala. Videopřehrávač, který tenkrát za těžce vydělané peníze zakoupený, spokojeně přehrával všechny tyhle filmy a filmečky všemožných žánrů - horory, thrillery, akčňáky a samozřejmě kung-fu filmy už dávno skončil někde na skládce, aby jej nahradil novější a lepší přístroj. A já s přezíravostí dospívání postupem času zanevřel na bojové filmy, Jaké bylo moje překvapení, když jsem si právě z čiré nostalgie nedávno vypůjčil tuhletu klasiku na DVD a zjistil, že se mi víc než líbí, že přes prostoduchost, s jakou hrají asijští herci, přes jejich pitomoučký humor, se dívám na vynikající ukázky bojových asijských umění a hodně, ale opravdu HODNĚ se bavím. 36 komnat Shaolinu by se mohlo v dnešní době Matrixů apod. zdát zastaralé a ošuntělé, ale želbohu tomu tak není, v jednoduchosti je totiž síla. Člověk víceméně vypne jednu část mozku a nechá se prostě BAVIT a BAVIT a BAVIT skvělým bojovým uměním. (30.08.2006)

Tenhle film je jen tak dobrý, jak moc si ho pamatujete z dětství. Naposledy jsem ho viděl před drahnou spoustou let a potom předevčírem. Inu, Intersonic je bezva, že vydává i tyhle starý fláky, ale měl by se zamyslet nad kvalitou svých dabingů. Když dabér s mladým hlasem bručí, aby zněl jako staroch, to nesnáším skoro stejně, jako když dospělá ženská mluví malýho kluka. Když jsem byl malej, Šestatřicítka se mi líbila. Taky aby ne, od majora Zemana, Rudýho primátora nebo Rudé záři nad Kladnem se to dosti liší. Jenže dneska mě to už nijak moc nevzalo. Je to taková kung-fu pohádka, nepropracované postavy, jasně oddělené dobro a zlo, přímočarý děj, spousta zvukových efektů, nepříliš dramatičtí herci (nebo možná až příliš ;) atd. Prostě všechno, co si představíte pod pojmem kung-fu biják. Vadilo mi, že z avizovaných šestatřiceti komnat jich uvidíme sotva půlku, že i když ten výcvik vypadá docela náročně, zjistíme až na konci, že mu cesta skrze všechny trvala bezmála pět let. Navíc když se člověk trošku zamyslí, takhle oddělený výcvik je sice dobrý pro vytvoření podmíněných reflexů, ale určitě ne pro jejich trvalé udržení. Hlavní hrdina je nesmrtelný bojovník, drsňák nad drsňáky, ale dnes už mě nebral jako dřív (to jsem zkoušel kopat jako on a rozmlátil při tom skleněný dveře). Souboje, i když jich moc není, vypadají kromě zvukových efektů hodně promakaně. Jako dítě (tak v pěti letech) bych dal maximum, dnes je to dobrý průměr, ale chuť vidět to ještě jednou prozatím nemám. (16.04.2007)

Zavzpomínal jsem na to, kdy jsem viděl film poprvé a jak jsem z něj byl kdysi unesený. Do značné míry to platí i teď, jen jsem si všímal, že triky občas nejsou přesvědčivé a začátek se táhne. Jinak jsem si však znovu dosyta vychutnával bojovou choreografii i momenty, které mi utkvěly v hlavě, a doceňoval jsem, jak moc se klade důraz na duševní vlastnosti. A ani dnes se mi nechce srážet otřepaný a naivní příběh. (27.12.2017)