Umírá se jen dvakrát

Další filmová francouzská paráda, postavená především na svůdné Charlotte Ramplig a zdánlivě přátelském, ovšem ve skutečnosti velmi přesně plánujícím policajtovi v podání Michela Serraulta v příběhu vyšetřování vraždy koncertního pianisty. Strašně se mi líbilo, jak Deray krásně kroužil kolem všech postav, postupně stahoval smyčku až do konečného finále. Jednoznačně paráda. (10.05.2015)

Se vší nevyzpytatelností, zanechaný otisk rtěnky v číši smyslnosti. Žhnoucí plameny dráždivosti, žárlivé rýhy zakázané vášnivosti. Zavadil o kramflek. Zavaž mi střevíček. Přítulná kočka Charlotte Rampling našlapuje, drápky škrábe, svůdně hryže do mužské tváře. Ozývá se její chůze. Atraktivní krok. Uzřít nemravnou rafinovanost. Na zdi fotografie flirtující, pohled vyzývající, zrcadlí se zastřenost z dávných dob. Mystérium dámských stop. A její hlas. Prověřený motivem tah. Vábí do své náruče mužův hlad. Ona příčina, pověstná to žena, nestydatá dáma noci - kořist, oběť, odměna? Něco za něco. Pohleď do našeho lože. Odkryté in flagranti šapitó. Je jen má, je jen moje. Přerušené tajemství nás přitahuje. Hra na pravdu v erotických tenatech. Pohnut myslí, posedlý fanatik opěvované královny krásy. Její zrádná duše a tělo svírá mužům hrdlo. Mám svého pachatele, ale je mi tak nějak mdlo. (27.10.2015)

Atmosférický noir s detektivem, vyšetřujícím zločin a postupně propadajícím svodům tajemné krásky - věčné (vděčné) téma, které bylo již zpracováno mnohokrát a nebude vadit, když ještě mnohokrát bude. Tento kousek patří spíše mezi ty průměrnější, po zajímavém začátku se vyprávění poněkud rozplizne, chování některých postav mi přijde přinejmenším zvláštní a závěrečná pointa nemá potřebnou údernost. Finální scéna se sice snaží připomenout Maltézského sokola, tím však spíše (možná nevědomky) dokazuje, že Serrault není Bogart. Jinak jsem ale civilnímu Michelu Serraultovi jeho roli policejního inspektora věřil a Charlotte Rampling je jednou z nejsmyslnějších femme fatale, které se kdy procházely po filmovém plátně. Jacquese Deraye si jako režiséra velmi vážím a považuji ho za jednoho z nejlepších tvůrců krimi (nejen) ve Francii, ale na svém kontě má lepší věci. 60%. (20.04.2024)

50% - Michel Serrault patří k mým oblíbencům od doby, co v TV běžel seriál Dobrý den, pane Offenbachu. Tahle kriminálka mě ale příliš nenadchla. Vraha známe prakticky od začátku, však se taky sám drze přizná, jak by řekl Cimrman, takže jde jen o to mu to nějak dokázat. M. S. je sice vynikající, ale na víc než tři hvězdičky to není. (27.10.2015)

Jak je u dobrých francouzských krimi už skoro tradicí nejedná se o typickou mainstreamovou produkci (proto také není důvod nechat se odradit zdejším hodnocením „v modré“). _____I přes svou francouzskou specifičnost si film zachovává charakteristické post-noirové prvky mých oblíbených 80. let. Nechybí tu novou vlnou feminismu inspirovaná antihrdinka - svobodomyslná až démonická femme fatale Charlotte Rampling nabízející francouzský šarm v anglickém podání (docela odvážně – kam se hrabe antihrdinka ze soudobého stylově zpřízněného a mnohem známějšího Základního instinktu). _____Že je Michel Serrault skvělý herec je jasné, že je méně známou postavou než hrdinové new wave noirových klasik (Delon, Belmondo) je také jasné, ale vůbec to neznamená že by byl Serrault pro hlavní "hardboiled school" postavu inspektora pouze dobrou volbou, role chladnokrevně postupujícího policisty mu perfektně sedla. _____Jacques Deray natočil v jeho tvorbě možná trochu nedoceněné kriminální drama, nicméně je to noir revival jak vyšitý a francouzská filmová paráda! (11.07.2016)