Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V tomto svém ryze francouzském snímku se tvůrce obrací ke svému celoživotnímu tématu: manipulace s lidskými city a myšlenkami, a to až do posedlosti. Předlohu francouzské spisovatelky Zulawski rozšířil o politický aspekt - nebezpečí terorismu. Svůj oblíbený motiv dvojnictví a rozdvojení se tak rozvedl do politické roviny, která ve Veřejné ženě existuje rovnoběžně vedle roviny démonické. Film ve své době proslul skandálem, který byl vyvolán přílišným zdůrazněním nahoty herečky Valérie Kaprisky. "Myslel jsem, že úspěch bude větší, protože Kaprisky je velký fenomén, který by měl přitáhnout více lidí. Nebyli jsme puštěni do soutěže v Cannes, ale na jedinou půlnoční projekci v historii festivalu přišlo deset tisíc diváků, vstupní dveře do sálu praskaly ve švech." (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (8)

Voyer 

všechny recenze uživatele

Neexistuje figura, neexistuje pozadí. Všechno je totiž zároveň figura a pozadí. Zulawski je nesoustředěný a rozlétaný, jak emocionálně tak tématicky. Snaha zachytit všechno: vlastní zkušenost emigranta, dlouhé prsty režimu, které vás stále drží za krk, přestože vás od hranic již dělí stovky kilometrů a roky života, maniodepresivitu a narcismus vlastní režisérskému řemeslu, objektivizaci vytvářející poptávku na trhu s lidským masem, nelineárnost kariérních vzletů, výčitky kvůli zacházení s herečkami i zacházení s herečkami bez výčitek. Osudové promluvy o bohu a člověku, které v Posedlosti zněly profétisticky v těchto kulisách znějí jako kecy dvacetiletého melancholického hipstera balícího kost z uměnověd. Slovní průjem podepřený pohledem do dáli a truchlivým tónem. Nejspíš to takto zamýšlel, jako pomník sebeironie - zde leží Zulawski, uměl se nebrat vážně. Přesto .. můžu mít rád její části, její estetiku, ale nedokáži Ženu veřejnou mít rád jako celek. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Zulawského dvě francouzské filmové variace na Dostojevského z osmdesátek – Běsi ve Veřejné ženě (podle románu Dominique Garnier: o kolik lepší by asi byly jako celek než Wajdovy???) a Idiot v Šílené lásce – jednak shrnují v mnoha scénách jeho způsob vedení herců – destruktivní, zneužívající, pohrdavý a – jasnozřivý… K tomu pak ve Veřejné ženě v několika pregnantních větách definují režisérův postoj k filmu jako médiu, k filmu jako druhu umění: „…nezávislý film je mrtev, je to konec celé éry…“ ale: „…je obtížné točit hloupý film, zvlášť když vám vnitřní hlas šeptá, že film je víc, než – (???)“ A: „(točím) „filmy o spáse světa násilím… …točím reklamu o smrti……filmy proti těm, kteří už se nebojí Boha…“ (Zulawski má polské katolictví pod kůží – je tu třeba zmínit scénu Veřejné ženy v níž se krade spáso- i smrtonosné auto před domem Armády spásy s nápisem „Ježíš tě miluje! Přijď k němu!“). Ale další proklamace: „…když nezabereš do záběru krev, o to volněji poteče za plátnem.“ A: „…film je pro mě konečně možnost jak uchovat obraz naší smrti.“ Můžou to být fráze nebo pouhé hyperboly, ale pro Zulawského zběsilé mnohapatrové a významů-plné montáže příběhů a motivů všechny předešlé definice a metafory platí. Ve Veřejné ženě se setkáme s běsem z Ďábla, s exaltovaností a „hřebenovou“ formou (dva příběhy se prolínají) ze Stříbrného globu, se stylizovanými hereckými zkouškami a zaznamenáváním osudu herců z Důležité je milovat; název připravované adaptace Běsů ve Veřejné ženě je „Posedlí" – blízký předchozímu Possession –; z něj a z Zulawského celovečerní prvotiny Třetí část noci jsou mnohé schodišťové scény; k tomu všemu přistupuje šílené tempo z Šílené lásky (a takřka všech jeho dobrých filmů) a druhý snadno rozpoznatelný režisérův trade mark – šílené herečky, ženy wamp, ženy nymfomanky, nahé ženy a ženy zkoušené osudem až za hranu milosrdné hysterie. Krom toho všeho je Veřejná žena o českém režisérovi a o českých hercích, československé železné oponě, československém pase a festivalu v Karlových Varech. Má to i své slabé scény – Zulawski pokoušel hollywoodský akční styl – honičky aut nejsou jeho silnou stránkou, a navíc jsou jako jedny z mála opravdu neústrojné (v té totální změti motivů, příběhů, stylových odboček, situací, postav, prostředí a emocí mi jinak takřka vše klapalo). Vybavilo se mi leccos – Anna Karina v Bláznivém Petříčkovi, když ji Godard nechával říkat několikrát za sebou stejnou repliku, Wloska ze Szamanky (záběry zběsilé chůze), Fassbinder, Petr Lébl. Žeru to Zulawskému; už snad popáté. ()

Reklama

d-fens

všechny recenze uživatele

ocenenia : Montréal World Film Festival 1984 - Špeciálna cena poroty (spolu s filmami "Khandhar" a "Grace Quigley"), Cena divákov ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Proč sis nabarvila vlasy? Kvůli tomu buzíkovi? Proč jsi s ním spala?!“ - „Proč jsi spal s jeho ženou?!“ - „Spala s každým, stejně jako ty!“ A Ethel ochotně ukáže a nastaví…ehm, svou (nejen) tvář každému. Po dílech Na stříbrném glóbu a Posedlost mi došlo, že jsme s režisérem každý někde trochu jinde. Přesto mně to nedalo a dal jsem mu (už opravdu) poslední šanci. Nevyšlo to. A kvůli tomu, že jsem mohl porovnávat právě s Posedlostí, mě tenhle snímek už neměl moc čím překvapit. Postavy předhánějící se v tom, které víc hrabe, teatrální, ukřičené, přehrávané výstupy protagonistů, „mimózní“ dialogy, přehršel erotických pasáží (z nichž zajímavější je jen ta s úzkou uličkou v bytě…naopak groteskní „výrazové“ focení jsem nepobíral), čím dál větší chaos a anarchie…ale hlavně totální režisérova zahleděnost do sebe sama. A já k téhle nekončící tvůrčí exhibici (sloužící k sebeukájení jednoho přerostlého ega) cítil stále větší apatii. Překvapivě kvalitní technická stránka (navzdory všemu ostatnímu) a české odkazy jsou pak trochu málo, končím na 2*. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Femme Publique není tak brutálně vyhrocená a odvázaná jako Posedlost a Šamanka, kde se Zulawski opravdu utrhl ze řetězu. Je o poznání slabší co se týče invence, tempa nebo scénáře. Pořád je zde však jasně rozpoznatelný režisérův nezaměnitelný rukopis. Neustálé kamerové jízdy, barevné nasvícení, několik scén propukajícího šílenství a samozřejmě mnoho scén s nahou hlavní herečkou. A vůbec, co se týče vkusu na výběr hereček do hlavních rolí svých filmů, tak Zulawskému snad nikdo nemůže konkurovat :). Škoda, že už netočí. ()

Galerie (3)

Reklama

Reklama