Kotva u přívozu

Kupodivu zabavnou formou podane tema deti a rodicu a starnouciho paru. Zivotni role Petra Hanicince v roli lidskeho a moudreho nevlastniho otce, Jany Sulcove v roli matky jdouci vsemi prostredky proti pranim sveho syna, protoze prece ona, jako matka vi, co je pro nej nejlepsi a mlady a velmi naivni syn Mirka Vladyky jsou uveritelnymi postavami rozehravajici tuto komedii, ktera je na misto a dobu vzniku necekane nadcasova. Jako bonus dvojice Krampol Stepanek. (11.02.2007)

O tom, jak se staví sen. VÁŠ sen. Váš ŽIVOTNÍ sen. Odpočítáváte týdny ... a dny. Protože až bude hotový, bude dokonalý ... a všechno, úplně všechno se díky němu změní - od základů. Dost možná máte pravdu, jenomže věci se můžou pohnout úplně jiným směrem, než očekáváte. Tenhle příběh jsem měla vždycky ráda - jeho humor je pohodový, pohotový - a v každé situaci přátelsky nakloněný svým hrdinům. Jen jedna drobnost pro mě zůstává záhadou: Jak se mohla Marie Poledňáková od návodů na vytrhávání velrybích stoliček a na umisťování problémových tatínků do polepšoven (přes kotvy spuštěné u přívozů) dopracovat až k takové blamáži, jakou je naučné pojednání o krocení krokodýlů. Jak se zdá, jsou věci mezi nebem a zemí, které prostě nelze nijak přijatelně vysvětlit. (Ke srovnávání polibků prostých smrtelníků s polibky Boha či ďábla se nebudu vyjadřovat, protože jsem ještě neměla tu čest seznámit se s filmy Marie Poledňákové, které se touto divácky vděčnou tematikou zabývají.) (25.08.2013)

Docela zajímavá bizarnost. Buď je Marie Poledňáková skutečně vnímavá a má hluboký vhled do ženské duše, nebo patří na psychiatrii. Film má dvě polohy. Jedna se týká groteskního, uspěchaného života ženy se stereotypním pohledem na svět, ve kterém je ona sama středobodem vesmíru a ve kterém se opájí myšlenkou, jak je tím pomyslným krkem, který točí banální hlavou. Druhý je o nezdravě fixující, vyloženě nebezpečné ženě, která káže vodu, ale pije víno. O ženě, která je emočně zcela nestabilní a která jedovatým způsobem podkopává milostný vztah synovi. O ženě, která se natolik bojí samoty, že se stále někam přesouvá ... z bytu do domu, od manžela k milenci ... a zpět. Rád bych věřil tomu, že paní Poledňáková přišla s tak těžkým scénářem o narušené ženě, který ji dovolili zfilmovat jen pod podmínkou, že ho trochu odlehčí. Pak bych se tomuhle "Frankensteinovi" nedivil. A v tomto případě smekám za geniální sondu "pod povrch". Pokud to ale měla být veselohra, je mi upřímně líto Magdy a vlastně i té Marie. (12.06.2019)

Ačkoliv jsem sám sobě nevěřil dokázal jsem film dodivat do konce. Zpočátku se mě děj sice až tak nezamlouval a skutečnost, že Vladyka opravdu na sedmáct nevypadal, mě hodně vadila, ale posléze díky rodičům bobše jsem se v příběhu celkem zabydlel. Děj se odehrává buď v bytě, v novostavbě, na pracovišti tedy v televizi a nebo v autě. Jen jednou jsme byli v restauraci. Takže reálie se celkem zdařili. Dialogy také nezněly úplně hloupě a tak až na nějaké ty špatné herecké výkony jako třeba pana Štěpánka nebo Kačera jsem po shlédnutí tohoto snímku nabyl lehce podprůměrného zážitku. Do života diváků film nepřinese nic nového a politická absence je sympatická. (25.12.2009)

Průměrný televizní film, jaký bych čekal od Poledňákové. Vztahy v rodině mi přišly stejně zvláštní, jako v jejích ostatních filmech - nereálné, podivné. Říkat tátovi Bobeš a mámě šéf, zní opravdu blbě. Navíc spoustu motivů přenáší režisérka ze svých předchozích filmů, čili se téměř vůbec neposunula dále. (23.12.2012)