Megan Leavey

O silném poutu zvířete a člověka, bylo natočeno hodně filmů. Megan Leavey je o válečné psovodce. Dozvíme se něco málo o Megan, jak se dostane k armádě a následně se děj odehrává v Iráku, odkud si odveze ona i její Rex traumatizující zážitek. Jejich cesty se pak rozdělí a... . Ta část, než se Megan dala dohromady s Rexem, mi nevadila. Přestože jde o vojenské prostředí, je to natočeno vcelku civilně. I proto pak působila mise v Iráku velmi věrohodně. Žádné propagandistické kecy, žádná přepálená akce...ale velmi napínavá hodina, která vygraduje už zmiňovaným incidentem. Poté co se děj přesune zpět do států, už je to trochu nuda. Samozřejmě jsem Megan i Rexovi dál fandil, ale bylo zřejmé, jak to dopadne...jinak by se o tom přece netočil film, že? No a závěr už byl vysloveně americký...myšleno nejen natočeno, ale nejspíš i podle skutečnosti. Megan Leavey by slušela kratší stopáž, ale nenapadá mě, kde by se mělo ubrat. Celkově jsem spokojený, přestože tyto cityvyděračský filmy o zvířatech, moc rád nemám. (18.03.2018)

Chudobnou realizaci, jako kdyby nebylo na pořádnou atraktivní/akční scénu, dohání film v tom, že jej realizoval někdo, koho příběh vojáka v sukních a jeho věrného druha Žeryka opravdu zajímal. A dále je zde náhled na poslání na bojišti, o němž mnoho diváků nemá povědomí. Tenhle námět je v podstatě něčím nový. To jsou tedy hlavní klady filmu. Najdou se však zápory, které nelze přehlédnout. Kdo není pejskař, se bude maličko nudit. A dále jsem měl pocit menšího souznění Kate Mary se čtyřnohým Ovčáčkem. Na její roli by se jistě našly i lepší herečky. Skutečná Megan Leavey na filmu participovala. Největší problém vyvstal ale s dialogy, které jsou místy až příšerné. V podstatě v nich byl jen americký duch, patos, smysl pro vlastenectví, což režijně bylo podbarveno salutováním a hrdinským opěvováním. Film je přístupný, nemá tedy žádné drastické scény. Jeho obyčejný průběh je také dán tím, že vychází ze skutečných událostí. A je vždy poměrně kuriózní, když na režijní sesli filmu z vojenského prostředí usedne žena, což je právě tento případ. Gabriela Cowperthwaite sice nevyužila zajímavého námětu úplně naplno, dokázala ale zprostředkovat příběh z náročného iráckého terénu celkem v pohodově citlivé formě, která nepřekračovala běžný rámec slzopudných dojáků, kdy se zvířecí mazlíčci, co si odsloužili službu vlasti, dožívají svého důchodu v láskyplném náručí svých khaki paniček. Čest těmto hrdinným Ovčáčkům. 7/10 (07.06.2018)

Megan Leavey, ztracená dívka jež útěkem vnese do svého života řád a smysl. Což však nenalézá ve vojenské službě, ale v blízkém přátelství a poutu, ke svému vojenskému čtyřnohému příteli. Byl jsem velmi mile překvapen, jak zde vše funguje. Civilními pasážemi počínaje, těmi vojenskými, akčnějšími a dramatičtějšími, konče, přičemž se neopomíná vztah dvou ústředních figur. A dojemný konec též odpustím, protože já dojat vskutku byl. (02.09.2017)

Mám rád skutečné příběhy o psech, což je asi dáno tím, že vždycky jsem měl psa. Z tohoto důvodu se nechávám rád unášet filmy o poslání čtyřnohých hafanů. Každopádně, i když má vyprávění téměř dvouhodinovou stopáž, ani chvilku jsem se nenudil. Navíc žádná vyfabulovaná pohádka, ale dojemný příklad toho, co se týče psů, že může být dobrým přítelem i posluchačem. (30.10.2017)

Sekvence z výcviku a z války měly něco do sebe, ale následné skoro hodinové lkaní nad nemožností adoptovat psa mě dojímalo podobně jako bědování bezdomovců, že nemají drobné na krabicák. Přitom to potenciál mělo velký, akorát se tvůrci víc soustředili na vztah holky se psem, což mi bylo u prdele. 60% (05.07.2018)