Anděl zkázy

Luis Buñuel a jeho buržoazie. Ani tentokrát jim nic nedaruje a pořádně je potrápí. Film se nese spíše v komediálním duchu a o absurdní dialogy nebo scény není nouze. Na můj vkus je tu ale až moc postav, mezi kterými jsem se místy ztrácel a uniklo mi tak několik určitě důležitých vět. Ale celkový nápad a provedení opět nemá chybu. Buñuel znovu dokazuje svůj smysl pro absurditu a zvláštní smysl pro humor. A závěrečná alegorie církev-ovce - to je celý on. (31.12.2008)

Neskutečně chytré. Chci vidět další Buňuelovy filmy. Ovšem trpěl jsem. 93 minut je poměrně krátká doba, ale s tímto filmem nějak neutíkala. Ovšem je to jeden z těch filmů, kde mám neodbytný pocit, že by se mi to líbit mělo a chyba je někde ve mně. Vždycky se opakovala situace - mluvíme - trpíme - dokonalá scéna/nápad - mluvíme - trpíme. Časem na Luise přijdu, cítím to. A pak přijde čas na další pokus s Angelem. Nevíte někdo, jak se dělá ta vlnovka nad "n"? Jestli budu koukat na další Buňuely, tak ji zřejmě budu potřebovat. (11.02.2012)

Najprv musim napisat, ze sa vyznam do surrealizmu a je to pre mna len dalsi - izmus /spolu s dalsimi 70imi - izmami/. No n ale Bunuela povazujem za velikana europskej, ba mozno aj svetovej kinematografie, a preto padla moja volba na dalsi Bunuelov film, tentokrat El Angel Extreminador, po nasom Andel Zkazy. Par ludi v blizsie neurcenom case a priestore sedia na spolocenskom vecierku. Ked sa tento skonci, tak jaxi nikto sa nema k odchodu, a vsetci sa len ponevieraju kade -tade. Prespia a rano sa scenar opakuje opat. Surrealizmus krasny presne tak ako to mam rad. Sceny s bielou pohybujucou sa rukou su fascinujuce aj po vyse 50 rokoch a dialogy su proste tuna vyborne, prakticky im niet co vytknut. Hlavnou devizou filmu su suverenne herecke vykony, surrealizmus a pochmurna atmosfera : 85 % (17.05.2016)

Vlastně to samé, co Nenápadný půvab buržoazie - kritika všech těch zbohatlíků z vyšší společnosti. Ti se tady sejdou na jedné večeři, mezitím ještě vyhodí nějaké kuchaře a číšníky a zůstanou tam jenom oni ještě asi s dvěma nebo třemi sluhy. A pak se nemůžou dostat ven. Námětem to připomene všechny ty dnešní horory o lidech uzavřených v jedné místnosti/domě (a těch předchůdců je evidentně víc - kromě Anděla zkázy třeba ještě Pasiáns nebo Room Film 1973, byť ten je experimentální a pro málokoho) a mě osobně to bavilo víc, než právě Nenápadný půvab buržoazie. Může za to ten fakt, že tohle má nějaký větší děj, který mě mimochodem docela zaujal. Stěžejní je tady ale ta kritika té smetánky. Líbilo se mi to, ale na plný počet to není. Silné 4* (04.01.2020)

Luis Buñuel a jeho umělecký film. Ostrá kritika aristokratů, kteří se v nelidských podmínkách, žijí a spí v jedné místnosti několik dní, stávají doslova opicemi. Jejich pudy by je dovedly dokonce až k vzájemnému vraždění. Vše zachránil majitel domu a pořadatel oslavy, který rozluštil se svou družkou zakletí, proč se nikdo již dřív neodhodlal odejít. Nebýt jeho, který jako jeden z mála zůstal ještě duševně zdráv, nedokázal bych si představit následky. Ode dneška, když uslyším jméno Luis Buñuel, tak se mi zobrazí režisér, jehož tvorba byla tak trochu rozdílná od hlavní větve tehdejších režisérů - zvířata: medvěd, slepice a ovce, časová smyčka, výjevy z blouznění - chodící zápěstí, které je vlastně cizí rukou, no je težké cokoli říct. (07.01.2008)