Krkonošské pohádky

Hoci som ja šuhaj z pod Tatier, "Krkonošské pohádky" mám celkom rád. A najviac sa mi páči tá od kapely Tři Sestry: „Dřevo štípou Kuba Anče, Hajnej musí hlídat kanče. Pracují protože musí, Trautenberk je hrozně dusí. Vybírá daně strašný a mejtný na cestě prašný. Krakonoš u Hásků leje a pak bleje na koleje. Sežral Kubu je mu nanic, vidí vláček ze Štěpanic. Baron mu z okýnka mává, ožralej je jako kráva. O tom práskaj sojky pestrý, v Jablonečku hrajou Sestry. Než písničky najdou formu u Zemánků laděj formu. Krakonoš hraje rokenrol. Bum bum ratata bum! Všichni tančej kolem rolb. Starej Houba pije rum. Holoubata, sejkory a drogy, všichni jedí a vařej grogy. Ráno je léčí Krakonoš. Projímadlo hor Krkonoš. Anče zlomil Kuby osud ač poctivá byla dosud. Poskytuje Němcům servis "ohne gummi" v Hanka servis. Hajnej nemoh sehnat práci denně sedí v restauraci. S Hankou pije myslivce, v zrcadle vidí kostlivce. Myslivec se totiž zlepšil, to ví i Ronald, ač ho nepil. Zato Hajný, ten se zhoršil, na Rezku se upil, debil. Tři sestry teď vládnou horám, v Buřanech maj hlavní stan. Trautenberk si čich k pohorám, tak zahynul jemnostpán. Krakonoš hraje rokenrol... Bum bum ratata bum!!!“ http://www.youtube.com/watch?v=uK_28TWNSNQ *** (06.04.2013)

Netuším zda mají tyto pohádky nějaký lidový základ (sand kromě postavy samotného vládce Krkonoš), ale všech dvacet příběhů bylo povedených. Samozřejmě tu máme zlého pána Trautenberka jemuž slouží Anče, Kuba hajnej a kteří často musí dělat věci nejen proti právu, ale i proti přírodě. naštěstí Krakonoš o všem ví a pokud je náhodou na jiné straně hor, má sojku bonzačku :-) ! Je s podivem, že jsem až hodně pozdě identifikoval k Krakonošovi pana Peterku, kterého jsem jinak znal bez plnovouzu z různých minirolí v socialistických komediích. Myslím, že se nepletu, když řeknu, že Krakonoš byla jeho životní role stejně jako pan tau Otto Šimánka. Jistě by se v této pohádce dalo najít lecos dvojsmyslného ohledně vykořisťovatele a vykořisťovaných, nicméně na tento večerníček budu vyjímečně nahlížet optikou dětských let. A že jsem se na Krakonoše vždy těšil !!! A třeba díl se pstruhy, kompleteně točený ve studiu.. klobouk dolů. 4 zlaté vysázené na stůl. * * * * (19.04.2015)

Suverénně nejoblíbenější večerníček! I dneska se na to kdykoliv rád kouknu, především díky Trautenberkovi, kterému jsem tolikrát fandil, aby to konečně tomu sucharskýmu správňákovi Krakonošovi natřel a nikdy to nevyšlo. A řeči, které jsem nedávno četl v tisku o tom, jak je večerníček politicky zahleděný a zaměřený vůči sudetským Němcům, jsou naprosto ubohé... (22.03.2008)

Jen pár herců, jen pár kulis a jak válejí! Moudře napsané, a jak to odsýpá, ten boj dobra se zlem, které zde představuje jediný člověk, ale mistroně a jak to chodí i v životě. Neunávně chamtivě žije a užívá si a trápí spravedlivého ne však nevědoucího Krakonoše. Krakonoš rychle prohlédne každou lest od Trautemberga. A když se nudí, tak se dokáže taky pobavit na účet Trautenberga. Skvěle vybraní poddaní, čas roboty, kdy Trautemberg někdy diváky zaskočí, neb pošle Kubu na vojnu, ačkoli je to jeho čeledín, ale za pár peněz zapomíná na zdravý rozum. "Divit se můžete potom", tak poděkuje za rok pobytu ve skále, kde to byl ale jen den Anči, když se shledávají, "nyní hlavně ty zlaťáky a bohatství". Krakonoš je boháč, to je jasné, ví kde ve skalách jsou poklady, ale nepoužívá je, miluje přírodu, a dobro v člověku. A přece i zlu umí rychle a účinně zatnout tipec. Je ale i vůči zlu, které Trautenberg neustále kutí vždy výsledně velkorysí. Zajímavost: Jsem osobně rád, že za těmihle pohádkami stojí sběratelka pohádek z Vrchlabí, stále žijící spisovatelka a dříve lékárnice M. Kubátová, která byla jako dítě předlohou pro svoji maminku a ta napsala dobovou záležitost, ale i dokument doby v knize pro děti, ale i dospělé, co svedou být i dětmi "GABRA a MÁLINKA". Je po těchto hrdinkách pojmenovaná i ZŠ, kam jsem za komunistů chodil 6 let na základní školu, ale tehdy to byl koncentrák! A ani nyní to prý není lepší, jak říkají děti. Proto rada všem rodičům: Nedávajte děti do ZŠ GABRY a MÁLINKY, pokud nechcete z nich mít paka... (30.05.2010)

Jeden z nejlepších českých pohádkových seriálů vůbec je založen na svérázném, obtížně napodobitelném folklóru osobité severočeské národopisné oblasti, jak ho pojednala významná regionálně zaměřená spisovatelka Marie Kubátová; přivdanou Krkonošankou je podle mých informací i režisérka Věra Jordánová. Krkonošský v tomto ohledu znamená zároveň i tolik co jizerskohorský (geologicky tvoří obě pohoří jeden celek). Trautenberkově postavě jsem vždycky rozuměl jako symbolu normalizačních nomenklatur; jeho hamižná průzračná hloupost ho k tomu přímo předurčovala. Postavy jeho služebných jsou, jaké jsou; jejich útisk jednak odpovídá realitě doby, k níž se vztahují, jednak naivně monarchistickému cítění lidových vrstev. Krakonoš byl považován a je mocná přírodní síla, jakýsi místní všebůh s evidentně předkřesťanskými (patrně keltskými) kořeny. Humor, se kterým toto vlastně ponurá téma bylo autorsky uchopeno, tradiční plebejské švejkovství, které je oživuje, kytice skvostných hereckých výkonů, jež je dotváří (Peterkova kreace je patrně nejlepší příležitostí jeho početné filmografie), to všechno zakládá onu magickou sílu, která k této nejlidovější severočeské lidovosti přitahuje neustále další a další generace dětských diváků všech generací. Mj. proto, že Marie Kubátovou je Boženou Němcovou folklóru a bájesloví někdejšího českého Podkrkonoší a Pojizeří. (05.11.2007)