R.M.N.

Hustá nálož z podkarpatské oblasti...také jeden z nejdepresivnějších vánočních filmů. Veškerá marnost snažení a zbytky z pohodové budoucnosti našeho hrdiny, který je bez ohledu na dění kolem stále ten jediný, do jehož mysli a citů má divák možnost zcela nahlédnout, je až geniálně vystiženo v poslední asi půl hodině, počínaje vesnickou schůzí, v níž se jakoby nevědomky, ale díky skvělé režii zcela přesně, misí zloba společnosti (onen celosvětový problém, jenž řeší jedna malá rumunská vesnice) a zoufalá láska jedince. Na jeden záběr zde režisér uchopí vše, což se žel nedá říct o celém pojetí filmu, kterému by určitě neškodilo větší tempo. Každopádně na stopáž a vykreslení všeho, co chtěl Cristian Mungiu nabídnout, má prostě právo a dělá to opravdu dobře, byl jsem přirozeně nadšen...ve filmu se mluví šesti jazyky a skutečně krásné ženy zde na smyčcové nástroje rázně a okouzlujícím způsobem hrají nádherné melodie... [Filmový klub Citadela] (26.10.2022)

Mungiu opäť vyhrocuje situáciu a podáva si miestnych vidlákov tak, že mňa skoro chytali infarktové stavy! (Najviac ma vytáčal ten mladý pičus s bielym golierom, ktorý sedel úplne pred kamerou, ked boli v kulturáku ku koncu filmu, a v jednom kuse pritakával, alebo krútil hlavou a furt sa otáčal v smere toho, kto práve rečnil!) Od piatich hviezd ma delí tajuplný, mysteriozny záver, po ktorom som si najskôr myslel, že mi niečo uniklo. Avšak po prečítaní tunajších komentov zisťujem, že nie som sám. 85% (01.04.2023)

Transylvánský Lovec medvědů v hlavní roli s rumunským De Nirem, ve kterém vietnamské trauma, které rozloží celou ustálenou komunitu městečka, nahrazují tři bezkonfliktní srílandští námezdníci. Počáteční vykreslení zdánlivě idylické vesnice, složené se zástupců hned několika etnických menšin, je dost vzdálené obvyklému snímání Rumunska jako bezútěšného dismalandu, kde je již vše ztraceno. Jen občas znervózní ty zmínky o tom, že "Cikánů se nám již podařilo zbavit". V průběhu filmu, zatímco ústřední hrdina učí traumatizovaného syna jak udělat lesní past a nad ohništěm vyčistit znečištěnou vodu, ve vsi se nad hodovními stoly vytváří podloží pro takový ten malý roztomilý lidový pogrom, tradici spojující evropské národy víc než Eurovize. Těch postav, toho děje, těch motivů - strašně mě bavilo se na to dívat a odhalovat účel každé scény (největší satisfakci mi pak nabízel závěr, který mi už úplně sebral otěže kontroly), ale Mungiu není Haneke a není schopný tý rafinovanosti náznaků a neřečeného, takže se všechny obsažené problémy strašně nahlas a vulgárně artikulují, aby bylo všechno dostatečně zřetelně řečeno a nedošlo k omylu, o čem se tu vypráví. Bez téhle berličky by to bylo absolutní. (20.02.2023)

Sociální sonda do maloměsta kdesi v Sedmihradsku. Civilní, mrazivá, frustrující. Nesestříhaná scéna z kulturáku, kde se místní xenofobové a dezoláti předhánějí v tom, kdo je větší píčus, tomu s přehledem vládne. Podobnost s aktuální roadshow Víta Rakušana po sociálně odloučených krajských lokalitách je čistě náhodná. (26.02.2024)

Sociální dramata z východu jsou vždycky dobrý a z Transylvánie, kde kromě Drákuly žije už jen pár vesničanů, jsou vůbec nejlepší. Rumunština jim tam samozřejmě nevadí, mad'arština taky ne, němčina se tam ještě přežije, ale jak místní uslyší tamilštinu, stávají se z nich fanatici. Hezkej morální kompas nám naservíroval ten Cristian Mungiu. (12.02.2024)