Průšvih

Tak jsem se tady dočet, že je to "Nezávislá hořká komedie nejen pro milovníky filmu Fargo". No opravdu netušim, co tohle má s Fargem společnýho kromě toho, že v tom hraje Steve Buscemi. Věřil jsem, že tohle se mi určitě bude líbit. Navíc herecký obsazení zase dává vzpomenout na Můj nejmilejší bar. V hlavních rolích Steve Buscemi a Seymour Cassel, mihne se tam i Debi Mazar nebo Elizabeth Bracco... Bohužel mě to dost zklamalo. Začátek ještě vypadal docela slibně, ale postupně jsem se u toho spíš začal nudit. Do toho občas teda přišel nějakej moment, kdy jsem se trochu zasmál, ale prostě jsem tomu nějak nepřišel na chuť. Když padly závěrečný titulky, tak jsem byl rád, že už to mám za sebou. Nejlepší z celýho filmu mi přišel asi 3-minutovej štěk Stanleyho Tucciho. 40% (11.10.2016)

Srdcová záležitost o problémech začínajícího režiséra s naplněním rozpočtu pro připravovaný artový snímek "Bezpodmínečná kapitulace", jehož scénář je opravdu velmi účinným hypnotikem.. Troufám si říct, že nenápadný, ale neuvěřitelně pohodový In the Soup je nejlepším filmem Steva Buscemiho a určitě pro každého fanouška pana Růžového neodkladnou povinností. Jeho hereckému koncertu zdatně sekunduje Seymour Cassel v roli excentrického mecenáše, kterého film až tak moc nezajímá, ale zato entuziasmu má ten lascivní stařík na rozdávání. Soustřeďte se na práci, když vám za dveřmi prozpěvuje italská dvojice vymahačů nájemného svůj na nervy brnkající song.. „Pátek se blíží, jó činže, ta tíží..“ (29.08.2008)

Zcela nekonvenční film s (pro mě) zcela necharismatickou ústřední postavou uměleckého podivína ve mě způsobil mnohdy zcela protichodné pocity. Nejdřív jsem zůstal ve velkém očekávání, pak mi chvílemi připadal Průšvih jako menší intelektuální slátanina, vyvolával menší odpor, nicméně filmařské téma rozehrané mezi hodně svéráznými (a názorově protichodnými) postavami mladého režiséra a stárnoucího producenta, si mě postupně podmanilo a donutilo dívat se dál. Až jsem zjistil, že jsem se výborně bavím, vychutnávám si množství vybraných detailů, ať už výstupy dvojice sousedů vybírající nájemné nebo pohledy přes kukátko, všechny ty magické scény na hraně surreality... a jestliže si mé sympatie vykutálený Buscemi moc nezískal, tak (ne)stárnoucí Cassel s duší rozervného umělce mi to ve svých eskapádách pravidelně vynahrazoval. Na tenhle divoký filmový večírek nejen plný filosofie, ale i tance, zpěvu a filmování, jaký v černobílém provedení uprostřed nepohledných bytů zaranžoval a předvedl Alexandre Rockwell se svými herci, se určitě nedá jen tak zapomenout a já mám pocit, že v budoucnu se ho ještě budu chtít minimálně jednou zúčastnit... tedy alespoň nahlédnout... „Nic mi nedlužíš, hochu. Co bylo, bylo...“ 75% (26.04.2021)

Piata hviezda za plagát Stalkera. Potom zato, ako sa Aldolphovi prvýkrát podarilo rozosmiať Angelicu. A tiež za dokonalého idiota Sama Rockwella, ktorý vo filme vystupoval až od vyššie spomínanej scény. Padalo tam perie a to mi prišlo magické. Neskôr tancovali na dlaniach Manhattanu a nakoniec sa pred nimi rozprestieral celý oceán. Toto všetko, plus hemofilik Skippy, dve štetky, jeden Francúz, spievajúci vymáhači nájomného, gorila, trpaslík a ešte oveľa viac, sa zaobišlo bez natočenia filmu, o ktorý celý čas malo ísť. Veď najlepšie to aj tak napíše sám život. Teda aspoň najviac jedinečne. A o konci filmu mám takú malú teóriu, ale toto je typ komentára, do ktorého sa mi spoilery moc nehodia, tak vám to prípadne zdelím na požiadanie. (23.11.2014)

Zapadlá perla amerických nezávislých devadesátek, ultimátní chcípácký film, jeden z mála nesebestředných filmů o filmu (i když tady se až do samého konce zdá, že jde spíš o film o nedělání filmu). Alexandre Rockwell si vyšlapuje v hravě poetických souřadnicích vykolíkovaných Jarmuschem, Wendersem, Allenem i Tarantinem, ze začátku okouzlí rozverností a třeskutým vtipem, pak postupně ubírá na nezávazné legraci a přidává na paletu temnější tóny, což může v jednom napoprvé zanechat mírně rozpačitý dojem. Jelikož jsem se ale tenhle film rozhodl otitulkovat a tím pádem s ním strávil nadprůměrné množství času, všecko se to ve mně stihlo hezky usadit a dozrát k radosti nad gustem, elegancí a obratností, s nimiž se tu vycizelovaným obrazem, střihem, hudbou i zvukem vypráví příběh o sbližování a vzdalování světů a snů dvou pomatenců a jednoho setsakra temperamentního anděla, příběh fantasmagorický a přitom podezřele připomínající opravdový život, třeba i v tom, kolikrát nás škodolibá realita nechává rozpačitě přemýšlet, jakou roli jsme v tom chaotickém sledu událostí vlastně sehráli. (23.11.2014)