Reklama

Reklama

Buňuelův méně známý snímek vychází ze stejnojmenného románu José-André Lacoura. Příběh zasazený do jihoamerické džungle se točí kolem potulného dobrodruha Sharka (Georges Marchal), který právě dorazil do hornického městečka zmítaného nepokoji. Tamější hledači diamantů se připravují na střet s četníky na protest proti nově vydanému dekretu o zákazu těžby. Sharkovi stačí jedna noc v posteli, než znovu vyrazí na cestu v koňském sedle, ale právě nocleh u Djin (Simone Signoretová) mu vynese obvinění z vraždy a pobyt ve vězení. Zatímco venku zuří hornické povstání, podaří se Sharkovi z cely uniknou a shodou okolností vzít jako své rukojmí úskočnou Djin, jejího bohabojného milence Castina (Charles Vanel), jeho neslyšící dceru (Michele Girardonová) a kněze Lizardiho (Michel Piccoli). Společné putování divokou a nepřející džunglí rychle smazává rozdíly mezi zločinci a oběťmi a postupně odhaluje nejtemnější zákoutí jejich myslí... Přestože se dobrodružný námět tohoto francouzsko-mexického snímku na první pohled míjí s Buňuelovými nejznámějšími kousavými tragikomediemi, Smrt v této zahradě bez problému zapadá do režisérova tvůrčího stylu. Už během studií propadl surrealismu a v duchu tohoto hnutí pak natočil experimentální snímky Andaluský pes (1929) a Zlatý věk (1930), přičemž z obou čiší režisérova fascinace snem i výsměch autoritám. Tři roky nato dokončil dokument o zbídačeném španělském regionu Země bez chleba a v zemi byl po pohoršení na dlouhou dobu zakázán. Buňuel se nikdy příliš netajil svými sympatiemi k levici ani nelibostí vůči společenským konvencím, řada jeho filmů proto byla po světě buď zakázána, či rozporuplně přijata. Většinu 50. a 60. let natáčel Buňuel v Mexiku, s občasnými zastávkami ve Španělsku, Spojených státech a Francii. Snímek Smrt v této zahradě (1956) se nerozpadá do snových fragmentů, ani ve své době nevyvolal bouřlivý skandál jako jiná autorova díla. Stále ale obsahuje několik surreálných scén v srdci džungle a chování jeho postavy vypovídá o mnohem hlubších problémech. Stejně jako v jeho pozdějších tragikomických satirách (např. Mléčná dráha či Nenápadný půvab buržoazie) i tento film lze vnímat jako podobenství o současném světě, odhalující jeho absurditu, nespravedlnost, zkaženost, ale i naději a možnou svobodu. (Česká televize)

(více)

Recenze (17)

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Smrt v této zahradě je intelektuálně alegorický film ve formě dobrodružného žánru. Luis Buñuel nezapomíná na vlastní anarchistickou podstatu a vzpomínky, spojuje dohromady sociální tíži, politické vyhranění, náboženskou herezi, morálně kritický pohled na společnost, obrazovou symboliku a poetickou souhru surrealistických výjevů s pocity a tužbou. Smrt v této zahradě má různorodé společenské zastoupení a extrémní podmínky daného prostředí umožňují studii jednotlivých vztahů, vazeb a jejich vývoj i proměny. Boj o holé přežití se stává jedinečným očistným procesem a pádem znovuzrození, přesto úplného očištění dosáhnou pouze vyvolení. Smrt v této zahradě převrací hodnotový žebříček, je rozervána mezi chtíčem a vznešeností, rozdává prostor k úplnému niternému rozechvění a hledá svobodný prostor pro svou uvězněnou duši. Hlavním hrdinou zásadního dobrodružství lidského těla i duše je dobrodruh Shark (sympatický Georges Marchal), mladý a odvážný muž, zrazený a obviněný pro tělní pás, naditý menším bohatstvím. Cesta je pro něj jedinou možností ke svobodě a životu. Je nejvytrvalejší a nejodolnější při hledání cesty z očistce lidského provinění. Hlavní ženskou postavou je Djin (velmi zajímavá Simone Signoret), animírka městečka hledačů diamantů. Zisk je na prvním místě smyslu života, spolupráce s nenasytně úplatnou mocí není proti svatému přesvědčení. Vypuknutí ozbrojené vzpoury povážlivě zatřese získaným postavením a útěk se zdá být vhodnou příležitostí. Důležitou postavou je otec Lizardi (pozoruhodný Michel Piccoli), křesťanský misionář ve Francouzské Guyaně. Odmítá násilí, pečuje o smíření, domlouvá a přesvědčuje. Péče o život dbá na politické uspořádání společnosti, rozpory si nepřipouští. I duchovní činnost se musí extrémnímu prostředí přizpůsobit a trudnomyslnost se zahání pomocnou rukou. Výraznou postavou je Castin (zajímavý Charles Vanel), starý a zajištěný hledač diamantů. Linie čisté lásky k Djin a falešné obvinění urychlují jeho rozhodnutí k návratu do vlasti. Utrpení útěku zabodává červíčky do jeho šedé kůry mozkové, rozpad jistot je rozkladný a nezvratný. Posledním členem zásadní životní odyseje je María (příjemná Michèle Girardon), hluchoněmá Castinova dcera. Je skromná, vystrašená, bezelstná a odolně snáší všechny útrapy a pohromy agónie bloudění. Z dalších rolí: obratný pašerák, spolupracující s Djin i zástupci zkorumpované mocí, Chenko (Tito Junco), exemplárně popravený buřič a postřelený hledač diamantů Álvaro (Raúl Ramírez), Castinův kamarád, přirozená autorita a zainteresovaný mluvčí rozhořčených pátračů po diamantech Alberto (Luis Aceves Castañeda), vrcholek korupce a velitel místní vojenské posádky kapitán Ferrero (Jorge Martínez de Hoyos), jeho pravá ruka poručík Jiménez (Alberto Pedret), či místní hostinský (Francisco Reiguera). Smrt v této zahradě je studií přežití v nepřátelském přírodním prostředí a nebeský ráj se stává nesmiřitelným očistcem duše. Smrt v této zahradě je originální intelektuální alegorií, niterné pocity kreslí na podněty vlastní barvy a obrazové kompozice si vychutnávají své umělecké předsevzetí. Pozoruhodný myšlenkově filmový prožitek. ()

Vančura 

všechny recenze uživatele

Něco do sebe ten film má, osobně mě od Buñuela ale víc oslovuje jeho pozdní tvorba z 60. a 70. let. Postavy mi byly veskrze ukradené, společenský kontext, do něhož je to zasazeno, jsem v podstatě nepochopil (podobně jako samotný název filmu), a myšlenky mi u toho spíš utíkaly k úvahám typu, jestli to točili ve skutečné džungli nebo nějakém ateliéru. Potěšilo mě, že to ČT Art odvysílal v původním znění s titulky, ale kdybych si ten film nechal ujít, myslím, že bych o nic nepřišel - přijde mi hodně zaseklý v době svého vzniku. ()

Reklama

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Slavný režisér, tři výrazní francouzší herci, poměrně ojedinělá mezikontinentální koprodukce, krásné barvy, atraktivní exotické prostředí džungle, příběh s napínavou zápletkou... a přesto mne to nijak výrazně nenadchlo a marně si kladu otázku, zda chyba vězí na mé straně nebo částečně zlyhali i tvůrci. Někteří zde o Smrti v této zahradě píšou jako o dobrodružném filmu, já tam naopak spatřoval stopy po dobrodružství maximálně ve dvou, ve třech scénách a pak už jen v rovině prostředí. Pomalé tempo by mi nevadilo, kdyby měl film zajímavý scénář, což mu místy dle mého názoru dost scházelo. Ani během toho existenciálního vypjetí, kdy se ti lidé ocitli v nebezpečí života a hrozící smrti, to se mnou nijak zvlášť nemávalo. Spíše to byla pro mne příjemná podívaná trochu kolísavé kvality, než napínavý či tísnivý filmový zážitek, jaký by dle zápletky nejeden divák očekával. A pokud jde o Buñuela, asi přece jenom mám raději jeho neskorší zábavnější, nebo-li tragikomické filmy, než ta dramatická rozjímání nad vírou, pro která si zde hned po scéně nalezení vraku letadla v nouzi vyhrazuje plný prostor. I přes mírné zklámání z mé strany ale děkuju ČT Art za uvedení tohoto málo známého snímku. 60% ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Smrt v zahradě je Bunuelův pozapomenutý dobrodružný film, který, ačkoli je obsazený hvězdnými jmény (Simone Signoret), v režisérově filmografii zaujímá pozici Popelky... Jde o příběh diamantokopů, kterým zkorumpovaní vojáci zavřou doly a kteří kvůli tomu vyvolají vzpouru. Ta je potlačena a jeden z domnělých vůdců (Castin) je pronásledován. Spolu se svou hluchoněmou dcerou, přítelkyní a místním farářem prchají do džungle, doprovázeni dobrodruhem Sharkem, který je pro změnu podezřelý z vyloupení banky. Bunuel si skvěle pohrává s jednotlivými charaktery, zahání hlavní postavy do beznaděje, aby v nich znovu zažehnul jiskřičku, jejíž světlo je však jen jako oka mžik... Zručně natočeno, dobře zahráno, nicméně snímek ve mně zanechal jen neurčitý dojem. Nenadchnul mě, přesto jsem byl spokojený... Zvláště závěrečná půlhodina s docela výbušným vyvrcholením stojí za to... ()

mortak 

všechny recenze uživatele

Režie Bunuel, dialogy Raymond Quenau, a výsledek je přesto katastrofa. Asi to měla být studie charakterů v extrémní situaci, ale výsledek je prázdný a plochý. Nejvíce se to projeví na upoceném závěru, který obsahuje dvě "deux ex machina" - první jim zachrání životy, ten druhý potrestá ty, co se morálně provinili, a nechá přežít jen ty morálně čisté. Asi si Bunuel ctěl vyzkoušet práci s barvou, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč se nechal zlákat k adaptaci hloupé knihy. ()

Galerie (15)

Zajímavosti (2)

  • Během natáčení zjistil šéf místní policie, že herec Georges Marchal (Shark) má rád zbraně a střelbu, a tak ho pozval na hon na jednoho známého vraha. Marchal odmítl. (raininface)
  • Simone Signoret (Djin) vůbec neměla chuť film točit a letět kvůli tomu do Mexika. Vložila si proto do pasu nějaké komunistické dokumenty a doufala, že ji americké úřady při mezipřistání v New Yorku pošlou zpátky, ale ty ji bez řečí nechaly projít letištní kontrolou. (raininface)

Reklama

Reklama