Labyrint

Předně nutno podotknout, že je to pohádka. Ale pozor, nikoli pohádka pro dospělé, takže srovnání s Barbarem Connanem či Temným krystalem (jak je poukazováno v některých komentářích) je trochu přehnané. Jinak je to standard, který nikoho neurazí a naopak nadchne geniálními postavičkami, do kterých stoprocentně musel mluvit i Terry Jones, protože mi nikdo nevymluví, že ty ruky před hladomornou nebyly jeho nápad. Terry Jones se v každém případě postaral o scénář, do kterého také vtiskl svůj rukopis, takže jsem se opravdu několikrát i hodně dobře zasmál u lehce "montypajtnovských" gagů. Potěší samozřejmě roztomilá Jennifer Connelly a melodické "poprockové" melodie Davida Bowieho s dokonale infantilními texty, takže je to stravitelná zábava i pro starší diváky. Časem sice zestárla, ale masky, humor a melodie jsou nesmrtelné. [leden 2006] (26.01.2006)

Tohleto mi nějak uniklo a dnes už z takového příběhu prostě nemůžu mít to, co bych z něj mohla mít jako malé děcko. Jsem zvědavá, co na to budou říkat moje děti, až jim to pustím. Pak možná komentář rozšířím o jejich pohled. Za mě tedy zatím kouzelné figurky skřítků, spousta pěkných nápadů velmi přesvědčivá bažina věčného zápachu. (16.04.2013)

Tak nevím, jestli jsem nepožil něco omamného nebo jestli se něčeho nenačichali samotní tvůrci Labyrintu. :-) Gumové postavičky všude kde se podíváte, Yety, nějaký skřet se psem, další skřítci, šílené fantasy světy...no ani nedokážu všechno vyjmenovat a ani nechápu, jak dokázali tomu všemu vtknout život. Je to ujeté, bláznivé, lehce strašidelné, ale zároveň radost pohledět. Navíc doprovázeno hudbou diskoték 80. let a David Bowie je fakt srandista... :-) Další popisování nemá smysl, to musíte vidět a ani pak možná neuvěříte... :-) 70% (28.10.2009)

Pokud srovnám s o 4 roky starším Hensonovým "The Dark Crystal", tak jediné co zůstalo, je určitá pestrost. Prostředí - postaviček. Jinak příběh (pokud lze o nějakém vůbec mluvit) stejně jako všechno ostatní, je o kategorii níž a o stejnou kategorii níž má pravděpodobně svou cílovou diváckou skupinu. Koukatelná, ale pro mě poněkud zaprášená záležitost. (20.11.2005)

Když může být David Bowie králem ve městě skřetů, tak Ozzy Ozborne by mohl být králem v pekle, Michael Jackson v mateřské školce a Dan Nekonečný...No tak to je lepší nevědět. Labyrinth je velice svěží fantasy pohádka přesně v duchu Nekonečného příběhu. Takové filmy vznikaly snad jen v 80.letech. Jedná se o vizuálně zajímavý film. On samotný labyrint je velice strohý (rozčilovaly mě na něm jenom ty třpytky) , ale na maskách a loutkách obyvatel labyrintu se autoři vyřádili (asi nejvíc se mi líbil červík). Zřejmě je to jeden z filmů, které studoval i Tim Burton. Labyrinth je zajímavý tím, že hlavní roli zde stvárnil populární zpěvák David Bowie, který hraje celkem sympaticky, ale rozčilovaly mě jeho hudební výstupy, neboť se nejedná o muzikál a jeho písničky působí samoúčelně a jsou násilně zakomponovány do děje. Tím ale nechci říct, že by jeho hudba byla špatná. Naopak napsal pro film pěkné písničky, díky kterým je film ještě zajímavější. Jen od scénáře Terryho Jonese jsem čekal víc. Sice tu je několik dobrých vtipů, ale čekal jsem větší srandu. Zub času se na této osvěžující pohádce, která na štěstí moc nemoralizuje, podepsal méně než by se dalo čekat. (21.07.2007)