Artemisia

Snímek je režírován trochu chladně, odtažitě, jakoby dokumentárně. Postavy spolu nevedou dialogy, jsou to spíš mimoběžné monology. Příběh není ani tak o malování, jako o milování (když to tedy označím slušně), ale dejme tomu, o právu na svobodu a boji za ni to do jisté míry je. Byť by asi to malování bylo zajímavější a nedělalo z hlavní protagonistky sexuální objekt, i když tedy dost aktivní. Pokud si člověk přečte příběh Artemisie na Wiki, ukáže se mu zcela jiný obrázek a místo romantiky tu máme zločin… Ale, kdo ví, tehdejší soudnictví a forenzní vědy pracovaly jinak. SHRNUTÍ: Z malířky, která bořila pravidla, udělali romantickou hrdinku. Ach jo. (19.03.2019)

Příběh první známé malířky Artemisie Gentileschi. A především portrét jejího vztahu s malířem Agostinem Tassim. V oboru malířských filmů celkem slušné, včetně příjemných obrazových kompozic. V oboru kontroverznosti ještě snesitelné - v USA musel být filmu zvýšen rating ze sedmácti na osmnáct let. Je však poznat, že film točila žena: hlavní hrdinka je na můj vkus i svoji dobu pojata příliš moderně, ne že by to nějak výrazně škodilo, ale hlavní postava mě jednoduše zcela nepřesvědčila. (19.06.2006)

Jestliže je tohle jen malý zlomeček ze života Artemisie, pak musel být celý její život zajímavý. Docela ve mně tenhle snímek vzbudil zvědavost, jak se tento malý útržek z jejího života odehrál skutečně.........i když Merlet se snažil držet základní kostry podle historicky dochovaných pramenů. Tady na mě působila cílevědomým, dychtivým, zapáleným a vášnivým dojmem. Těch lechtivých momentů tam bylo tak akorát na hraně, nicméně její zájem až fascinovanost o malbu, potažmo anatomii celého mužského těla se mně zdála až příliš nadnesená. Ale po herecké stránce jsem byla spokojená a myslím si, že Valentina Cervi byla velmi vhodnou volbou pro roli téhle postavy z historie malířství. Kdo se zajímá alespoň trochu o obrazy, tak pár zajímavých technik se tu také objeví, ale celkově mě tenhle snímek nenadchnul tak, jak jsem si představovala. A to že dávám trojku ještě neznamená, že tenhle film nestojí za zhlédnutí. Kdo má rád něčím odlišné až provokující ženské osůbky, tak neváhejte. (03.02.2015)

Tento snímek o barokní malířce Artemisie Gentileschi je jedním z možných pohledů na část života této umělkyně. Sledujeme ji během dospívání, kterak stále více jeví zájem o kreslení. Fascinují ji části lidských těl, zejména hra svalů na pažích, stehnech břichu... Pochopitelně více u mužů, které žena z počátku sedmnáctého století prakticky nemohla vidět nahé, nejednalo-li se o manžela... Filmu téměř nemám co vytknout. Vše historicky sedělo, exteriéry, interiéry, kostýmy... Artemisia je zajímavou sondou do života předních malířů fresek roku 1610 v Itálii. Zajímavou o to více, že ona byla ženou malířkou v době, kdy se vůbec nepředpokládalo, že by i ženy mohly umět malovat . * * * (01.08.2012)

Po snímku Hideaways také od Agnés Merlet jsem si vzpomněla na tuhle drobnost, co mám rozkoukanou už nějaký ten půlrok. A víkend jsem si udělala plný francouzkých či uměleckých filmů a tento seděl na oboje. Nejprve musím říct, že na roli Artemisii vybrali hrozně nádhernou herečku. Úplně se na tu roli mladé zvídavé dívky hodila... Skutečná Artemisia ale nebyla taková krasotinka, tedy na dnešní poměry... na tehdejší nejspíše mezi ty krásné patřila. Snímek se mi relativně líbil, herecké obsazení, dějová linie, záběry moře atd... No ovšem teď přijde ta kritika. Co se týče "založení na skutečných událostech" tak si dovolím velmi nesouhlasit. Ano základ tu je správný... Artemisia byla malířka, nevzali ji v Římě do Akademii, šla na učení k Agostinovi Tassimu, byl tam soud ohledně znásilnění, to celé na ni mělo dopad. Ale tím to končí... Děj se odehrává v roce 1612, kdy Artemisii bylo už 19 let nikoliv 17, takže asi těžko byla mládě, které začaly růst prsa, jak řekl Fluvio. Co se jedná toho znásilnění, zde vyobrazeno jako akt lásky, tak to asi těžko, ale chápu, že pro správné romantické drama, se to muselo upravit.. ale pak už to není podle skutečné události. Artemisia byla skutečně znásilněna Tassim. No a co se týče obrazů? Radši ani nemluvit. To "Zavraždění Holoferna", ukázaném ve filmu namalovala až po celém soudním procesu 1620-21, právě byl ovlivněn tím jak musela trpět to zahanbení a pokoření. Ale namalovala i ranější verzi, která v té době už možná mohla být na světě, ale tu tam neukázali. Její vlastní autoportrét jako "Alegorie malířství" byl namalován až v roce 1635, nikoliv v raném římském období. Portrét gonfaloniera, který ve filmu domalovávala pro svého otce, namalovala sama a až v benátském období mezi léty 1621-30. Co se týče těch fresek, na kterých její otec Orazio a Tassi pracovali, tak to nebylo v žádném kostele, ale v Palazzo Pallavicini Rospigliosi. Ale zase se mi líbilo, že tam ukázali, že jak Artemisia tak její otec se nechali ovlivnit Caravaggiem. Musím říct, že je docela lákavé, kdybych dala 4*, zvednout snímek do červených čísel, ale pravda je taková, že na ty 4* to nemá. P.S. Ano párkrát jsem použila net k informacím, abych mohla hrát chytrou, protože všecky letopočty v hlavě fakt nenosím ;) (16.12.2013)