Sen o krásné panně

"Jdeš-li za sluncem, nespokoj se s lampou. " V téhle Rážově pohádce o tom, že "každý nosí v sobě svůj vlastní sen", zaujme již úvodní majestátní fanfárová hudba Petra Hapky (ač jsem měl pocit, že už ji odněkud znám, abychom nakonec zjistil, že velmi podobná zní v novější pohádce O princezně z Rimini). Co naopak již na první poslech dere uši je předabovaný Martin Huba (tuším, že Pavlem Soukupem). Líbil se mi celkový scénář, v jehož dialozích nechybí několik zajímavých myšlenek. Možná by neškodila trošku vtipu, ale faktem je, že do tohoto spíše vážného rámce příběhu, v němž jedna podlá (a hlavně ambiciózní) královna na sebe váže jen další křivárny a faleš, by se to asi moc nehodilo (možná s výjimkou scén ze dvora princezny Mahuleny). V samotném závěru mě z filmařského hlediska potěšil poměrně raritní záběr na most hradu Bítov. Škoda, že se této lokaci filmaři zatím téměř vyhýbají. (28.12.2022)

Jak mi ta pohádka připomíná tím začátkem TŘETÍHO PRINCE. Princ najde schovaný obraz a zamiluje se do dívky, která je na něm nakreslená. Jenže tento televizní počin zdaleka nedosahuje známé Moskalykovy pohádky. Čenský coby princ zdaleka nedosahuje takových kvalit jako Pavel Zedníček. I on sám si tu zahraje, ale jen malou roli, kdy jsem byl už opravdu zklamaný. Pro mě to byla nezajímavá pohádka, ve které se dalo jen dívat na téměř padesátiletou Zuzanu Kocúrikovou. [944. hodnocení, 38. komentář, 51%] (17.11.2020)

Hra o trůny v českém podání! Královna trpící vážnou psychickou poruchou, král evidentně trpící depresemi a princ asi něco užívá, protože je věčně Mahulený. Tak trochu lekce psychologie, no, pohádkou bych to rozhodně nenazývala. Ta freudovská, dramatická a mlžná (zahulená) atmosféra byla hodně zajímavá. (13.12.2014)

Sice netusim, komu presne je tato pohadka urcena, ale jista zajimavost ji uprit nelze. Ponura atmosfera, solidni predloha, vyborna postava kralovny, kterou ztvarnila v te dobe stale atraktivni Zuzana Kocurikova a predevsim neskutecne "vystajlovany" Censky, ktery ma teda poradnou slehu:-). Ani vyprava mi nevadila... (01.05.2018)

K čemu ty zlé královny na konci svého středního věku touží po moci, když ji nemají komu předat? Když celý život mohly manipulovat svým partnerem a dělat si co chtěly, navíc byly zahrnovány láskou. Možná je to jen tím, že nemám panovnické ambice, ale nikdy jsem to nedokázala pochopit. Princ, kterému se intuitivně líbila krásná panna na obraze, která byla jeho matkou, jenom dokazuje všechny Freudovy teze (tak všechny ne, ale některé jistě). Že si partnerku šel vybírat podle obrazem určeného modelu je oidipáček jako z čítanky. Ty příčesky u velké části protagonistů byly opravdu příšerné. Jak jsem psala u starší veze stejné pohádky - ty úkoly nedávaly smysl. Ne, že by jinde dávaly. Přelévat moře cedníkem, navlékat ztracené perly, jít tam, nevědět kam, přinést to, nevědět co, jsou kratochvíle, které bych si odpustila. Navíc ta krásná panna, pro kterou to vše bylo pácháno, zneklidňujícím způsobem šilhala. Touha po moci, ambice, manipulace, zrada, láska, stesk, naděje, lidová moudrost, shovívavost, odpuštění, jsou tu v podobách, v nichž se jim dá věřit. Královna umírá královsky důstojně (ač ten střih je podivný a oko divákovo nevěří, že odběhla umírat o patrno níž, když evidentně jsou to schody, které byly v předchozím záběru v pozadí), ale i tak zůstala i ve smrti královnou, kdežto zrádce byl zrádcem. (02.08.2015)