Kotva u přívozu

Mně to celé vyznělo jako óda na „práci“ tehdejších hlasatelek. Jako by se bez jejich hlášení o tom, jak se na film dívat zhroutil svět. A vůbec nikdo už mi nenamluví, že neseděla druhá v záloze, ale že musela do akce zrovna hlavní hrdinka filmu. Takže pro mne takto zcela jednoznačný odpad, ale nutno uznat, že občasné hlášky dávaly snímku trošičku „náladu“. A to jako jedné cením. 201301048400/8700 (29.01.2014)

O tom, jak se staví sen. VÁŠ sen. Váš ŽIVOTNÍ sen. Odpočítáváte týdny ... a dny. Protože až bude hotový, bude dokonalý ... a všechno, úplně všechno se díky němu změní - od základů. Dost možná máte pravdu, jenomže věci se můžou pohnout úplně jiným směrem, než očekáváte. Tenhle příběh jsem měla vždycky ráda - jeho humor je pohodový, pohotový - a v každé situaci přátelsky nakloněný svým hrdinům. Jen jedna drobnost pro mě zůstává záhadou: Jak se mohla Marie Poledňáková od návodů na vytrhávání velrybích stoliček a na umisťování problémových tatínků do polepšoven (přes kotvy spuštěné u přívozů) dopracovat až k takové blamáži, jakou je naučné pojednání o krocení krokodýlů. Jak se zdá, jsou věci mezi nebem a zemí, které prostě nelze nijak přijatelně vysvětlit. (Ke srovnávání polibků prostých smrtelníků s polibky Boha či ďábla se nebudu vyjadřovat, protože jsem ještě neměla tu čest seznámit se s filmy Marie Poledňákové, které se touto divácky vděčnou tematikou zabývají.) (25.08.2013)

Ačkoliv jsem sám sobě nevěřil dokázal jsem film dodivat do konce. Zpočátku se mě děj sice až tak nezamlouval a skutečnost, že Vladyka opravdu na sedmáct nevypadal, mě hodně vadila, ale posléze díky rodičům bobše jsem se v příběhu celkem zabydlel. Děj se odehrává buď v bytě, v novostavbě, na pracovišti tedy v televizi a nebo v autě. Jen jednou jsme byli v restauraci. Takže reálie se celkem zdařili. Dialogy také nezněly úplně hloupě a tak až na nějaké ty špatné herecké výkony jako třeba pana Štěpánka nebo Kačera jsem po shlédnutí tohoto snímku nabyl lehce podprůměrného zážitku. Do života diváků film nepřinese nic nového a politická absence je sympatická. (25.12.2009)

Asi jediný film o televizních hlasatelkách, ale proč ne... Rozhodně mi přišlo toto "uvádění " jednotlivých pořadů živou bytostí příjemnější než ten předtočený hlas, co nikdy neudělá žádný přebrebt, žádnou chybu. Ukázka šetření na nesprávném místě. Jana Šulcová vystřihla pracovně vytíženou ženu (jak v práci, tak i doma) a milující matku dospělého syna velmi věrohodně. (22.12.2013)

Jasně čitelný rukopis Marie Poledňákové zde nefunguje a to co by zabrat mohlo (Arnošt, Mirek Vladyka) je pohřbeno pro film (!) naprosto nepoužitelnou Janou Šulcovou (a to si ji dokonce distributor dovolí nazvat příjemnou a sympatickou tváří...). Celkově je film nevyrovnaný a vyznívá značně do ztracena, jak už to u filmů režisérky, která buď střílí do černého, nebo úplně vedle, bývá. (19.02.2007)