Manderlay

Trierova trilogie mě začala hodně zajímat už s jejím prvním "dílem" Dogville. Manderlay je snad ještě o stupínek lepší. Trier v něm opět nastavuje zrcadlo americké společnosti, a ten obraz se zdaleka nemusí všem líbit. Ale mně se líbil, a moc. Naprosto odzbrojující je závěrečná čtvrthodinka, kdy již tak skvěle napsanou postavu Grace (velice dobrá Bryce Dallas Howard "alternující" Nicole Kidman) trumfne Wilhelm v podání Danny Glovera. (09.07.2005)

Dogville bol o snahe utvoriť spoločné dobro zdola (hrdinka sa z vďaky podriaďuje želaniam obyvateľov obce), Manderlay je o slobode nariadenej zhora. V oboch prípadoch ide o limity vytvorenia fungujúcej komunity. Dobré úmysly tentoraz stroskotávajú na naivite šíriteľov dobra, neznalosti a neochote komunikovať o nutnosti zmien s tými, ktorých sa týkajú. Napriek zhode formy a príbuznosti deja s predchodcom, má film originálnu variáciu scenára rútiaceho sa v minimálnych kulisách do trpkého konca. Lars von Trier, vychovávaný v duchu salónneho ľavičiarstva Západu, si dnes kladie pochybovačské otázky o správnosti šírenia myšlienok solidarity cestou sociálnych konštrukcií, ktoré skôr, či neskôr ľudí zviažu do otroctva. Zároveň (vzhľadom na myšlienkový základ) intelektuálsky vkusne nakopáva boľavé miesta americkej demokracie. (05.10.2006)

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)

Dogville je silnější svým tahem na brutalitu duší obyčejných lidí skrytou za běžnou přetvářkou, humanismus prožraný hnilobou v dramaticky bezvýchodné situaci. Manderlay se od toho posunul směrem k rasismu a je fascinujícím příspěvkem k americkému ne/vyrovnávání se s vlastní minulostí... ale už není tak všeobecně platný a pohlcující. A samozřejmě už také nemá to momentum překvapení nad minimalistickou výpravou - teatrálností mizanscény v kontrastu s velmi neteatrálním hereckým projevem všech zúčastněných.. Což není chyba, nevadilo by mi kdyby Trier tímto stylem natočil ještě další filmy, jemu tohle sedí skoro stejně jako naopak epicky vizuálně vymazlený styl následujícího dyptichu Antikrist/Melancholia. 9/10 (31.01.2023)

Ve druhé části Americké trilogie se setkáváme s Grace a znovu spolu s ní procházíme podivným bizarním sociálním experimentem - opět s překvapivým nekompromisním koncem. To, že Kidmanovou nahradila B.D.Howard vlbec neuškodilo, je to skvělá herečka, oceňuju i to, že Trier ponechal experiment s chybějícími kulisami (jak už to bylo v Dogville) - divák se tak podle mě lépe soustředí na charaktery jednotlivých postav. Závěr (nebudu spoileřit) si Trier vychutnal a jestli byl Dogville otevřenou kritikou jedné složky americké společnosti, Manderlay je svým vyzněním flusnutím do ksichtu (dodnes) nepokrytě xenofobní historii Spojených států. Dogvillu jsem dal tuším vyšší hodnocení, Manderlay dostává méně, protože tím pádem není tolik originální --- skvělý nejen kulturní zážitek - 8/10 (11.01.2008)